22 Cdo 1245/2001
Datum rozhodnutí: 02.10.2001
Dotčené předpisy: § 241 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2000




22 Cdo 1245/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. S. K., zastoupeného advokátem, proti žalované M. M., zastoupené advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 12 C 65/93, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2000, č. j. 20 Co 124/99-175, takto:

Dovolání se odmítá.



O d ů v o d n ě n í :



Okresní soud v Uherském Hradišti (dále soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 3. března 1997, č. j. 12 C 65/93-93, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům v obci a kat. úz. P., a to parc. č. 916 o výměře 166 m2- zastavěná plocha, parc. č.199 o výměře 374 m2- zastavěná plocha, parc. č. 155/1 o výměře 882 m2- vinice a parc. č. 155/2 o výměře 412 m2- zahrada. Tyto nemovitosti rozdělil mezi účastníky tak, že do vlastnictví žalobce přikázal pozemek parc. č. 199 o výměře 374 m2- zastavěná plocha a z pozemku parc. č. 155/1 o výměře 882 m2- vinice část označenou na geometrickém plánu Ing. S. J. z 28. 3. 1995, č. 368/1 1/95, číslicemi 12, 18, 19, 20 o výměře 543 m2, do vlastnictví žalované přikázal pozemky parc. č. 155/2 o výměře 412 m2- zahrada, parc. č. 916 o výměře 166 m2- zastavěná plocha a z parc. č. 155/1 o výměře 882 m2- vinice podle téhož geometrického plánu část označenou číslicemi 19, 20, 21, 22 o výměře 339 m2. Ve prospěch vlastníků pozemků parcelních čísel 155/2, 916 a části 155/1, označené podle uvedeného geometrického plánu číslicemi 19, 20, 21 a 22, zřídil věcné břemeno, spočívající ve vedení odpadové kanalizace přes část pozemku parc. č. 155/1, označené uvedeným geometrickým plánem body 12, 18, 19, 20 a přes pozemek parc. č. 199 do veřejné kanalizace, a to ve směru bodů, označených uvedeným geometrickým plánem číslicemi 27 a 28. Vlastníkům pozemků parc. č. 199 a části parc. č. 155/1, označené podle uvedeného geometrického plánu číslicemi 12, 18, 19 a 20, uložil, aby umožnili oprávněným z věcného břemene údržbu a opravy této kanalizace. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením ze dne 14. července 1998, č. j. 20 Co 246/97-127, zrušil shora označený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně ohledně zrušení podílového spoluvlastnictví k označeným pozemkům i s jejich rozdělením mezi účastníky, vytkl však soudu prvního stupně, že se nezabýval hodnotou pozemků přikázaných tomu kterému účastníku a případné rozdíly nevypořádal. Uložil proto soudu prvního stupně, aby dokazování v tomto směru doplnil.

Soud prvního stupně částečným rozsudkem ze dne 30. listopadu 1998, č.j. 12 C 65/93-141, rozhodl ve věci samé shodně jako ve svém předcházejícím rozsudku s tím, že o vzájemných nárocích účastníků z vypořádání podílového spoluvlastnictví a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

Odvolací soud k odvolání žalované rozsudkem ze dne 23. května 2000, č. j. 20 Co 124/99-175, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Namítá, že v průběhu řízení opakovaně navrhovala výslech svědkyně A. K., právní předchůdkyně žalobce, k okolnostem týkajícím se rozdělení společných nemovitostí včetně dohody o budování staveb a vysazování porostů na částech těchto nemovitostí, jak si je pro účely bezkonfliktního užívání fakticky rozdělily. Soud prvního stupně výslech této svědkyně nařídil, ale neprovedl. Vyjádření znalce M. G. k okolnostem týkajícím se kanalizace soud považoval za znalecký posudek, i když nemělo náležitosti znaleckého posudku a není zřejmé, zda znalec je i znalcem z oboru stavebnictví. Znalec Ing. J. podle pokynu soudu vyhotovil bez součinnosti účastníků jen geometrický plán, aniž by provedl řádné zaměření společných pozemků. Oba soudy geometrický plán považovaly za znalecký posudek ve smyslu § 127 odst. 1 OSŘ. Účastníci byli z účasti na vypracování geometrického plánu fakticky vyloučeni a nebylo jim ani umožněno ovlivnit stanovisko soudu k nařízenému vypracování geometrického plánu, z něhož není ani zřejmé, z jakých podkladů znalec vycházel a zda vytýčení jednotlivých částí podle pokynu soudu bylo provedeno kvalitně. V průběhu řízení poukazovala na to, že se sestrou A. K. se dohodly na rozdělení společných nemovitostí, za tím účelem byl vyhotoven geometrický plán z 22. 10. 1955, který byl upřesněn geometrickým plánem z 23. 4. 1976. V souladu s těmito geometrickými plány vybudovaly rodinné domy, provedly další stavební práce a vysadily porosty, protože rozdělení považovaly za trvalé a tento stav trvá dosud. Poté, co sestra převedla nemovitosti na syna, žalobce, začal žalobce prosazovat změnu dosavadního užívacího stavu na její úkor. Rozdělením pozemků, provedeným soudem, by žalované byl znemožněn přístup k části pozemkové parcely dosud užívané žalovanou, dále do centra obce a kanalizace vybudovaná žalovanou by vedla po pozemku žalobce, což by nepřispívalo k bezkonfliktnímu užívání. Rozdělení pozemků provedené soudem považuje ve vztahu k její osobě za nepřiměřeně tvrdé, navíc žalobce ani v obci nebydlí a nemovitosti pro sebe nevyužívá. Oba soudy nezohlednily všechny okolnosti podle § 142 odst. 1 ObčZ. V doplňku dovolání, došlém dovolacímu soudu 17. 8. 2001, poukázala na to, že žalobce nikdy nenavrhl zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 155/2, ale k pozemku parc. č. 156/2, k němuž účastníkům spoluvlastnické právo nesvědčilo. Má zato, že se jedná o podstatnou vadu řízení a že jde o dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b) OSŘ. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen OSŘ").

Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou a včas, se zabýval dovoláním především z hlediska jeho přípustnosti.

Podle § 236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 OSŘ. Podle § 238 odst. l písm. a) OSŘ dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení § 238 odst. l písm. b) OSŘ, poněvadž soud prvního stupně rozsudkem potvrzeným dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu nerozhodl jinak než v dřívějším rozsudku. Podmínky stanovené v § 239 OSŘ daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalovaná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala.

Zbývá posoudit předpoklady přípustnosti vymezené v § 237 odst. 1 OSŘ. Ustanovení § 237 odst. 1 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Dovolací soud však existenci takových vad z obsahu spisu nezjistil.

Dovolatelka namítá, že žalobce nikdy nevznesl návrh na zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 155/2. Z obsahu spisu se podává, že žalobce po upřesnění žalobního petitu se domáhal vypořádání podílového spoluvlastnictví mimo jiné přikázáním pozemku parc. č. 155/2 do výlučného vlastnictví žalované, z čehož lze dovodit, že návrhem sledoval zrušení podílového spoluvlastnictví i k tomuto pozemku, jak ostatně vyplývá i z jeho návrhů v průběhu řízení na vypořádání podílového spoluvlastnictví. Uvedení pozemku parc. č. 156/2 v prvním odstavci žalobního petitu místo parc. č. 155/2 s ohledem na uvedené spíše svědčí pro chybu v psaní. Tuto námitku by bylo možno považovat za jinou vadu ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b) OSŘ, tj. za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud se jí však pro nepřípustnost dovolání zabývat nemohl (§ 242 odst. 3 věta druhá OSŘ).

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. října 2001

JUDr. František B a l á k, v.r.

předseda senátu