22 Cdo 1238/2002
Datum rozhodnutí: 19.08.2002
Dotčené předpisy: § 208 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 1238/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobce V. p. z. ž. h. v E., zastoupeného advokátkou, proti žalované Č. p., a. s., zastoupené advokátem, o vydání předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp. zn. Nc 1731/2000, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2000, čj. 18 Co 559/2000-32, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2000, čj. 18 Co 559/2000-32, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu l (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 8. září 2000, čj. Nc 1731/2000-12, zamítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření, kterým by žalované bylo přikázáno zastavit veškeré stavební práce na parcele č. k. 753 v k. ú. N. M. do skončení sporu o porušování lidských práv v důsledku stavebních prací pod a nad hřbitovem a skrze něj a dále rozhodl o nákladech řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce 22. 9. 2000 odvolání, ale 20. 10. 2000 návrh na předběžné opatření na zastavení stavebních prací při stavbě administrativní budovy Č. p. č. kat. 753 - část, k. ú. N. M. vzal zpět.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. listopadu 2000, čj. 18 Co 559/2000-32, s odkazem na ustanovení § 96 odst. l, § 208 a § 211 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ), rozhodl, že zpětvzetí žaloby se připouští, usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje , s odůvodněním, že souhlas žalované se zpětvzetím návrhu vyplývá z logiky věci. Dále rozhodl o nákladech řízení před oběma soudy a uzavřel, že proti jeho rozhodnutí lze podat za podmínek ustanovení § 237 a násl. OSŘ dovolání.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. b) [správně § 238a odst. l písm. b) OSŘ] a uplatňuje dovolací důvod toliko s odkazem na ustanovení § 241 odst. 3 OSŘ. Namítá, že odvolací soud se dopustil vážného pochybení, pokud rozhodl na základě úvahy, že souhlas žalované se zpětvzetím návrhu vyplývá z logiky věci , aniž zjistil její názor a výhrady proti zpětvzetí návrhu. S odkazem na § 208 OSŘ dovozuje, že soud nemá připustit zastavení řízení, jestliže s tím druhý účastník z vážných důvodů nesouhlasí. Toto ustanovení dává možnost soudu posoudit vážnost výhrad žalované, nedává právo soudu presumovat její vůli. Pokud soud rozhodl, aniž by žalovanou vyzval k vyjádření, porušil základní princip občanského soudního řízení, umožnit účastníkovi jednat před soudem. Jestliže by žalovaná byla soudem vyzvána ke sdělení stanoviska, vyjádřila by svůj zásadní nesouhlas se zpětvzetím žaloby. Předmětná stavba je delší dobu středem zájmu a napadání různými organizacemi a občanskými sdruženími, průběh stavby je tak omezován a zpomalován, takto žalovaná utrpěla značné ztráty a dalším zpomalením stavby by mohlo dojít k posuvu či zřícení sousedních domů. Podstata sporu dosud nezanikla, stavba stále není dokončena a hrozí stav, že by žalobce mohl svými dalšími nároky omezovat či ohrožovat stavbu budovy i její následné užívání. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných ke dni 31. 12. 2000 (části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem (§ 240 odst. l a § 241 odst. l OSŘ) shledal, že dovolání je přípustné podle § 238a odst. l písm. b/ věta před středníkem OSŘ, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zpětvzetí návrhu připuštěno, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.

Z napadeného usnesení se podává, že žalobce ve smyslu § 96 odst. l OSŘ vzal za řízení zpět zcela návrh na jeho zahájení a že se tak stalo poté, kdy soud prvního stupně rozhodl, ale jeho rozhodnutí dosud nebylo v právní moci. Odvolací soud podle § 208 věta první a třetí OSŘ zpětvzetí návrhu na zahájení řízení připustil, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Takto rozhodl 24. 11. 2000 za situace, kdy žalovaná na zpětvzetí návrhu, které obdržela na vědomí 2. 11. 2000, nereagovala, avšak svoje rozhodnutí odůvodnil pouze tím, že souhlas žalované se zpětvzetím návrhu vyplývá z logiky věci . Tento závěr je ale pro neuvedení premis, na nichž jsou v duchu zásad výrokové logiky závěry logického vyvozování postaveny, nepřezkoumatelný. Otázky, zda důvody, pro něž druhý účastník řízení nesouhlasí se zpětvzetím návrhu na zahájení řízení, jsou důvody vážnými ve smyslu § 208 druhá věta OSŘ, by mohl odvolací soud posoudit až po získání stanoviska druhého účastníka řízení. Takové stanovisko si v daném případě odvolací soud od žalované nevyžádal, resp. nevyzval ji k jeho podání a nemohl tak vážnost jejích důvodů zhodnotit.

Řízení u odvolacího soudu bylo tak postiženo vadou, kterou má na mysli ustanovení § 241 odst. 3 písm. b) OSŘ, a dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 OSŘ napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. srpna 2002

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu