22 Cdo 1193/2003
Datum rozhodnutí: 12.06.2003
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 1193/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně M. K., proti žalovanému S. K., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 7 C 416/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2002, č. j. 21 Co 196/2002-360, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburku (dále soud prvního stupně ) usnesením ze dne 28. března 2002, č. j. 7 C 416/95-338, odmítl podání žalobkyně z 22. 3. 1995 a rozhodl o náhradě nákladů řízení z důvodu, že žalobkyně ani přes výzvu soudu neodstranila ve stanovené lhůtě vady podání z 22. 3. 1995 (žaloby), které brání jeho věcnému vyřízení. I přes její podání z 30. 1. 2002 zůstal žalobní petit nesrozumitelný a neurčitý.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 28. srpna 2002, č. j. 21 Co 196/2002-360, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení proto, že žalobkyně v odvolání odstranila vady žaloby, konkrétně označila movité věci, o které jde a které jsou obsažené ve znaleckém posudku Ing. K. Rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za správné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nevzal na vědomí rozdíl ve znění § 43 OSŘ před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. a po této novele a ve věci rozhodoval tak, jako bylo zvykem ještě v době, kdy řízení byla z důvodu neodstranění vad zastavována . Ke skutečnostem nově uváděným žalobkyní v odvolání neměl odvolací soud vůbec přihlížet (§ 205a OSŘ), usnesení soudu prvního stupně měl přezkoumat jen z hlediska jeho věcné a právní správnosti s přihlédnutím ke skutečnostem daným do doby vydání tohoto usnesení a z hlediska zákonných podmínek platných pro jeho vydání a usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdit, jestliže žalobkyně přes řádné poučení v určené lhůtě vady svého podání neodstranila. Je toho názoru, že za této situace nelze vady podání odstranit až v odvolání proti usnesení o odmítnutí podání. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé (§ 237 odst.1 písm. a/ OSŘ), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, kterým soud prvého stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst.1 písm. b/ OSŘ), nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst.1 písm. b/ OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ OSŘ).

Dovolání je také přípustné (§ 238 a § 238a OSŘ) proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle § 235h odst. 1 věty druhé OSŘ, ve věci konkurzu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 OSŘ.

Dále je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží (§ 239 odst. 1 písm. a/ OSŘ), jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 OSŘ, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a OSŘ, o přistoupení dalšího účastníka podle § 92 odst. 1 OSŘ a o záměně účastníka podle § 92 odst. 2 OSŘ (§ 239 odst. 1 písm. b/ OSŘ), jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 OSŘ (§ 239 odst. 2 písm. a/ OSŘ), jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesní nástupce účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5 OSŘ, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle § 107a OSŘ, o přistoupení dalšího účastníka podle § 92 odst. 1 OSŘ a o záměně účastníka podle § 92 odst 2 OSŘ (§ 239 odst 2 písm. b/ OSŘ), nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu, ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle § 75a OSŘ (§ 239 odst. 3 OSŘ).

V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání žalobkyně z 22. 3. 1995 zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání není dána podle § 237 OSŘ, neboť usnesením odvolacího soudu nebylo změněno ani potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání pak není přípustné ani podle § 238 a § 238a OSŘ, protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve shora uvedených ustanoveních, taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání pak nevyplývá ani z § 239 odst.1, 2 a 3 OSŘ, neboť nejde o případ v těchto ustanoveních uvedených.

S ohledem na uvedené tedy musel dovolací soud učinit jediný závěr, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (§ 236 OSŘ).

S ohledem na shora vyslovené závěry proto dovolací soud podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni žádné náklady nevnikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. června 2003

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu