22 Cdo 1094/2006
Datum rozhodnutí: 16.05.2006
Dotčené předpisy: § 712 předpisu č. 40/1964Sb.





22 Cdo 1094/2006


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. Š., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 153/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka Olomouc ze dne 30. června 2004, č. j. 40 Co 194/2004-61, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2006, č. j. 40 Co 194/2004-85, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ostravě pobočka Olomouc ze dne 30. června 2004, č. j. 40 Co 194/2004-61, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2006, č. j. 40 Co 194/2004-85, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Okresní soud v Olomouci (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 26. listopadu 2003, č. j. 25 C 153/2003-46, ve znění opravného usnesení ze dne 1. března 2006, č. j. 25 C 153/2003-82, uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitosti zapsané Katastrálním úřadem v O. na listu vlastnictví č. 297 pro katastrální území H. V., obec H., a to objekt bydlení č. p. 65 na pozemku p. č. 274, pozemek p. č. 274 a pozemek p. č. 275, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku . Dále rozhodl o nákladech řízení.


Soud prvního stupně zjistil, že podílovými spoluvlastníky shora uvedených nemovitostí, které představují rodinný dům se zastavěnou plochou s nádvořím a zahradou, jsou žalobce s podílem 6/8, žalovaný s podílem 1/8 a jejich bratr J. Š. s podílem 1/8 k celku. V domě sestávajícím z jedné bytové jednotky o velkosti 4+1 s příslušenstvím bydlí téměř celý život žalovaný, který nemá jinou možnost bydlení; za užívání domu spoluvlastníkům nic neplatí. Z rozhodnutí většinových spoluvlastníků pozbyl žalovaný právo předmětné nemovitosti užívat. Podle § 126 odst. 1 a § 139 odst. 2, věta první občanského zákoníku (dále ObčZ ) soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost nemovitosti vyklidit; pro přiznání práva na bytovou náhradu neshledal podmínky.





Krajský soud v Ostravě pobočka Olomouc jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 30. června 2004, č. j. 40 Co 194/2004-61, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2006, č. j. 40 Co 194/2004-85, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen vyklidit nemovitosti, zapsané u Katastrálního úřadu pro O. kraj, Katastrální pracoviště v O. na listu vlastnictví č. 297 pro katastrální území H. V., obec H., a to pozemky p. č. 274, p. č. 275 a objekt bydlení č. p. 65 na pozemku p. č. 274 a vyklizené předat žalobci do 15-ti dnů od zajištění náhradního bytu .Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho závěr ohledně povinnosti žalovaného nemovitosti vyklidit. Za podstatu sporu považoval otázku, zda povinnost spoluvlastníka, jehož právo užívat byt ve společném domě zaniklo rozhodnutím ve smyslu § 139 odst. 2 ObčZ, vyklidit byt lze vázat na zajištění bytové náhrady. Konstatoval, že žalovaný původně v domě bydlel na základě rodinněprávního vztahu, poté na základě existence spoluvlastnického podílu, tedy na základě relevantního právního důvodu. Žalovaný má právo na zajištění bytové náhrady podle analogického užití § 712 ObčZ; žalobě by bylo možno vyhovět bez toho, že by vyklizení bylo vázáno na zajištění bytové náhrady žalovanému pouze pokud by žalobce prokázal, že poskytnutí této náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ). To však prokázáno nebylo.


Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále OSŘ ). Poukazuje na rozdílnost názorů soudů obou stupňů při posuzování otázky bytové náhrady pro žalovaného. Zatímco soud prvního stupně vycházel z § 139 odst. 2, § 126 odst. 1 ObčZ a vzal v úvahu čl. 10 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Protokolu 1 Evropské úmluvy o lidských právech, přičemž uzavřel, že nelze z § 3 ObčZ konstituovat právo na bytovou náhradu, odvolací soud dovodil, že je nutno aplikovat § 685 ObčZ, zejména § 712 ObčZ s tím, že při nedostatku výslovné úpravy nutno použít ustanovení ObčZ obsahem a účelem nejbližší. Při konstatování, že žalovaný užíval byt ve společném domě oprávněně a že toto právo posléze zaniklo, odvolací soud nevzal v úvahu, že žalovaný při minoritním spoluvlastnickém podílu užíval celou nemovitost, včetně přilehlých pozemků, aniž by za to cokoliv spoluvlastníkům platil. Odvolací soud si nevytvořil skutkové podklady k posouzení otázky, co vlastně žalovaný v nemovitosti užívá, když je nepochybné, že s bytem užívá i přilehlé prostory, příkladně garáž a pozemky, které s bytem nemají souvislost. Proto není správné, že soud zavazuje žalovaného vyklidit pozemek p. č. 275 v návaznosti na zajištění náhradního bytu. Odvolací soud tak pochybil, neboť žalovanému umožnil užívat celou nemovitost včetně pozemků bez specifikace bytu, a to vše vázal na zajištění náhradního bytu. Pojmově zaměnil předmět řízení, neboť použil § 685 a násl. ObčZ na právní vztahy spojené s užíváním nemovitosti, když ta, jak je vymezena v žalobním žádání, není pojmově shodná s předmětem bytu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soud vrátil k dalšímu řízení.


Ve vyjádření k dovolání žalovaný odkazuje na závěry odvolacího soudu, jež pokládá za správné. Připomíná, že neužívá zahradu, včelín, kolnu, garáž, půdní prostory, ani sklepy a pokud jde o úhradu za užívání bytu, domáhal se v minulosti jednání o této otázce. Navrhuje, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl.


Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.


Je-li podána vlastnická žaloba na vyklizení bytu, je třeba v případě, že žalovaný užíval byt na základě neodvozeného práva, které již zaniklo, vázat vyklizení na zajištění bytové náhrady za analogického použití § 712 ObčZ; spoluvlastník, jehož právo užívat byt ve společném domě zaniklo rozhodnutím spoluvlastníků ve smyslu ustanovení § 139 odst. 2 ObčZ, má právo na zajištění bytové náhrady (R 22/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na zajištění bytové náhrady však nelze vázat vyklizení pozemků přiléhajících k domu nebo jiných prostor v domě, které neslouží k bydlení (garáž apod.).


V dané věci vázal odvolací soud na přidělení bytové náhrady vyklizení celého objektu ve spoluvlastnictví účastníků, včetně pozemků, aniž vyčlenil prostory, které netvoří byt užívaný žalovaným a jejichž vyklizení tedy nelze vázat na přidělení bytové náhrady. Jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Dovolací řízení je řízením přezkumným a proto v něm nebylo možno přihlédnout k námitce žalovaného, že určité prostory, jejichž vyklizení mu bylo uloženo, neužívá.


Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 16. května 2006


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu