22 Cdo 102/2009
Datum rozhodnutí: 15.09.2010
Dotčené předpisy: § 126 odst. 1 obč. zák., § 80 písm. c) o. s. ř.




22 Cdo 102/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. M. , a b) J. M. , zastoupených JUDr. Petrem Jaškem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 11/7, proti žalovaným: 1) R. L. , a 2) J. L. , žalované 2) zastoupené JUDr. Josefem Hasalou, advokátem se sídlem v Šumperku, Francouzská 16, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 17 C 207/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 5. června 2008, č. j. 12 Co 1058/2007-139, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Šumperku ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 17. května 2007, č. j. 17 C 207/2006-94, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že pozemek část parcely 196 v katastrálním území Ruda nad Moravou, označený podle geometrického plánu Ing. K. B. č. 454-163/2006 jako parcela č. 196/3 v k. ú. R. N. M., je ve společném jmění žalobců manželů J. M. aj. M. . Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 5. června 2008, č. j. 12 Co 1058/2007-139, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňují, jak tvrdí, dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno .
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§ 241a odst. 3 a 4, § 243a odst. 2 o. s. ř.).

Nevymezil-li žalobce v dovolání (jehož přípustnost by se mohla opírat jen o uvedené ustanovení) hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2463). V dané věci dovolatelé neuvedli, v čem by měl spočívat zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce. Těžiště dovolání je ve tvrzení, že soud měl rozhodnout o vydržení práva odpovídající věcnému břemeni; předmětem řízení však bylo určení, že část pozemku je ve společném jmění, a jen toto určení by mohlo být předmětem dovolacího přezkumu; pokud snad dovolatelé měli zato, že předmětem řízení učinili i vydržení věcného břemene, o kterém soud nerozhodl, byl namístě postup podle § 166 o. s. ř.

Dovolatelé se též domáhají, aby v dalším řízení soud vycházel z žaloby, kterou v dovolání upravují (ve skutečnosti mění). V dovolacím řízení není ani změna, ani úprava žaloby možná; je tomu tak nejen proto, že občanský soudní řád výslovně změnu žaloby v dovolacím řízení vylučuje (§ 243c odst. 1 ve vztahu k § 95 o. s. ř.); navíc předmětem dovolacího řízení je pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, takže nemožnost úprav návrhu vyplývá již z povahy věci.


Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovaným v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu