21 Nd 57/2013
Datum rozhodnutí: 04.03.2013
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř., § 12 odst. 3 o. s. ř.




21 Nd 57/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobce L. A. , zastoupeného JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, nám. Republiky č. 58, proti žalované LANGER SAMIRO s.r.o. , se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, Závodní č. 2891/86, IČ 27817091, zastoupené JUDr. Vladimírem Zonkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sadová č. 553/8, o 18.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 185 EC 1565/2011, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 185 EC 1565/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Chebu.
Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě předložil Nejvyššímu soudu ČR návrh žalobce, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp.zn. 185 EC 1565/2011 byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Chebu (§ 12 odst. 2 o. s. ř.). Důvody pro delegaci vhodnou spatřuje žalobce v tom, že veškerý skutkový základ věci se odehrál v okrese Cheb v Mariánských Lázních ; že právě zde jsou dostupné důkazy, které je ve věci třeba provést , že není vyloučeno, že z výpovědí navržených svědků vyplynou nové skutečnosti, které by mohly odůvodňovat i další dokazování, a lze předpokládat, že opatření takových důkazů bude dostupnější právě pro soud, kde došlo ke skutečnostem, které dokládají tvrzený nárok žalobce a že všichni žalobcem navržení svědci, s výjimkou jednoho, jenž byl již Okresním soudem v Ostravě vyslechnut, trvale žijí v obvodu působnosti Okresního soudu v Chebu .

Žalovaná s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasila, neboť pro tento postup nejsou splněny zákonem stanovené podmínky a došlo by k porušení zásady zákonného soudce . Uvedla, že žalobce je tím účastníkem, který v této věci podal návrh a nese tak zodpovědnost za to, u kterého soudu je věc projednávána ; že žalobce je právně zastoupen a musel si tak při podávání svého návrhu být vědom zvýšených nákladů, které budou s projednáváním jeho návrhu spojeny ; že z návrhu žalobce lze vyčíst snahu vyhnout se zvýšeným nákladům způsobeným cestováním k příslušnému soudu a že svým návrhem na přikázání věci by žalobce na žalovanou bezdůvodně přenesl nárůst nákladů spojených s účastí u delegovaného soudu . Podle názoru žalované by přikázání věci Okresnímu soudu v Chebu bylo v rozporu s ustálenou judikaturou českých soudů, podle níž sama skutečnost, že v řízení je nutné provést výslech svědků před dožádaným soudem, nezakládá důvod pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu svědci žijí.

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Nejvyšší soud ČR jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Ostravě a Okresnímu soudu v Chebu návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu lze však přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vhodnost takového postupu je třeba zvážit i z pohledu účastníků řízení, a proto je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci i jiných okolnostech; rozhodné jsou ty skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.

V posuzované věci žalobce neuvádí v návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Chebu žádné skutečnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci a které by odůvodňovaly dostatečně průlom do zásady zákonného soudce. Skutečnost, že všichni žalobcem navržení a dosud nevyslechnutí svědci trvale žijí v obvodu působnosti Okresního soudu v Chebu, nemůže sama o sobě přikázání věci tomuto soudu odůvodnit, neboť nic nebrání tomu, aby svědci byli v projednávané věci vyslechnuti prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 o. s. ř.). Navíc z obsahu spisu vyplývá, že sám žalobce již ve svých podáních ze dne 30.8.2012 a ze dne 15.11.2012 adresovaných Okresnímu soudu v Ostravě a předcházejících návrhu na delegaci uvedl, že žádá, aby navržení svědci, kteří bydlí v okrese Cheb, byli vyslechnuti dožádáním u Okresního soudu v Chebu. Z obsahu spisu dále vyplývá, že Okresní soud v Ostravě přípisem ze dne 22.1.2013, č.j. 0 Cd 25/2013-50, požádal Okresní soud v Chebu o výslech svědků, avšak žádosti nebylo prozatím vyhověno z důvodu vrácení spisu s ohledem na návrh žalobce na delegaci věci.

Z výše uvedených důvodů a vzhledem k zásadně nesouhlasnému stanovisku žalované Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci nejsou splněny. Nejvyšší soud ČR tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Chebu nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. března 2013 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu