21 Nd 193/2004
Datum rozhodnutí: 15.12.2004
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Nd 193/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci dědictví po L. K., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 1112/2003, o přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:

Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 1112/2003, se nepřikazuje podle § 12 odst. 2 o.s.ř. Okresnímu soudu v Karviné.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 5.9.2003 č.j. 20 D 1112/2003-2 zahájil řízení o dědictví po L. K., zemřelém dne 23. srpna 2003. Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil notáře JUDr. K. W.

V průběhu řízení Mgr. D. K. a Ing. P. K. (zastoupený Mgr. D. K.), kterým svědčí dědické právo jako rodičům zůstavitele, navrhli, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Karviné. Návrh zdůvodnili zejména tím, že otec zůstavitele Ing. P. K. je osobou těžce zdravotně postiženou, je již několik let upoután na invalidní vozík z důvodu ochrnutí dolní části těla a levé horní končetiny a je odkázán na péči manželky Mgr. D. K. Matka zůstavitele Mgr. D. K. musí kromě každodenní péče o manžela zajišťovat také péči o svou matku, která je osobou zcela nepohyblivou a úplně bezmocnou po mozkové mrtvici a je upoutána na lůžko. Z těchto důvodů "nejsou, jako rodiče zůstavitele, schopni jezdit k procesnímu soudu, k soudnímu komisaři a zajišťovat v P. úkony v dědickém řízení" a ani "nejsou schopni s ohledem na výši svých příjmů hradit zvýšené náklady, související s cestami do P.". Oba tito dědicové "mají však zájem aktivně v dědickém řízení vystupovat a očekávají, že řízení bude složitější a časově náročnější".

V. M., která v průběhu řízení o svém dědickém právu uvedla, že po dobu pěti let byla družkou zůstavitele, že je "opakovaně vystavována útokům ze strany matky zůstavitele Mgr. D. K." a že se "vzdává svých dědických nároků", označila návrh na přikázání této věci jinému soudu za "účelový", neboť majetek zůstavitele se v naprosté většině nachází na území P. a přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné by "rozhodně nepřispělo k úspěšnému vyřešení věci". Současně poukázala na to, že Mgr. D. K. "pravidelně do P. dojíždí" a že "je známa jako notorická stěžovatelka".

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. může být přikázána věc jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožňují hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Současně je třeba přihlížet k tomu, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě výlučná příslušnost podle ustanovení § 88 písm. k/ o.s.ř.), je základní zásadou, a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.

Důvody pro postup podle § 12 odst. 2 o.s.ř., pro které se Mgr. D. K. a Ing. P. K. domáhají přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné, neshledává Nejvyšší soud České republiky opodstatněnými. Zůstavitel měl naposledy bydliště v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 8 a z obsahu spisu je zřejmé, že zůstavitelův majetek, který byl dosud zjištěn, se převážně nachází na území H. m. P. Okolnosti, které uvádí o svých poměrech Ing. P. K., mu nepochybně brání nejen v osobním styku s Obvodním soudem pro Prahu 8, ale i s Okresním soudem v Karviné (jeho pobočkou v Havířově), neboť - s ohledem na jeho zdravotní stav - nelze důvodně předpokládat, že by se mohl jednání u soudu (notáře jako soudního komisaře) plnohodnotně zúčastnit jinak než prostřednictvím zástupce nebo opatrovníka. U Mgr. D. K. lze sice souhlasit s tím, že projednání věci u Okresního soudu v Karviné (pobočky v Havířově) by pro ni bylo z hlediska přístupu k soudu a nákladů s tím spojených výhodnější, kdyby věc projednával Okresní soud v Karviné (pobočka v Havířově) a soudní komisař, který má sídlo v jeho obvodu, na druhé straně však nelze pominout, že Mgr. D. K. se - navzdory jí vylíčeným obtížím - dostavila k notáři JUDr. K. W. k sepsání protokolu o předběžném šetření a během řízení opakovaně nahlížela u procesního soudu (odvolacího soudu) v Praze do spisu o projednávané dědické věci. Za těchto okolností a s přihlédnutím k tomu, že ve věci dosud nebyl spolehlivě určen ani okruh zůstavitelových dědiců, nelze (zatím) dovodit, že tím, že by věc byla přikázána Okresnímu soudu v Karviné, v jehož obvodu Mgr. D. K. a Ing. P. K. bydlí, by bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Neumožní-li Mgr. D. K. jí uváděné okolnosti vždy osobní účast při jednáních u místně příslušného soudu (u notáře JUDr. K. W. jako soudního komisaře), nic nebrání tomu, aby byla v projednávané věci vyslechnuta a s provedenými důkazy nebo jinými výsledky řízení seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 o.s.ř.).

Nejvyšší soud České republiky proto návrhu Mgr. D. K. a Ing. P. K. na přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2004

JUDr. Ljubomír Drápa,v.r.

předseda senátu