21 ICm 3338/2016
Jednací číslo: 21 ICm 3338/2016-24 (KSOS 25 INS 7918/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D., ve věci

žalobce: Mgr. Martin Fuchsig sídlem Hlavní 25, 747 81 Otice insolvenční správce dlužníka: Jiljí anonymizovano , anonymizovano bytem 742 57 Libhošť 188

proti žalovanému: Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČ: 27221971 sídlem Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, MBA sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové

o popření pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Jiljí anonymizovano dílčí pohledávku č. 1 ve výši 17 867,63 Kč z titulu smluvní pokuty a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 115 997,33 Kč z titulu

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková. isir.justi ce.cz

smluvní pokuty, které žalovaný přihlásil přihláškou P15 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 7918/2016, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2016 se žalobce domáhal proti žalovanému určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Jiljí anonymizovano pohledávku ve výši 133 864,96 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. KSOS 25 INS 7918/2016 byl zjištěn úpadek dlužníka Jiljí anonymizovano . Do tohoto insolvenčního řízení si žalovaný jako věřitel č. 13 přihlásil vykonatelnou pohledávku ve výši 220 999,44 Kč. Dne 30. 8. 2016 se konalo přezkumné jednání a insolvenční správce popřel pravost a výši části přihlášené pohledávky. U dílčí pohledávky č. 1 byl nárok popřen v rozsahu částky 17 867,63 Kč, která představuje smluvní pokutu předepsanou dlužníku právním předchůdcem žalovaného, neboť nedošlo k dohodě o výši smluvní pokuty. Úvěrová smlouva v obchodních podmínkách uváděla, že pro případ porušení povinnosti zákazníka poskytnout řádně a včas peněžité plnění v dohodnuté výši, se sjednává smluvní pokuta ve výši aktuálního sazebníku. Takto koncipovaná dohoda o výši smluvní pokuty nemůže být považována za dostatečně určitou (§ 37 odst. 1 občanského zákoníku). Dle principu právní jistoty v občanskoprávních a obchodních vztazích je třeba, aby výše smluvní pokuty byla stanovena přímo ve smlouvě, event. ve smluvních podmínkách, jež jsou její nedílnou součástí, avšak konkrétně a nikoli dalším odkazem na listinu, která není součástí smlouvy. U dílčí pohledávky č. 2 byl nárok popřen v rozsahu částky 115 997,33 Kč, která představuje smluvní pokutu, neboť uznání dluhu nemá náležitosti dané zákonem. Dlužník podepsal konečný závazek evidentně vyčíslený věřitelem a jakýsi splátkový kalendář, je zde uvedeno i číslo smlouvy a výše odkoupené pohledávky. Tato dohoda o uznání dluhu je neurčitá a chaotická, chybí zde jednostranný projev vůle směřující k uznání důvodu a výše pohledávky. Smluvní pokuta je sjednána neplatně, když ujednání o smluvní pokutě je neplatné i proto, že smluvní pokuta nebyla vtělena do hlavního textu smlouvy (ke kterému dlužník připojuje podpis), ale je ujednána v oddělených smluvních podmínkách (označených jako smluvní ujednání). Jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru a naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Insolvenční správce má za to, že je zde otevřený prostor pro přezkum této pohledávky, když právní posouzení v rozhodčím řízení zcela absentovalo a rozhodce tak v rozhodčím řízení dlužníkův závazek žádnému právnímu posouzení nepodrobil. Žalobce dále v žalobě uvedl, že jako důvod vzniku přihlášené pohledávky žalovaný uvedl dohodu o uznání dluhu č. 1083857118 ze dne 1. 9. 2011,

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

která je uznáním dluhu ze smlouvy o úvěru GE Money Bank, a.s. ze dne 25. 2. 2009, č. úvěru 01916779086. Žalobce má za to, že na uvedenou smlouvu o úvěru dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a dále ustanovení občanského zákoníku, a to jak o spotřebitelských smlouvách, tak o platnosti právních úkonů, včetně § 39 občanského zákoníku. Dohodu o uznání dluhu sepsal s dlužníkem již žalovaný, nikoliv původní věřitel. Z důvodu neplatného uznání dluhu proto nemohou nastat ani účinky, ze kterých žalovaný dovozuje právo na popřené příslušenství pohledávky. Dále žalobce s odvoláním na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 4/2012 ze dne 26. 2. 2014 uvedl, že právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Žalobce dále u jednání doplnil, že rozhodčí smlouva je neplatná, neboť rozhodce Mgr. Michal Wiedermann je existenčně a ekonomicky závislý na žalovaném. Přitom rozhodce by měl být osobou ekonomicky nezávislou na smluvních stranách a neměly by existovat personální vazby mezi věřitelem a rozhodci.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že předložil rozhodčí nález, který dokládá vykonatelnost pohledávek. Je tedy nutné postupovat v souladu s ustanovením § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, dle kterého platí, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné. Jakékoli právní posouzení věci příslušným orgánem (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné) vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné . Výkladem § 199 odst. 2 insolvenčního zákona se zabýval Nejvyšší soud ČR, a to v rozhodnutí ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 ICdo 7/2013 a v rozhodnutí ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011. Z těchto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, zejména z rozhodnutí ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, plyne jednoznačný závěr, že rozhodčí nálezy, které jsou posuzovány v tomto incidenčním sporu, obsahují právní hodnocení a není proto možné vycházet z jiného právního posouzení. Skutkové závěry žádný z účastníků nezpochybnil a ty jsou tak dány. Odlišné právní posouzení v tomto případě použito být nemůže. Soud se proto v tomto incidenčním sporu nemůže zabývat předmětnou úvěrovou smlouvou, dohodou o uznání dluhu, rozhodčí smlouvou, jejich jednotlivými ujednáními a jejich platností. Dle judikatury Ústavního soudu ČR si smluvní strany musí být vědomy své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemohou smlouvy uzavírat a později namítat jejich neplatnost dle své vlastní vůle (k tomu nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 3900/12 ze dne 28. 2. 2013 a nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 557/05 ze dne 24. 7. 2007). Ke stejnému závěru se přiklání i judikatura Nejvyššího soudu ČR, např. v usnesení ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 5361/2008, nebo v rozsudku ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 938/2004. Nečinnost osoby při uzavírání smluv jistě nemůže být zaměňována s legalizací práva nečíst smlouvy, resp. nezajímat se o dohodnutý obsah svých smluvních závazků a určovat jejich obsah podle svých subjektivních představ. Jakkoli se lze přiklonit k ochraně objektivně slabší pozice spotřebitele vůči profesionálnímu podnikateli, nelze tím spotřebitele zbavit veškeré odpovědnosti za negociační proces; to by odporovalo konceptu způsobilosti spotřebitele k právním úkonům. Zásada pacta sunt servanda by tedy neměla být

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

pouštěna ze zřetele ani při posuzování, zda určité ujednání vybočuje z mezí přiměřenosti z hlediska spotřebitelského práva. Žalovaný dále u jednání uvedl, že pokud se jedná o vznesenou námitku podjatosti rozhodce Mgr. Michala Wiedermanna, tak k této již nelze přihlížet, neboť by se jednalo o nepřípustné rozšíření popěrného úkonu vykonatelné pohledávky. Navíc ze samotné skutečnosti, že rozhodce Mgr. Michal Wiedermann je uváděn jako možný rozhodce ve více rozhodčích smlouvách, ve kterých je jednou ze smluvních stran žalovaný, nelze dovozovat jeho podjatost, ekonomickou, či existenční závislost na žalovaném.

3. Podle § 159 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (insolvenční zákon, dále také jen IZ ) incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

4. Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Soud provedl dokazování obsahem spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 25 INS 7918/2016, ze kterého zjistil a vzal za prokázáno: -vyhláškou ze dne 5. 4. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Jiljí anonymizovano , na anonymizovano (dále také jen dlužník ), -usnesením ze dne 1. 6. 2016 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Martin Fuchsig a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 18.10.2016 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, -přihláškou pohledávky P15 doručenou insolvenčnímu soudu dne 27. 6. 2016 přihlásil žalovaný dvě pohledávky v celkové výši 220 999,44 Kč: pohledávku č. 1 přihlásil ve výši 105 002,11 Kč, z toho činí jistina 91 486,61 Kč (splatná od 13. 6. 2013), přičemž jako důvod vzniku pohledávky věřitel uvedl Dohodu o uznání dluhu č. 1083857118 ze dne 1. 9. 2011, která je uznáním dluhu ze smlouvy o úvěru č. 0191679086 ze dne 25. 2. 2009, a příslušenství činí celkem 13 515,50 Kč, z toho činí rozhodčí poplatek 544,50 Kč a náklady právního zastoupení činí 12 971 Kč; pohledávka byla odkoupena od GE Money Bank, a.s. na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 2. 2011 a Seznamu postupovaných pohledávek ze dne 17. 6. 2011; pohledávku č. 2 přihlásil žalovaný ve výši 115 997,33 Kč (splatná od 13. 6. 2013), přičemž důvodem vzniku je smluvní pokuta dle čl. 7 odst. 7.2. písm. c) smluvních ujednání Dohody o uznání dluhu; věřitel dále v přihlášce uvedl, že výše jistiny je tvořena smluvní pokutou ve výši 0,15 % denně z dlužné částky 98 286,61 Kč za období od 14. 6. 2013 do 31. 5. 2014, a to dle rozhodčího nálezu sp. zn. R-P 8369/2013 a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 91 486,61 Kč za období od 1. 6. 2014 do zaplacení; obě pohledávky přihlásil žalovaný jako nezajištěné a v celém rozsahu jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. R-P 8369/2013; z výpočtu smluvní pokuty, který žalovaný připojil jako přílohu k přihlášce P15, soud zjistil, že smluvní pokuta ve výši 0,15 % denně byla vypočtena z částky 98 286,61 Kč od 14. 6. 2013 do 11. 7. 2013, z částky 96 586,61 Kč od 12. 7. 2013 do 8. 8. 2013, z částky 94 886,61 Kč od 9. 8. 2013 do 10. 9. 2013, z částky 93 186,61 Kč od 11. 9. 2013 do 2. 10. 2013, z částky 91 486,61

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

Kč od 3. 10. 2013 do 31. 5. 2014 a ve výši 0,1 % denně (snížení běžící smluvní pokuty s účinností od 1. 6. 2014 na základě rozhodnutí žalovaného) z částky 91 486,61 Kč od 1. 6. 2014 do 1. 6. 2016; -u přezkumného jednání dne 30. 8. 2016 dlužník pohledávky žalovaného nepopřel a insolvenční správce, který obě pohledávky přezkoumal jako vykonatelné, uznal pohledávku č. 1 ve výši 87 134,48 Kč a popřel pravost pohledávky č. 1 v rozsahu částky 17 867,63 Kč a dále zcela popřel pravost dílčí pohledávky č. 2 ve výši 115 997,33 Kč; popření dílčí pohledávky č. 1 v rozsahu částky 17 867,63 Kč odůvodnil tím, že tato částka představuje smluvní pokutu, avšak k dohodě o výši smluvní pokuty nedošlo, neboť úvěrová smlouva v obchodních podmínkách uváděla, že pro případ porušení povinnosti zákazníka poskytnout řádně a včas peněžité plnění v dohodnuté výši, se sjednává smluvní pokuta ve výši aktuálního sazebníku, přičemž takto koncipovaná dohoda o výši smluvní pokuty nemůže být považována za dostatečně určitou ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku, když předmětné ujednání nebylo součástí smlouvy, event. smluvních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, nýbrž odkazem na listinu, která není součástí smlouvy; popření pravosti dílčí pohledávky č. 2 odůvodnil tím, že uznání dluhu nemá náležitosti dané zákonem, dohoda o uznání dluhu je neurčitá a chaotická, chybí jednostranný projev vůle směřující k uznání důvodu a výše pohledávky; smluvní pokuta je sjednána neplatně, mj. z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě nebylo vtěleno do hlavního textu smlouvy, nýbrž je součástí oddělených smluvních podmínek, přičemž insolvenční správce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11; insolvenční správce má za to, že je zde otevřený prostor pro přezkum této pohledávky, když rozhodce v rozhodčím řízení dlužníkův závazek žádnému právnímu posouzení nepodrobil, když právní posouzení věci v rozhodčím řízení zcela absentuje; -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

6. Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

7. Vzhledem k tomu, že přezkumné jednání se konalo dne 30. 8. 2016 a žaloba byla soudu doručena dne 15. 9. 2016, byla žaloba ve smyslu § 199 odst. 1 IZ podána včas. Žalobce, který popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného, je ve věci aktivně legitimován a správně podal žalobu proti žalovanému, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.

8. Soud se v první řadě zabýval otázkou, zda popřená pohledávka žalovaného je skutečně vykonatelná. Pro posouzení platnosti rozhodčí smlouvy je třeba vzhledem k datu uzavření smlouvy dne 1. 9. 2011, na základě přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., (nový občanský zákoník) aplikovat ustanovení dosavadního zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013.

9. Podle § 52 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném k datu 1. 9. 2011 (dále jen občanský zákoník ) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel (odst. 1). Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

nebo jiné podnikatelské činnosti (odst. 2). Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (odst. 3).

10. Podle § 55 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).

11. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

12. Podle § 2 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném k datu 1. 9. 2011 strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva)-odst. 1. Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír (odst. 2).

13. Z rozhodčí smlouvy ze dne 1. 9. 2011 soud zjistil, že žalovaný jako věřitel a Jiljí anonymizovano jako dlužník uzavřeli rozhodčí smlouvu současně s dohodou o uznání dluhu č. 1083857118 se splátkovým kalendářem (dále jen dohoda ), ve které se dohodli, že veškeré spory vzniklé z této dohody nebo v souvislosti s ní se zavazují řešit v jednoinstančním rozhodčím řízení za podmínek uvedených v této rozhodčí smlouvě uzavřené zároveň s touto dohodou. Smluvní strany se dohodly na následujících osobách rozhodců a pravidlech rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení bude probíhat v souladu a na základě zákona č. 216/1994 Sb. v platném a účinném znění. Rozhodčí řízení bude jednoinstanční a písemné. Smluvní strany se dohodly na tom, že spory budou rozhodovány samostatně kterýmkoli z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu: 1) JUDr. Eva Vaňková, se sídlem rozhodce na adrese Rokycanova 114, Litomyšlské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto, 2) Mgr. Marek Landsmann, se sídlem rozhodce na adrese Náměstí Republiky 53, 530 02 Pardubice, 3) Mgr. Michal Wiedermann, se sídlem rozhodce na adrese Purkyňova 35e, 612 00 Brno, 4) JUDr. Ing. Pavel Fabian, se sídlem rozhodce na adrese Slovákova 357/8, 602 00 Brno, 5) Mgr. Kristýna Maršálková, se sídlem rozhodce na adrese Lysická 11, 621 00 Brno, 6) JUDr. Aleš Popelka, se sídlem rozhodce na adrese třída Míru 92, 530 02 Pardubice. Rozhodce rozhoduje bez ústního jednání na základě písemných podkladů předložených stranami. Nebude-li rozhodce písemné podklady považovat za dostačující, je oprávněn nařídit ve věci ústní jednání. Veškeré písemnosti doručuje rozhodce doporučeně prostřednictvím držitele poštovní licence s desetidenní úložní dobou. Za doručenou se považuje také zásilka, jejíž přijetí adresát odmítl nebo se nedoručená zásilka vrátila zpět rozhodci. Účinek doručení zásilky nastává dnem, kdy se tato vrátí zpět odesílateli. Otázky touto rozhodčí smlouvou výslovně neupravené budou podpůrně řešeny dle řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky s vnitrostátní působností ve znění platném ke dni uzavření této rozhodčí smlouvy.

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

14. Soud shora uvedenou rozhodčí smlouvu posoudil jako platnou z následujících důvodů. Předně nebyla rozhodčí doložka zahrnuta toliko do smluvních podmínek, což by bylo v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ale byla uzavřena samostatná rozhodčí smlouva. V této smlouvě pak bylo konkrétně označeno šest rozhodců, přičemž rozhodovat měl ten z nich, u kterého bude podána žaloba. Takové určení rozhodců je jednoznačné a transparentní, kdy je předem určen okruh osob, ze kterých si žalobce může vybírat. Výběr rozhodce není na libovůli žalobce, ani není svěřen třetí osobě, která by nebyla rozhodčím soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sen. zn. 33 Cdo 1354/2014 ze dne 24. 9. 2014). V předmětné rozhodčí smlouvě absentuje ujednání o tom, že kromě výslovně uvedených osob může být rozhodcem i jiná osoba, kterou jedna ze stran dle své úvahy zvolí, kdy takovéto ujednání by vedlo k neplatnosti rozhodčí smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sen. zn. 33 Cdo 68/2014 ze dne 21. 1. 2015). Rozhodčí nález v daném případě vydal Mgr. Michal Wiedermann, který je v rozhodčí smlouvě výslovně uveden. Pokud se týče pravidel řízení, mělo být podpůrně použito Řádu rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR a je tedy odkazováno na řád vydaný subjektem, který je rozhodčím soudem. Naopak je nepřípustné odkazovat na procesní řády subjektů, které nejsou rozhodčími soudy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sen. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011). Rozhodčí řízení mělo být písemné a jednoinstanční, což je v rozporu s názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu ČR sen. zn. II. ÚS 2164/10 ze dne 1. 11. 2011. K tomuto nálezu se vymezil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sen. zn. 33 Cdo 1354/2014 ze dne 24. 9. 2014, ve kterém dospěl k závěru, že rozhodnutí Ústavního soudu je nutno brát spíše obecně, přičemž je nutné přihlédnout ke konkrétní situaci. Nejvyšší soud učinil závěr, že víceinstančnost není vyžadována ani dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ústnost projednání sice vyžadována je, ale nikoli bezvýhradně, neboť ústního projednání věci se lze dle okolností dobrovolně vzdát a je nutno zkoumat, zda rozhodčí proces nabízí dostatečnou ochranu práv oběma účastníkům s ohledem na okolnosti konkrétního případu. V daném případě bylo v rozhodčí smlouvě ujednáno, že rozhodce rozhoduje bez ústního jednání na základě písemných podkladů předložených stranami. Nebude-li rozhodce písemné podklady považovat za dostačující, je oprávněn nařídit ve věci ústní jednání. Při rozhodování o nárocích z úvěrové smlouvy se nepředpokládá skutková složitost, a tedy písemné řízení obecně by nemělo být na překážku. Soud dospěl k závěru, že ochrana práv účastníků byla zajištěna, neboť rozhodce nařídí jednání, pokud písemné podklady nebude považovat za dostačující, přičemž účastník může ve vyjádření k žalobě uvést důvody, pro které by mělo proběhnout ústní jednání. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodčího nálezu, dlužník si ve stanovené 10-ti denní úložní době výzvu k vyjádření nevyzvedl, přičemž účastníci ve smlouvě o rozhodci sjednali účinky doručení i pro zásilky, které si adresát v úložní době nevyzvedne, přestože se na uvedené adrese prokazatelně zdržuje. Rozhodce proto rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že ochrana účastníků byla dostatečně zajištěna.

15. Z rozhodčího nálezu č. j. R-P 8369/2013 ze dne 17. 10. 2013 vydaného Mgr. Michalem Wiedermannem, rozhodcem, se sídlem Purkyňova 35e, 612 00 Brno, soud zjistil, že ve věci žalobce Profidebt, s.r.o., IČ: 27221971 proti žalovanému Jiljí anonymizovano o zaplacení částky 98 286,61 Kč s příslušenstvím, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu pohledávku ve výši 98 286,61 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,15 % denně z částky 98 286,61 Kč od 14. 6. 2013 do zaplacení, a náklady řízení ve výši 13 515,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce. Z odůvodnění rozhodčího nálezu soud zjistil, že projednávání věci bylo zahájeno na základě návrhu na zahájení rozhodčího řízení ze strany

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

žalobce, jenž byl doručen rozhodci dne 12. 7. 2013. Rozhodce vyzval žalovaného k vyjádření ve věci samé, dlužník si ve stanovené 10-ti denní úložní době výzvu k vyjádření nevyzvedl, přičemž účastníci ve smlouvě o rozhodci sjednali účinky doručení i pro zásilky, které si adresát v úložní době nevyzvedne, přestože se na uvedené adrese prokazatelně zdržuje. Rozhodce proto rozhodl na základě předložených listinných důkazů, když žalobce předložil k prokázání svých tvrzení dohodu o uznání dluhu se splátkovým kalendářem (dále také jen dohoda ), smlouvu o rozhodci, kartu klienta a přípis s vyčíslením pohledávky ke dni 13. 6. 2013. Po provedeném dokazování doloženými listinami vzal rozhodce za prokázáno, že dne 1. 9. 2011 došlo k uzavření dohody, ve které žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobci co do důvodu i výše a na základě které měl žalovaný uhradit v celkem 70 měsíčních splátkách částku 118 660 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně neplnil svůj závazek dle dohody, došlo k zesplatnění celé dlužné částky v souladu s čl. 7 dohody. Rozhodce tak shledal žalobu na základě předložených důkazů za důvodnou a nárok v ní obsažený za oprávněný. Náklady rozhodčího řízení sestávají z rozhodčího poplatku ve výši 544,50 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 12 971 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 1. 11. 2013 a vykonatelnosti dne 5. 11. 2013.

16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že popřená pohledávka č. 1 a č. 2 žalovaného je vykonatelná na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného Mgr. Michalem Wiedermannem, který měl pravomoc rozhodčí nález vydat, přičemž rozhodčí smlouva byla mezi účastníky platně uzavřena. Pokud žalobce namítl u jednání neplatnost rozhodčí smlouvy z důvodu ekonomické závislosti rozhodce na žalovaném, pak se jedná o nepřípustné rozšíření popěrného důvodu ve smyslu § 199 odst. 3 IZ, navíc žalobce nespecifikoval, z čeho konkrétně dovozuje ekonomickou závislost rozhodce na žalovaném.

17. Podle § 199 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

18. Vzhledem k tomu, že žalobce popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného, pak ve smyslu shora citovaného ustanovení nemůže být důvodem popření jiné právní posouzení věci a v žalobě může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel, tj. insolvenční správce nemůže v incidenční žalobě podané podle § 199 odst. 1 IZ důvody pro popření vykonatelné pohledávky rozšiřovat, či je měnit a je vázán důvody popření, tak jak je uvedl u přezkumného jednání a které byly zaznamenány v seznamu přihlášených pohledávek. Otázkou rozdílného právního posouzení se zabýval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013 (R 106/2013), ve kterém uzavřel, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (příslušným orgánem tu může být nejen soud, ale též rozhodce nebo rozhodčí soud) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou, např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu. Pro úspěch takového popření bude určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku (právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právního posouzení věci). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží, je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci. U rozsudku pro uznání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal.

19. Důvodem popření pravosti části dílčí pohledávky č. 1 žalovaného bylo to, že ujednání o smluvní pokutě je neurčité, neboť výše smluvní pokuty nebyla stanovena ve smlouvě, či smluvních podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy, nýbrž odkazem na sazebník poplatků, který není součástí smlouvy. Dílčí pohledávku č. 2 žalovaný popřel z důvodu, že uznání dluhu nemá náležitosti dané zákonem, dohoda o uznání dluhu je neurčitá a chaotická, chybí jednostranný projev vůle směřující k uznání důvodu a výše pohledávky, a dále z důvodu, že smluvní pokuta je sjednána neplatně, kdy ujednání o smluvní pokutě nebylo vtěleno do hlavního textu smlouvy, nýbrž je součástí oddělených smluvních podmínek. Důvodem popření je tak nepřípustné jiné právní posouzení věci. Z rozhodčího nálezu vydaného Mgr. Michalem Wiedermannem č. j. R-P 8369/2013 ze dne 17. 10. 2013 se podává, byť velmi stručné, právní posouzení, avšak pro závěr o tom, zda jej lze uplatnit jako důvod popření, je podstatné to, zda právní posouzení bylo vůbec učiněno, nikoli jakou má formu, či zda je správné.

20. Ze shora uvedených důvodů soud proto žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Jiljí anonymizovano dílčí pohledávku č. 1 ve výši 17 867,63 Kč z titulu smluvní pokuty a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 115 997,33 Kč z titulu smluvní pokuty, které žalovaný přihlásil přihláškou P15 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 7918/2016, jako nedůvodnou zamítl.

21. Podle § 202 odst. 1 věta první IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

22. V daném případě byl v řízení neúspěšný žalobce, avšak pro jeho nákladovou imunitu dle shora citovaného ustanovení soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Ostrava 26. ledna 2018

JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D. v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.