21 Cul 2/2005
Datum rozhodnutí: 28.06.2005
Dotčené předpisy: § 174a odst. 1 předpisu č. 6/2002Sb., § 174a odst. 6 předpisu č. 6/2002Sb.




21 Cul 2/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného o návrhu P. H., zastoupeného advokátem, podaném proti Vrchnímu soudu v Olomouci na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 8 Cmo 46/2005, takto:

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 10. 2004, č.j. F 4054/2001, B 2114/8-370, ve věci navrhovatele M., a.s., zastoupeného advokátem, za účasti 1. P. V., 2. J. G., 3. P. H., 4. J. P., 5. Z. F., 6. V. L., 7. V. Š., 8. K. K. a 9. N., s.r.o., rozhodl o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku.

Proti tomuto usnesení podal V. L. odvolání, které projednává a rozhoduje o něm Vrchní soud v Olomouci.

Návrhem ze dne 26. 5. 2005, doručeným Vrchnímu soudu v Olomouci dne 27. 5. 2005, se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že se určuje lhůta k provedení procesního úkonu rozhodnutí o odvolání V. L. ze dne 7. 12. 2004, které směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně pod č.j. F 4054/2001 ze dne 25. 10. 2004 . Návrh zdůvodnil zejména tím, že řízení o odvolání V. L. je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 Cmo 46/2005 a že - vzhledem k tomu, že zjevně dochází k průtahům řízení i u Vrchního soudu v Olomouci (viz přípis Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 Cmo 46/2005 416, ze dne 11. 5. 2005) - stěžovatel si stěžoval na průtahy v tomto řízení místopředsedkyni a předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, a to dne 21. 4. 2005 a 26. 5. 2005. Dopisem ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. S 245/2005, místopředsedkyně Vrchního soudu v Olomouci odpověděla na stížnost tak, že průtahy řízení připuštěny nebyly , a uvedla, že spis byl opět Krajskému soudu v Brně postoupen s pokynem předsedkyně senátu, který stěžovatel ale považuje za zcela nesprávný .

Vrchní soud v Olomouci k návrhu uvedl, že věc byla odvolacímu soudu k projednání a rozhodnutí o odvolání předložena dne 1. 2. 2005; protože však zjistil, že odvoláním napadené usnesení nebylo ještě doručeno účastníku 9. - společnosti N., s.r.o., přípisem ze dne 11. 5. 2005 vrátil věc soudu prvního stupně za účelem řádného doručení napadeného usnesení jednomu z účastníků.

Nejvyšší soud České republiky jako soud příslušný k projednání návrhu navrhovatele ze dne 26. 5. 2005 [§ 174a odst.3 věta druhá zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve znění pozdějších předpisů - dále jen zákon o soudech a soudcích ] dospěl k závěru, že návrh navrhovatele není důvodný.

Podle ustanovení § 1 o.s.ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení § 6 o.s.ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.

Nepostupuje-li soud (v rozporu se zákonem) tak, aby ochrana práv byla rychlá, a dochází-li tedy v řízení k průtahům, mohou se fyzické a právnické osoby obrátit na příslušný orgán státní správy soudů se stížností na postup soudu (srov. § 164 odst.1 zákona o soudech a soudcích).

Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst.1 zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (kdo je navrhovatelem), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst.2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Soud návrh odmítne, jestliže navrhovatel nepodal stížnost na průtahy v řízení, nebo byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě (§ 174a odst.5 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst.6 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán (§ 174a odst.7 věta první zákona o soudech a soudcích).

Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§ 174a odst.4 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení Čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.

Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu směřuje k tomu, aby byla odstraněna případná nečinnost soudu při rozhodování věci. V projednávané věci, jak vyplývá z obsahu spisu (a tvrdí to i sám navrhovatel) vrátil Vrchní soud v Olomouci přípisem ze dne 11. 5. 2005 spis, sp. zn. Rg. B 2114, Krajskému soudu v Brně bez věcného vyřízení odvolání podaného účastníkem V. L. s upozorněním, že spis byl odvolacímu soudu předložen předčasně, aniž by byl důsledně dodržen postup stanovený ustanovením § 210 o.s.ř. Již z uvedeného je zřejmé, že při jednání před Vrchním soudem v Olomouci nedochází k průtahům v řízení, zejména, že nelze Vrchnímu soudu v Olomouci uložit provedení procesního úkonu, jestliže spis byl vrácen Krajskému soudu v Brně s pokynem k odstranění nedostatků při předložení spisu k rozhodnutí o odvolání.

K námitkám navrhovatele obsaženým v jeho stížnosti k rukám předsedy Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2005 (na něž v návrhu odkazuje) je třeba podotknout, že podstatou jeho stížnosti je polemika se správností postupu vrchního soudu při posuzování řádnosti doručení odvoláním napadeného usnesení. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu však nemůže sloužit k přezkumu věcné správnosti postupu soudů v řízení, neboť tím by docházelo k obcházení procesních předpisů (zde občanského soudního řádu) a nepřípustnému zasahování do nezávislého rozhodování soudů. Je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. Čl. 81 a Čl. 82 odst.1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí. V občanském soudním řízení může být nezávislost soudu a soudce při projednávání a rozhodování v jednotlivých věcech ovlivněna (usměrněna) jen prostřednictvím závazného právního názoru, vysloveného soudem v rozhodnutí o řádném nebo mimořádném opravném prostředku (srov. § 226 odst.1, § 235h odst.2 větu druhou a § 243d odst.1 větu první o.s.ř.); do probíhajícího občanského soudního řízení není oprávněn zasáhnout nikdo, a to ani soud příslušný k rozhodování o opravných prostředcích.

Vzhledem k tomu, že - jak výše uvedeno k průtahům v řízení u Vrchního soudu v Olomouci nedochází, Nejvyšší soud ČR návrh navrhovatele podle ustanovení § 174a odst. 6 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 4 věty druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o.s.ř. neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 7 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2005

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu