21 Cdo 905/2005
Datum rozhodnutí: 05.08.2005
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 241 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 241b odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 905/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinným 1) M. R., a 2) J. R., vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. E 807/2003, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č.j. 54 Co 472/2003-14, takto:

I. Řízení o dovolání povinných se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněné Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 25.4.2003, č.j. E 807/2003-6, nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7.8.2002, č.j. 9 C 95/2002-28, výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinných č. 40, I. kategorie, o velikosti 3+1 s lodžií, nacházející se ve 4. nadzemním podlaží domu č.p. 2319 v P. a rozhodl, že povinní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit oprávněnému na nákladech výkonu rozhodnutí 3.650,- Kč k rukám advokáta Mgr. J. R.; zároveň stanovil způsob, jakým bude vyklizení provedeno. Vycházeje ze zjištění, že k výkonu navržený rozsudek nabyl právní moci dne 7.12.2002, že je po stránce formální i materiální vykonatelný (§ 161 odst. 1, § 261a o.s.ř.) a že povinní povinnost uloženou jim tímto soudním rozhodnutím nesplnili (§ 251 o.s.ř.), dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutím bytu, za který není třeba zajistit náhradu, podle ustanovení § 340 odst. 1 o.s.ř.

K odvolání povinného 2) J. R. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. listopadu 2003, č.j. 54 Co 472/2003-14, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu oprávněné a 2. povinného potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel z toho, že ve vztahu k povinné M. R. je usnesení soudu prvního stupně pravomocné, neboť povinní nemají v řízení postavení nerozlučných společníků ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o.s.ř. a povinná 1) odvolání nepodala (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinnými bez zajištění náhrady byly v posuzovaném případě splněny (§ 251, § 255 až § 258, § 261, § 263, § 264 o.s.ř.). Námitku povinného 2), že k výkonu navržené rozhodnutí mu nebylo doručeno, odmítl s odůvodněním, že rozsudek byl povinnému zaslán doporučeně do vlastních rukou na adresu bydliště, avšak povinný jej nevyzvedl , a že tato skutečnost jde k jeho tíži , že tedy zásilka mu byla doručena v souladu s ustanovením § 46 odst. 4 o.s.ř.; další jeho námitky, že byl při uzavření smlouvy uveden v omyl či že šlo o úkon neplatný , považoval za právně bezvýznamné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali oba povinní - jak je zřejmé z obsahu jejich podání ze dne 15.3.2004 - dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání povinného nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy [tj. ve věcech uvedených v ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a § 3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].

Podle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř. odstavec 1 neplatí,

a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,

b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

Podle ustanovení § 241 odst. 3 o.s.ř. odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Podle ustanovení § 241 odst. 4 o.s.ř. musí být dovolání sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, v § 21a, § 21b anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v ustanovení § 21, § 21a, § 21b anebo § 26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná), který se rozhodl dovolání podat, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem, popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 odst.1 písm.b) a § 3 odst.2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů], jestliže sám nebo osoba uvedená v ustanovení § 21 o.s.ř., § 21a o.s.ř., § 21b o.s.ř. anebo v ustanovení § 26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.

Z ustanovení § 241 odst. 4 o.s.ř. současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 odst.1 písm.b) a § 3 odst.2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] nebo osobou uvedenou v ustanovení § 21, § 21a, § 21b o.s.ř. anebo v ustanovení § 26a odst.3 o.s.ř., která má právnické vzdělání, ledaže by byla dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.

Ustanovení § 241 o.s.ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení § 241b odst.2 o.s.ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.

V posuzované věci povinní, kteří jsou fyzickými osobami, nebyli při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zastoupeni advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by měli právnické vzdělání.

K odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 26.4.2004, č.j. E 807/2003-24, povinné ve smyslu ustanovení § 241b odst.1 a 2 o.s.ř. vyzval, aby si pro podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali do 30 dnů od doručení usnesení řádné dovolání tak, že zvolený advokát povinnými učiněné podání nahradí nebo doplní vlastním, popř. sdělí soudu, že se s učiněným podáním ztotožňuje ; současně je poučil, že nebude-li výzvě včas a řádně vyhověno, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 26.4.2004, č.j. E 807/2003-24, bylo povinnému 2) doručeno dne 30.4.2004 a povinné 1) dne 17.1.2005.

Povinní sice reagovali na výzvu soudu podáním ze dne 30.6.2004 (mimo jiné tak, že těch pár paragrafů si může přečíst každý, kdo umí číst a dokáže si obstarat dnes již příslušnou, každému dostupnou literaturu a že když soud požaduje advokáta, má ho mít ), v němž sdělili, že je bude v tomto sporu zastupovat JUDr. B. , avšak plnou moc k průkazu tohoto zastoupení (a k posouzení, zda jde o advokátku) nepředložili a jimi označená zástupkyně sama v řízení jménem povinných žádné úkony, z nichž by bylo možno na zastoupení usuzovat, neučinila; povinní tedy výzvě soudu ve stanovené lhůtě (ani do dnešního dne) nevyhověli a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranili.



Vzhledem k tomu, že povinní přes výzvu soudu neodstranili nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o.s.ř., ačkoliv byli o důsledcích své nečinnosti poučeni, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání povinných - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 241b a § 104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1, a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť povinní s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. srpna 2005

JUDr. Mojmír Putna,v.r.

předseda senátu