21 Cdo 876/2010
Datum rozhodnutí: 24.03.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




21 Cdo 876/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. H. , zastoupené JUDr. Helenou Humlovou, advokátkou se sídlem ve Dvoře Králové, Josefa Hory č. 33, proti žalovanému K. T. , zastoupenému JUDr. Josefem Kolkou, advokátem se sídlem ve Varnsdorfu, Palackého č. 2760, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 12 C 73/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 29. května 2009, č. j. 36 Co 404/2008-79, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 29.5.2009, č. j. 36 Co 404/2008-79, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 17.4.2008, č. j. 12 C 73/2007-58, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen o.s.ř. ), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť námitky uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a § 241a odst. 3 o.s.ř.

K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, ročník 2006).

Na místě je dodat, že z hlediska závěru odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o nedůvodnosti vydědění žalobkyně jejím otcem K. T., zemřelým dne 20.6.2006, listinou sepsanou notářským zápisem dne 2.11.2005, je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp.zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp.zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008, a v časopise Soudní judikatura pod č. 111, ročník 2007.

Dovolání žalovaného není přípustné ani v části směřující proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu, když dovolatel výslovně uvádí, že jeho dovolání směřuje proti všem jeho výrokům (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003, a publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2011

JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu