21 Cdo 855/2012
Datum rozhodnutí: 24.04.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




21 Cdo 855/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci úschovy částky 33.614.084,- Kč pro příjemce 1) Alba a.s. se sídlem v Praze 4, Levá č. 311/6, IČO 63998165, 2) JUDr. Z. H. , zastoupeného Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská č. 3218/83, a 3) JUDr. V. H. , za účasti složitele České strany sociálně demokratické se sídlem v Praze 1, Hybernská č. 7, zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 13, o žádosti příjemkyně 1) na vydání předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 Sd 58/2000, o dovolání příjemkyně 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2011 č.j. 24 Co 270/2010-647, takto:

Dovolání příjemkyně 1) se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243c odst.2 o.s.ř.):


Dovolání příjemkyně 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2011 č.j. 24 Co 270/2010-647, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13.7.2010 č.j. 37 Sd 58/2000-551 ve znění usnesení ze dne 13.1.2011 č.j. 37 Sd 58/2000-610, kterým bylo přerušeno řízení o vydání předmětu úschovy příjemkyni 1) do pravomocného skončení řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 260/2009, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (rozhodnutí o přerušení řízení o vydání předmětu úschovy není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí jen procesní povahy), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2009 sp. zn. 29 Cdo 5153/2008).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto dovolání příjemkyně 1) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. dubna 2013

JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu