21 Cdo 846/2004
Datum rozhodnutí: 24.08.2004
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 846/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně G. C. B., a.s., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) N. H., 2) J. K., 3) S. K., 4) E. T., žalovaní 2) až 4) zastoupeni advokátem, o 608.195,19 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 60/2002, o dovolání L. Ch., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. listopadu 2003 č.j. 13 Co 439/2003-79, takto:

Dovolání L. Ch. se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně K. b., a.s. se žalobou podanou u Okresního soudu v Karlových Varech dne 20.3.2002 domáhala, aby jí žalovaná 1) a žalovaný J. K., narozený dne 5.9.1928, zaplatili 608.195,19 Kč s 25% úrokem z částky 174.022,93 Kč ode dne 20.3.2002 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného a že vůči žalovanému J. K. je žalobkyně oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje "zastavených nemovitostí, a to objektu bydlení čp. 404 na st. p. č. 1105 a pozemku st. p. č. 1105 v kat. území a obci J., okres K. V., vedených u Katastrálního úřadu v K. V. na LV č. 1295". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne 11.4.1994 č. 63019 poskytla žalované 1) úvěr ve výši 400.000,- Kč, že závazek z této smlouvy byl na základě zástavní smlouvy ze dne 11.4.1994 zajištěn zástavním právem k uvedeným nemovitostem a že ke dni 19.3.2002 činí nesplacený úvěr s příslušenstvím, poplatky za vedení účtu a za upomínky celkem 608.195,19 Kč.

V průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaný J. K. dne 13.4.2002 zemřel. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 8.1.2003 č.j. 10 C 60/2002-37 ve smyslu ustanovení § 107 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude na jeho místě pokračováno se zůstavitelovými dědici, a to J. K., S. K. a E. T. [dále označovanými jako žalovanými 2), 3) a 4)].

Okresní soud v Karlových Varech poté rozsudkem ze dne 8.1.2003 č.j. 10 C 60/2002-39 žalované 1) uložil, aby zaplatila žalobkyni 608.195,19 Kč s 25% úrokem z částky 174.022,93 ode dne 20.3.2002 do zaplacení, žalobu vůči žalovaným 2) až 4) zamítl a rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 24.330,- Kč a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 2) až 4) na náhradě nákladů řízení 52.500,- Kč. Při rozhodování o věci samé dospěl k závěru, že žalovaná 1) dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 174.022,93 Kč, na úrocích částky 184.261,57 Kč a 244.260,69 Kč a na poplatku za vedení úvěrového účtu částku 5.650,- Kč. Ve vztahu k žalovaným 2) až 4) jako zástavním dlužníkům není žaloba důvodná, neboť od účinnosti novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 367/2000 Sb. může být zástavní právo "realizováno" pouze v řízení o soudním prodeji zástavy podle ustanovení § 200y a násl. o.s.ř. a nikoliv žalobkyní požadovaným způsobem.

Proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení sdělila, že vymáhanou pohledávku postoupila smlouvou ze dne 28.5.2003 č. 1941-9523-03-A obchodní společnosti G. C. B., a.s., a navrhla, aby tato nabyvatelka práva do řízení vstoupila na její místo. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14.8.2003 č.j. 13 Co 439/2003-70 tomuto návrhu vyhověl.

Nová žalobkyně obchodní společnosti G. C. B., a.s. poté podáním ze dne 4.11.2003 navrhla, aby do řízení na místo dosavadních žalovaných 2) až 4) nastoupila L. Ch. Svůj návrh odůvodnila tím, že na základě kupní smlouvy ze dne 26.6.2003 nabyla od žalovaných 2) až 4) vlastnické právo k zastaveným nemovitostem a že "tím také došlo k přechodu práv a povinností ze zástavního práva na nového vlastníka".

Krajský soud v Plzni poté usnesením ze dne 11.11.2003 č.j. 13 Co 439/2003-79 rozhodl, že "L. Ch., vstupuje do řízení na místo žalovaných č. 2 až 4". Dospěl k závěru, že na základě kupní smlouvy ze dne 26.6.2003, podle níž bylo vloženo vlastnické právo do Katastru nemovitostí ČR (s právními účinky vkladu ke dni 3.9.2003), se L. Ch. stala vlastníkem zastavených nemovitostí a že proto jsou ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. splněny podmínky k tomu, aby nastoupila do řízení na místo dosavadních žalovaných 2) až 4).

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala L. Ch. dovolání. Namítá, že pohledávka žalobkyně je zajištěna zástavním právem a nikoliv ručením a že proto "změna ve vlastnictví nemění ničehož na existenci zástavního práva a postavení zástavního věřitele tudíž zůstává nezměněné". Žalobkyně se může domáhat uspokojení své pohledávky z výtěžku případného prodeje nemovitosti, nikoliv však na základě rozhodnutí soudu na plnění, jakého se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Protože usnesení odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení věci, L. Ch. navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání

(§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107

(§ 107a odst.1 o.s.ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení § 107a odst. 1 o.s.ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§ 107a odst. 2 o.s.ř.).

Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního žalovaného, soud - jak vyplývá z ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o.s.ř. - ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod povinností (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod povinností), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod povinností. Otázkou, zda ten, kdo má do řízení vstoupit na místo dosavadního žalovaného, je skutečně nositelem povinnosti, o niž v řízení jde, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř., ale již posouzení věci samé (opodstatněnosti žaloby), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé - v rozsudku, kterým rozhodne o žalobě (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003 sp. zn. 21 Cdo 306/2003, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

V projednávané věci žalobkyně v návrhu, kterým se domáhala, aby na místo dosavadních žalovaných 2) až 4) vstoupila do řízení L. Ch., označila za právní skutečnosti, v důsledku kterých na ni přešla povinnost, o níž v řízení jde, kupní smlouvu ze dne 26.6.2003, kterou jí žalovaní 2) až 4) prodali zastavené nemovitosti, a vklad vlastnického práva do Katastru nemovitostí ČR, který byl v její prospěch podle této smlouvy proveden.

Protože v důsledku převodu vlastnictví k nemovitosti, provedeném na základě smlouvy, působí (může působit) zástavní právo vůči nabyvateli vlastnictví (srov. § 151d občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000 a nyní platné ustanovení § 164 občanského zákoníku), je nepochybné, že žalobkyní označené právní skutečnosti jsou takovými právními skutečnostmi, s nimž právní předpisy obecně vzato spojují přechod povinnosti, o kterou v řízení jde, a že jsou způsobilé mít za následek přechod této povinnosti na nového vlastníka nemovitosti. Otázkou, zda zástavnímu dlužníku může být uložena žalobkyní navrhovaná povinnost, se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. nemůže zabývat, neboť se týká posouzení věci samé, k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé (v rozsudku, kterým rozhodne o žalobě). Má-li dovolatelka za to, že jí jako zástavnímu dlužníku nemůže být uložena navrhovaná povinnost, může to uplatnit jako obranu proti žalobě, správnost napadeného usnesení odvolacího soudu tím však nemůže být zpochybněna.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání L. Ch. podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. srpna 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.

předseda senátu