21 Cdo 84/2017
Datum rozhodnutí: 23.05.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 39 odst. 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2011



21 Cdo 84/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. L. H. , zastoupeného JUDr. Josefem Vítem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Kostelní č. 146/3, proti žalovanému Vojenské lesy a statky ČR, s. p. se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou č. 1621/5, IČO 00000205, zastoupenému JUDr. Václavem Plachým, advokátem se sídlem v Letinech č. 73, o určení nesplnění zákonných podmínek pro opakované prodloužení pracovního poměru, o určení, že pracovní poměr žalobce u žalovaného je pracovním poměrem na dobu neurčitou a doposud trvá, a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 52/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2016, č. j. 49 Co 338/2013-353, takto:

Dovolání žalovaného se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2016, č. j. 49 Co 338/2013-353, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [žalovaný toliko odkázal na ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci , a že nesprávnost spatřuje ve výkladu ustanovení § 39 odst. 4 zákoníku práce ve znění do 31. 12. 2011 , aniž by vůbec vylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Ostatně dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2016, č. j. 49 Co 338/2013-353, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce obsahu a povahy dohody zaměstnavatele a příslušného odborového orgánu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1611/2012, uveřejněný pod č. 105/2014 v časopise Soudní judikatura, v němž byl přijat právní názor, že písemná dohoda mezi zaměstnavatelem a příslušným odborovým orgánem podle § 30 odst. 3 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb. (nyní vztaženo na posuzovanou věc - podle § 39 odst. 4 zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2011), která pro blíže neurčený počet zaměstnanců upravuje důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat , má normativní povahu; jsou-li tyto důvody dohodnuty v rámci zákona a v jeho mezích, stávají se součástí skutkové podstaty úpravy podmínek, za nichž lze pracovní poměr sjednávat opakovaně, anebo na dobu delší dvou let] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Závěry vyjádřené ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu jsou použitelné rovněž při aplikaci zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2011, jímž se řídí projednávaná věc. Na právním názoru v tomto rozhodnutí uvedeném, který dosud nebyl judikatorně překonán a jehož správnosti se nedotýkají ani argumenty žalovaného uvedené v dovolání, nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2016, č. j. 49 Co 338/2013-353, byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. a ve výroku II. doplňujícího rozsudku zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení), bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2017 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu