21 Cdo 829/2014
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 229 odst. 1 písm. f), § 36 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 41 odst. 1, § 42 odst. 1 písm. c), § 42 odst. 2 a § 44 odst. 1 předpisu č. 6/2002Sb. ve znění do 18.07.2011, čl. 38 odst. 1 předpisu č. 2/1993Sb.



21 Cdo 829/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně JUDr. S. K. , zastoupené JUDr. Karlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Při Trati č. 1233/10, proti žalovaným 1) R. V. , 2) I. S. , 3) V. B. , 4) Ing. M. H. , 5) Ing. R. H. , všem zastoupeným JUDr. Zinou Mášovou, advokátkou se sídlem v Brně, Lidická 710/57, o 1.314.720,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2011, č. j. 14 Cmo 52/2009-198, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 26/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2013, č. j. 4 Co 5/2013-340, takto:


Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 2012, č. j. 33 Cm 26/2007-289, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze (v senátě č. 14 Cmo složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Trojánka a soudkyň Mgr. Evy Dudové a JUDr. Evy Svobodové) rozsudkem ze dne 5. 10. 2011, č. j. 14 Cmo 52/2009-198, rozhodl tak, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2008, č. j. 33 Cm 26/2007-115, se v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 537.840,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 31. 8. 2004 do zaplacení zrušuje a v tomto rozsahu se řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby v této části) zastavuje, že ve zbytku (tj. v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 776.880,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení) se rozsudek krajského soudu potvrzuje a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 80.201,- Kč k rukám jejich zástupkyně . Podle potvrzení ve spise nabyl rozsudek právní moci dne 29. 11. 2011.

Proti tomuto rozsudku vrchního soudu podala žalobkyně dne 23. 2. 2012 u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu. Namítá, že při projednávání a rozhodování o jejím odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2008, č. j. 33 Cm 26/2007-115, byl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nesprávně obsazen, neboť věc vedenou u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 26/2007, která napadla u Vrchního soudu v Praze dne 26. 1. 2009, v rozporu s rozvrhem práce projednal u vrchního soudu senát č. 14 Cmo, ačkoliv podle rozvrhu práce (pro rok 2009) ji měl projednat senát č. 7 Cmo. Poukazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 10. 2012, č. j. 33 Cm 26/2007-289, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovaným 1) až 5) náklady řízení ve výši 22.807,- Kč k rukám advokátky JUDr. Ziny Mášové. Poté, co dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas a že je přípustná, provedl soud prvního stupně důkaz odpovědí předsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Vladimíra Stiboříka z 3. 12. 2010, S 210/2010, adresovanou žalobkyni , z níž měl za prokázané, že žalobkyni byl zaslán výpis ze záznamů rejstříku kanceláře senátů 14 Cmo a 7 Cmo tamějšího soudu, z nichž je patrné, jak jsou jednotlivé (po sobě jdoucí) věci těmto senátům, při dodržování systému rozdělování mezi těmito senáty, dle rozvrhu práce přidělovány , ke kterému je připojen přehled zápisů věcí vedených pod sp. zn. 14 Cmo, jakož i 7 Cmo, s datem zápisu v roce 2009, přičemž tento přehled je autorizován předsedy senátu JUDr. Trojánkem, JUDr. Římalovou, JUDr. Součkovou, JUDr. Vlčkovou a JUDr. Holejšovským . Přípisem tiskového tajemníka Vrchního soudu v Praze JUDr. Jana Fořta z 22. 11. 2010, Si 46/2010, měl dále za prokázané, že rozvrh práce Vrchního soudu v Praze pro rok 2010 (správně pro rok 2009) pro úsek civilního a insolvenčního soudnictví stanoví pravidla rozdělování nápadu věcí náležejících do více senátů takto: ve věcech obchodního rejstříku podle nápadu senát 7 Cmo 3 věci, senát 14 Cmo 2 věci, ve věcech statusových opět pořadí dle nápadu senát 7 Cmo 3 věci, senát 14 Cmo 2 věci. Pořadí nápadu (sudá lichá) stanoví vedoucí kanceláře a není nijak zaznamenáváno. Rozvrh práce totiž zaznamenávání nestanoví . Konečně ani ze záznamu napadlých věcí za období od 2. 1. 2009 až 27. 1. 2009 (zaslaných žalobkyní tiskovým tajemníkem Vrchního soudu v Praze JUDr. Janem Fořtem) soud prvního stupně neseznal žádné pochybení odvolacího soudu při respektování rozvrhu práce soudu druhého stupně . Po takto provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně neprokázala existenci zmatečnostního důvodu podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu.

K námitce podjatosti vznesené žalobkyní ve vztahu k soudcům senátu č. 4 Co Vrchního soudu v Praze Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 11. 6. 2013, č. j. 26 Nd 122/2013-315, rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Iva Horáková, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 5/2013.

K odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2012, č. j. 33 Cm 26/2007-289, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2013, č. j. 4 Co 5/2013-340, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé (jímž bylo rozhodnuto, že žaloba, aby rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 52/2009-198 z 5. 10. 2011 byl pro zmatečnost zrušen, se zamítá ) potvrdil, ve výroku II. [jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit žalovaným 1) až 5) náklady řízení ve výši 22.807,- Kč k rukám advokátky JUDr. Ziny Mášové] jej změnil jen tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 33.887,- Kč, v ostatním usnesení ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 14.520,- Kč k rukám jejich zástupkyně advokátky JUDr. Ziny Mášové. Odvolací soud - poté, co postupoval podle ustanovení § 213 a § 213a občanského soudního řádu vycházel z rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze pro rok 2009, z něhož zjistil, že senát 7 Cmo měl rozhodovat o odvoláních ve věcech obchodního rejstříku, věcech uvedených v ustanovení § 9 odst. 3 písm. b), c), d), e), f), g), h), u), w) občanského soudního řádu, věcech týkajících se emise akcií a dluhopisů vydávaných obchodními společnostmi a družstvy, věcech nadačního rejstříku a rejstříku obecně prospěšných společností, že senát 14 Cmo měl rozhodovat o odvoláních ve věcech obchodního rejstříku, věcech uvedených v ustanovení § 9 odst. 3 písm. b), c), d), e), f), g), h), u), w) občanského soudního řádu, věcech týkajících se emise akcií a dluhopisů vydávaných obchodními společnostmi a družstvy, že v případě věcí náležejících více senátům bylo stanoveno pravidlo takové, že při rozhodování ve věcech obchodního rejstříku bylo pořadí nápadu takové, že senát 7 Cmo dostal 3 věci a senát 14 Cmo 2 věci , a že v rozhodování ve statusových věcech bylo pořadí nápadu takové, že senát 7 Cmo dostal 2 věci a senát 14 Cmo dostal 3 věci; termín statusové věci byl podle odvolacího soudu nepochybně pojat jako účelová zkratka, když např. věc týkající se žalobkyně a žalovaných nebyla věcí statusovou ve smyslu zákona, neboť se jednalo o žalobu na náhradu škody . Ze záznamu napadlých věcí za leden 2009 u Vrchního soudu v Praze zjistil, že za dobu od 2. 1. 2009 do 26. 1. 2009 napadlo tzv. statusových věcí senátu 7 Cmo 19, senátu 14 Cmo 32, že konkrétně dne 26. 1. 2009 byly zapsány do senátu 7 Cmo 2 věci (věc sp. zn. 33 Cm 134/2008 Krajského soudu v Hradci Králové a věc sp.zn. 55 Cm 194/2008 Krajského soudu v Hradci Králové pobočka Pardubice) a do senátu 14 Cmo 1 věc, a to věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 26/27, v níž je podána posuzovaná žaloba pro zmatečnost. Odvolací soud vycházel i z vyjádření vyšší soudní úřednice Vrchního v Praze ze dne 23. 9. 2011 , z něhož zjistil, že v lednu 2009 napadlo do senátu 7 Cmo celkem 29 rejstříkových věcí a 29 statusových věcí, do senátu 14 Cmo 22 rejstříkových věcí a 42 statusových věcí, k čemuž vyšší soudní úřednice uvedla, že při rozdělování věcí do senátů se řídí jednak rozvrhem práce a dále tím, zda danou věc neměl některý ze senátů přidělenu již dříve , že dále musela přihlédnout k tomu, že senátu 14 Cmo nemohou být přidělovány věci Krajského soudu v Plzni, neboť do tohoto senátu od 1. 1. 2008 nastoupila soudkyně z uvedeného soudu , že se snaží, aby byly senáty rovnoměrně zatíženy, a v případě, že je ve spisu více odvolání, je tomuto spisu přiděleno více spisových značek (třeba i po měsíci) a pak nemůže být rozvrh práce přesně dodržen . Za situace, kdy dne 26. 1. 2009 napadla do senátu 14 Cmo 1 věc tzv. statusová (33 Cm 26/2007) Krajského soudu v Hradci Králové, tj. věc týkající se žalobkyně, přičemž téhož dne napadly do senátu 7 Cmo 2 věci tzv. statusové, jedna z nich rovněž Krajského soudu v Hradci Králové (33 Cm 134/2008) a jedna Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (55 Cm 194/2008) , dospěl odvolací soud k závěru, že nelze s určitostí uzavřít, že právě věc týkající se žalobkyně měla být přidělena do senátu 7 Cmo, a pokud se tak nestalo, že se jedná o naplnění podmínek ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala existenci zmatečnostního důvodu podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V první řadě odvolacímu soudu vytýká, že se při řešení otázky procesního práva, zda rozhodnutí soudu prvního stupně má náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu a je přezkoumatelné, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když rozhodnutí považoval za přezkoumatelné, přestože usnesení soudu prvního stupně tyto náležitosti postrádá. Dále namítá, že dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena otázka procesního práva, zda tím, že soud nerozděloval věci dle pravidel rozvrhu práce, bylo porušeno ustanovení § 36 odst. 2 občanského soudního řádu a tím bylo porušeno základní právo na zákonného soudce . Konkrétně poukazuje na to, že vrchní soud se při rozdělování věcí neřídil pouze rozvrhem práce, ale i dalšími skutečnostmi, které v rozvrhu práce zakotveny nejsou (například skutečností, že senátu 14 Cmo nemohou být přidělovány věci Krajského soudu v Plzni), čímž byla porušena zásada přidělování soudní agendy obsažená v rozvrhu práce podle ustanovení § 36 odst. 2 občanského soudního řádu a § 41 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, tedy že byl porušen čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2053/12. Dovozuje, že pokud soud potřebuje při rozdělování věcí pamatovat na skutečnost, že senátu 14 Cmo nemohou být přidělovány věci Krajského soudu v Plzni a také, že věc měl některý ze senátů přidělenou již dříve, pak tyto skutečnosti musí být zahrnuty do rozvrhu práce , tedy že skutečnosti neuvedené v rozvrhu práce nemohou být legitimním důvodem pro změnu způsobu přidělování věcí; jde o organizační problém na straně soudu, který nemůže jít k tíži účastníků řízení. Konečně namítá, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, zda pokud nelze s určitostí uzavřít, že věc žalobkyně měla být přidělena do senátu 7 Cmo, a pokud se tak nestalo, že se jedná o naplnění podmínek ust. § 229 odst. 1 písm f) občanského soudního řádu , jestliže dovodil, že za tohoto stavu nelze prokázat existenci důvodu zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; tato otázka již byla vyřešena Nejvyšším soudem v rozhodnutí, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, v němž byl přijat právní názor, že o zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu se jedná i v případě, že rozhodnutí přijal senát nebo předseda senátu (samosoudce), aniž by k tomu byl určen (povolán) rozvrhem práce. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl, případně zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu, že dovolání je třeba i v současné době projednat a rozhodnout
- jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. -
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen OSŘ ), když řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014, a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 OSŘ, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky [kdy (za jakých podmínek) je v souvislosti s ustanovením § 36 odst. 2 občanského soudního řádu naplněn důvod žaloby pro zmatečnost uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 OSŘ bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první OSŘ) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.

Žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011, č. j. 14 Cmo 52/2009-198, je třeba i v současné době projednat a rozhodnout o ní - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bod 6 zákona č. 404/2012 Sb. - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ).

Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

Podle ustanovení Čl. 38 odst. 1 věty první a druhé Listiny základních práv a svobod, která tvoří součást ústavního pořádku České republiky, nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon .

Podle ustanovení § 36 odst. 2 o. s. ř. rozvrh práce určí, který senát nebo jediný soudce (samosoudce) věc projedná a rozhodne.

Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu. Tomuto požadavku koresponduje zákonná úprava kritérií rozvrhu práce v ustanoveních § 41 a § 42 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Rozvrh práce u soudu není - jak vyplývá z výše uvedeného - pouhou normou interní povahy a jeho význam nespočívá jen ve jmenovitém určení soudců a přísedících tvořících senát, samosoudců, asistentů soudců, vyšších soudních úředníků a soudních vykonavatelů, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních, ve způsobu rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení nebo v dalších opatřeních učiněných podle ustanovení § 42 odst.1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Prostřednictvím rozvrhu práce se ve smyslu ustanovení Čl. 38 odst. 1 věty druhé Základní listiny práv a svobod a § 36 odst.2 o. s. ř. stanoví rovněž příslušnost soudce; znamená to mimo jiné, že spor nebo jinou právní věc smí projednat a rozhodnout (jako příslušný soudce ) jen soudce (soudci a přísedící tvořící senát nebo předseda senátu anebo samosoudce) určený (k tomu povolaný) v souladu s rozvrhem práce, jinak spor nebo jinou právní věc projednal nesprávně obsazený soud, a jde o porušení ústavního imperativu uvedeného v ustanovení Čl. 38 odst. 1 větě první Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci . Princip zákonného soudce přitom představuje v demokratickém právním státu jednu ze záruk nezávislého a nestranného rozhodování sporů a jiných právních věcí soudy; jde vždy o její porušení, jestliže věc projedná a rozhodne senát nebo předseda senátu (samosoudce), který k tomu nebyl podle předem daných pravidel povolán (určen) rozvrhem práce, neboť jedině dodržování těchto principů je způsobilé zabránit libovolnému nebo účelovému obsazení soudu ad hoc a zamezit tak pochybnostem o nezávislém a nestranném rozhodování soudů v občanském soudním řízení (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 1222/2008, který byl uveřejněn pod č. 79/2009 v časopise Soudní judikatura, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, které bylo uveřejněno pod č. 16/2012 v časopise Soudní judikatura).

O zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. se tedy jedná nejen tehdy, rozhodoval-li místo senátu předseda senátu (samosoudce), popřípadě místo senátu nebo předsedy senátu (samosoudce) vyšší soudní úředník, asistent soudce nebo soudní tajemník, ale i v případě, že rozhodnutí přijal senát nebo předseda senátu (samosoudce), aniž by k tomu byl určen (povolán) rozvrhem práce.

Soud byl při rozhodování věci nesprávně obsazen a došlo k odnětí účastníkova zákonného soudce vždy, byla-li věc projednána a rozhodnuta v soudním oddělení, do něhož byla přidělena na základě rozvrhu práce, ve kterém byl způsob rozdělení jednotlivých věcí stanoven v rozporu s ustanovením § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů; rozhodnutí takto obsazeným soudem vydaná jsou proto postižena zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, které bylo uveřejněno pod č. 16/2012 v časopise Soudní judikatura).

V posuzovaném případě jak vyplývá z obsahu spisu - byla věc vedená v původním řízení u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 26/2007 předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalobkyně dne 26. 1. 2009 a přidělena do soudního oddělení 14 Cmo. Podkladem pro určení příslušného soudního oddělení byl rozvrh práce Vrchního soudu v Praze pro rok 2009, podle kterého probíhalo rozdělování nápadu věcí náležejících více senátům - konkrétně ve vztahu k věcem náležejícím do senátů 7 Cmo a 14 Cmo - podle těchto pravidel: rozhodování ve věcech obchodního rejstříku v pořadí podle nápadu: senát 7 Cmo 3 věci, senát 14 Cmo 2 věci , rozhodování ve statusových věcech v pořadí podle nápadu takto: senát 7 Cmo 2 věci, senát 14 Cmo 3 věci . Dne 26. 1. 2009 napadly u Vrchního soudu v Praze celkem 3 tzv. statusové věci, a to věc (týkající se žalobkyně) vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 26/2007, která byla zapsána pod č. 52/2009 a byla přidělena do soudního oddělení (senátu) č. 14 Cmo, věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 134/2008, která byla zapsána pod č. 45/2009 a přidělena do soudního oddělení (senátu) č. 7 Cmo, a věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 194/2009, která byla zapsána pod č. 46/2009 a přidělena do soudního oddělení (senátu) č. 7 Cmo. Z vyjádření vyšší soudní úřednice Vrchního v Praze ze dne 23. 9. 2011 vyplývá, že při rozdělování věcí do senátů se řídí jednak rozvrhem práce a dále tím, zda danou věc neměl některý ze senátů přidělenu již dříve , že dále musela přihlédnout k tomu, že senátu 14 Cmo nemohou být přidělovány věci Krajského soudu v Plzni, neboť do tohoto senátu od 1. 1. 2008 nastoupila soudkyně z uvedeného soudu , že se snaží, aby byly senáty rovnoměrně zatíženy, a v případě, že je ve spisu více odvolání, je tomuto spisu přiděleno více spisových značek (třeba i po měsíci) a pak nemůže být rozvrh práce přesně dodržen .

Závěr odvolacího soudu, že za této situace [kdy dne 26. 1. 2009 napadla do senátu 14 Cmo 1 věc tzv. statusová (33 Cm 26/2007) Krajského soudu v Hradci Králové, tj. věc týkající se žalobkyně, přičemž téhož dne napadly do senátu 7 Cmo 2 věci tzv. statusové, jedna z nich rovněž Krajského soudu v Hradci Králové (33 Cm 134/2008) a jedna Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (55 Cm 194/2008) ] nelze s určitostí uzavřít, že právě věc týkající se žalobkyně měla být přidělena do senátu 7 Cmo, a pokud se tak nestalo, že se jedná o naplnění podmínek ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. , není správný.

Podle ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákonů č. 151/2002 Sb. a č. 228/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 349/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., č. 441/2003 Sb., č. 626/2004 Sb., 349/2005 Sb., 413/2005 Sb., 79/2006 Sb., č. 233/2006 Sb., č. 342/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 397/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., č. 221/2006 Sb., č. 184/2008 Sb., č. 314/2008 Sb. (dále jen zákona o soudech a soudcích ), účinného v době zahájení odvolacího řízení ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 52/2009 (tj. ke dni 26. 1. 2009), tedy ve znění účinném do 18. 7. 2011 [od 19. 7. 2011 nabyl účinnosti zákon č. 215/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů], jsou základem vnitřní organizace soudu soudní oddělení vytvořená podle senátů nebo samosoudců; takto vytvořený počet soudních oddělení odpovídá tomu, jaké počty soudců stanovilo Ministerstvo spravedlnosti pro každý soud.

Podle ustanovení § 41 odst. 1 zákona o soudech a soudcích rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení se řídí rozvrhem práce.

V rozvrhu práce soudu se stanoví - mimo jiné - způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení [§ 42 odst. 1 písm. c) zákona o soudech a soudcích]. Podle ustanovení § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích věci se rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné a aby nejpozději v den, kdy věc soudu došla, bylo bez využití rejstříků nebo jiných evidenčních pomůcek soudu nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží. Podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o soudech a soudcích nemůže-li věc v určeném soudním oddělení projednat a rozhodnout soudce nebo senát stanovený rozvrhem práce, předseda soudu stanoví, který jiný soudce nebo senát věc projedná a rozhodne.

V projednávané věci rozvrh práce Vrchního soudu v Praze na rok 2009 neodpovídal v pravidlech rozdělení jednotlivých věcí, které měly být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení konkrétně v části nazvané Pravidla rozdělování nápadu věcí náležejících více senátům - požadavkům zákona o soudech a soudcích. Způsob rozdělení věcí náležejících více senátům v něm stanovený (tak, že rozhodování ve věcech obchodního rejstříku v pořadí podle nápadu: senát 7 Cmo 3 věci, senát 14 Cmo 2 věci , rozhodování ve statusových věcech v pořadí podle nápadu takto: senát 7 Cmo 2 věci, senát 14 Cmo 3 věci ) neumožňovalo zajistit, aby u každé věci nejpozději v den, kdy soudu došla, bylo bez využití rejstříků nebo jiných evidenčních pomůcek soudu nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží ; rozvrh práce konkrétně postrádá pravidlo, jímž se stanoví pořadí jednotlivých věcí pro případ, že je soudu ve stejný den předloženo zároveň více věcí náležejících více senátům. V rozvrhu práce stanovený způsob rozdělení jednotlivých věcí naopak předpokládal použití rejstříků a dalších evidenčních pomůcek soudu, bez nichž přidělení věci některému ze soudních oddělení vůbec nebylo možné, takže (nejpozději) v den, kdy věc došla soudu (a bylo tím zahájeno řízení), bez využití těchto evidenčních pomůcek nemohlo být zřejmé, které soudní oddělení má věc projednat a rozhodnout. Způsob rozdělení věcí náležejících více senátům mezi jednotlivá soudní oddělení by z těchto důvodů nemohl být - v rozporu s principem na zajištění předvídatelnosti a transparentnosti obsazení soudu v každém sporu nebo jiné právní věci - spolehlivě způsobilý zabránit libovolnému nebo účelovému obsazení soudu ad hoc a mohl tím vzbuzovat pochybnosti o nezávislém a nestranném rozhodování soudů v občanském soudním řízení. Pravidla pro rozdělení věcí náležejících více senátům mezi jednotlivá soudní oddělení tedy byla v rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze pro rok 2009 stanovena v rozporu se zákonem. Uvedené mělo - mimo jiné za následek, že v rozporu s ustanovením § 36 odst. 2 o. s. ř. rozvrh práce nezajišťoval ve věci příslušnost soudce a právo každého na zákonného soudce ve smyslu ustanovení Čl. 38 odst. 1 věty první a druhé Listiny základních práv a svobod.

Proto je namístě závěr, že ve věci rozhodl soud, který byl nesprávně obsazen, a že žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek je postižen zmatečností uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

Námitkou dovolatelky, zda rozhodnutí soudu prvního stupně má náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu a zda je přezkoumatelné, bylo za dané situace nadbytečné se zabývat.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou podmínky pro jeho změnu, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243e odst. 1 OSŘ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno toto rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 2012, č. j. 33 Cm 26/2007-289), zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá OSŘ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2016


JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu