21 Cdo 800/2012
Datum rozhodnutí: 24.04.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




21 Cdo 800/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky - Úřadu práce České republiky se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 1359/1, IČO 72496991, krajské pobočky pro hlavní město Prahu v Praze 3, Domažlická č. 1139/11, proti žalované Bonsai - Zahrada a.s. se sídlem v Březové - Olešku, Vltavská č. 1048, IČO 64949150, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o 44.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 125/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2011 č.j. 19 Co 211/2011-204, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.8.2011 č.j. 19 Co 211/2011-204, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8.3.2011 č.j. 12 C 125/2005-183, jímž byla zamítnuta žaloba o 44.150,- Kč s úroky z prodlení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a kterým bylo žalobkyni uloženo, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.246,- Kč k rukám advokátky Mgr. Ivany Stlukové, není vzhledem k ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) přípustné, neboť - i kdyby rozsudek odvolacího soudu měl mít po právní stránce zásadní význam - dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč; okolnost, že rozsudek odvolacího soudu obsahoval nesprávné poučení o přípustnosti dovolání, je tu sama o sobě nerozhodná a nemůže mít vliv na závěr o nepřípustnosti dovolání (srov. též právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2003 sp. zn. 29 Odo 10/2003, které bylo uveřejněno pod č. 118 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2013

JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu