21 Cdo 79/2017
Datum rozhodnutí: 23.05.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 237 o. s. ř., § 229 odst. 1 písm. a), b) a c) o. s. ř., § 234 odst. 1 o. s. ř., § 235 odst. 1 o. s. ř., § 232 odst. 2 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



21 Cdo 79/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci žalobce Armádní Servisní, příspěvkové organizace , se sídlem v Praze 6, Podbabská č.1589/1, IČO 60460580, zastoupeného JUDr. Barborou Peškovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Odlehlá č. 321/67, proti žalovanému JUDr. J. Š. , zastoupenému JUDr. Michalem Stupkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Družstevní č. 1395/8, o žalobě pro zmatečnost, podané žalovaným proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 6. 2012, č. j. 13 C 3/2011-48, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 208/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2016, č. j. 11 Co 72/2016-80, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, č. j. 11 Co 72/2016-80, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 20 Cdo 382/98, uveřejněné pod č. 107/1998 v časopise Soudní judikatura, z něhož vyplývá, že tvrzení, že osoba s právní subjektivitou neměla být účastníkem řízení, není způsobilé založit vadu řízení podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2114/2000, uveřejněné pod č. 106/2002 v časopise Soudní judikatura, v němž byl přijat právní názor, že okolnost, že účastník řízení není ve sporu případně věcně legitimován (není nositelem práva nebo povinnosti, o které v řízení jde), nezakládá zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; k výkladu ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1503/2003, uveřejněné pod č. 9/2004 v časopise Soudní judikatura, a v něm uvedený právní názor, že k žalobě pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zásadně oprávněn pouze ten účastník řízení, který v původním řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl v něm řádně zastoupen] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Rovněž závěr odvolacího soudu, že žaloba pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (který žalovaný uvedl až ve svých dodatečných písemných podáních ze dne 12. 12. 2014 a ze dne 14. 2. 2015) byla podána opožděně (po uplynutí lhůty tří měsíců uvedené v ustanovení § 234 odst. 1 o. s. ř.) je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, která dovodila, že žalobu pro zmatečnost lze - stejně jako jiné opravné prostředky - podat jen ve lhůtě k tomu určené, jejíž zmeškání není možné prominout (§ 235 odst. 1 o. s. ř.) a kterou ani předseda senátu nemůže postupem podle ustanovení § 55 věty druhé o. s. ř. prodloužit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1207/2009, uveřejněné pod č. 52/2011 v časopise Soudní judikatura). Navíc platí, že důvody žaloby pro zmatečnost mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě (srov. § 232 odst. 2 o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že soud při posuzování opodstatněnosti žaloby pro zmatečnost smí vzít v úvahu jen takové skutečnosti (zakládající některou ze zmatečností), které byly uplatněny ve včasné žalobě pro zmatečnost, popřípadě též v dodatečném podání, učiněném ještě dříve, než uplynuly lhůty k žalobě pro zmatečnost; k opožděně (v rozporu s ustanovením § 232 odst. 2 o. s. ř.) uplatněným důvodům zmatečnosti se nepřihlíží.

Dalšími námitkami v dovolání žalovaný, který zaměňuje způsobilost být účastníkem řízení za nedostatek věcné legitimace na straně žalobce, nepolemizuje se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatele s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 6. 2012, č. j. 13 C 3/2011-48, napadeným zmatečnostní žalobou, a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné; proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, č. j. 11 Co 72/2016-80, do výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není rovněž přípustné, neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2017

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu