21 Cdo 758/2004
Datum rozhodnutí: 09.09.2004
Dotčené předpisy: § 238 předpisu č. 99/1963Sb., § 238a předpisu č. 99/1963Sb., § 239 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 758/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců A) M. T. a B) B. T., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Ing. B. T. a 2) MUDr. A. T., oběma zastoupeným advokátkou, o vydání nemovitostí, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. října 2003 č.j. 10 Co 582/2003-340, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 408/2003, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. února 2004 č.j. 15 Co 58/2004-20, takto:

Dovolání žalovaných se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20.10.2003 č.j. 10 Co 582/2003-340 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22.5.2003 č.j. 12 C 133/98-317 (správně č.j. 12 C 133/98-310) ve výroku, kterým bylo žalovaným uloženo, aby žalobcům "vydali dům čp. 470 se stavební parcelou č. 792 o výměře 320 m2 a dále pozemkovou parcelu č. 793 o výměře 1.033 m2 , vše zapsáno na č. LV 450 pro katastrální území D., obec K. u Katastrálního úřadu v K. do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku", a rozhodl, že ve výroku o náhradě nákladů řízení se tento rozsudek zrušuje a věc se "v této části" vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní žalobu pro zmatečnost s tím, že se domáhají, aby bylo rozhodnuto, že "M. a B. T. nejsou ve věci vedené u OS v Karlových Varech pod č.j. 12 C 133/98 a krajského soudu v Plzni zn. 10 Co 582/2003 ze dne 20.10.2003 oprávněnými účastníky řízení podle § 229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a zák. č. 87/91 Sb.", a navrhli, aby soud odložil "výkon rozhodnutí pravomocného rozsudku 10 Co 582/2003". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že osobami oprávněnými podle zákona č. 87/1991 Sb. k vydání předmětných nemovitostí nejsou žalobci, ale jejich dosud žijící rodiče manželé Ing. J. a J. T., a to "podle části třetí, oblast trestněprávních vztahů § 19, 20 restitučního zákona". Domnívají se, že "na základě špatného právního posouzení soudu bylo právo na vydání nemovitostí dáno rozhodnutím soudu jiným účastníkům, než těm, které určuje zákon č. 87/91 Sb."

Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 12.12.2003 č.j. 18 C 408/2003-5 návrh na odklad vykonatelnosti pravomocného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20.10.2003 č.j. 10 Co 582/2003-340 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22.5.2003 č.j. 12 C 133/98-310 zamítl. Dospěl k závěru, že ze skutečností uváděných v žalobě pro zmatečnost nelze předpokládat, že by byl naplněn žalovanými tvrzený důvod žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a že by tedy mohlo být žalobě pro zmatečnost vyhověno. Žalovaní totiž považují za zmatečnost to, že "soudy věc projednaly a rozhodly, aniž by způsobem vyplývajícím z ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. vzaly v úvahu okolnost, že ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník řízení neměl způsobilost být účastníkem, přičemž v tomto případě má zákon na mysli způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení § 19 a § 20 o.s.ř. u fyzických osob a nikoli otázku aktivní i pasivní legitimace, jak vyplývá z obsahu podané žaloby".

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13.2.2004 č.j. 15 Co 58/2004-20 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovodil, že důvod, o který žalovaní opírají zmatečnost, je uveden v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2 o.s.ř.), nebo nebyl řádně zastoupen. V přezkoumávané věci by muselo jít o případ, kdyby v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení žalobci M. a B. T. neměli procesní způsobilost, tj. kdyby nemohli před soudem samostatně jednat. Nic takového však žalovaní v žalobě pro zmatečnost netvrdí; důvodem jejich žaloby "je nespokojenost s tím, jak soudy obou stupňů posoudily oprávněné osoby v řízení vedeném podle zákona č. 87/1991 Sb.". Ustanovení § 229 odst. 1 písm.c) o.s.ř. se však netýká "toho, s kým měl či neměl soud jednat v restitučním sporu", nýbrž toho, zda účastník tohoto řízení měl procesní způsobilost jednat před soudem.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají, že "zákon č. 87/91 Sb. určuje sám oprávněné účastníky řízení a těmito účastníky řízení jsou v dané restituci pouze Ing. J. a J. T. a ne jejich děti M. a B. T.". "Restituční zákon č. 87/91 Sb." je zákonem speciálním, který má přednost před zákony obecnými. Tím, že "soud přijal žalobu dětí M. a B. T., dopustil se vážného pochybení, porušení restitučního zákona, když žalobu přijal v obecné poloze vlastnických práv". Žalovaní dále namítají, že tvrzení soudu, že žalovaní opírají zmatečnost o důvod uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je "účelové", neboť žalovaní v žalobě o zmatečnosti uvedli jako důvod zmatečnosti ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a "tuto záměnu žalobních důvodů odvolacím soudem možno pokládat za snahu soudu vyřadit zákonné určení oprávněných osob dle restitučního zákona č. 87/91 Sb." Žalovaní mají za to, že "oba obecné soudy celkově odňaly žalovaným právo jednat před soudem a tím porušily čl. 36 Listiny základních lidských práv a svobod - domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu". Přípustnost dovolání žalovaní dovozují z ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby vrátil "žalobu pro zmatečnost k novému projednání".

Žalobci uvedli, že "zmatečností nelze napadat otázku aktivní či pasivní legitimace", že "argumentace důvodů pro zmatečnost podle § 229 odst.1 písm.b) je zcela nesmyslná" a že cílem dovolání je pouze dosáhnout zdržení nalézacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§ 238 odst. 1 písm. a) a § 238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř. [§ 238 odst. 1 písm. b) a § 238 odst. 2 o.s.ř.], ve věci konkursu a vyrovnání [§ 238a odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. d) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. e) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. f) a § 238a odst. 2 o.s.ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 o.s.ř. [§ 238a odst. 1 písm. g) a § 238a odst. 2 o.s.ř.].

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř.].

V posuzovaném případě žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20.10.2003 č.j. 10 Co 582/2003-340 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22.5.2003 č.j. 12 C 133/98-310.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání tedy nelze dovozovat - jak to činí dovolatelé - ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, jestliže bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost; v projednávané věci dosud bylo rozhodnuto o návrhu žalovaných na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a nikoliv o jejich žalobě pro zmatečnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c, § 151 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu