21 Cdo 729/2000
Datum rozhodnutí: 11.01.2001
Dotčené předpisy:




21 Cdo 729/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně I., a.s. proti žalované K. S., o 3.174,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 110/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. června 1998 č.j. 19 Co 210/97-58, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 9.9.1996 č.j. 4 C 110/96-34 žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3.174,- Kč s 16% úrokem od 27.2.1996 do zaplacení a na nákladech řízení "nahradit na účet žalobkyně" 500,- Kč a "na účet AK JUDr. K. V. v O." 2.317,40 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že daném případě byly splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce, která žalované vznikla zaplacením penále za opožděné uhrazení platby pojistného O. z. p. z. b. a p. P., neboť žalovaná při uzavírání pracovního poměru namísto této pojišťovny nesprávně uvedla, že je pojištěncem V. z. p. P.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17.6.1998 č.j. 19 Co 210/97-58 rozsudek soudu prvního stupně změnil "jen tak", že žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 16% úrok z částky 3.174,- Kč od 27.2.1996 do zaplacení zamítl, "jinak" tento rozsudek potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna "nahradit" žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 1.872,50 Kč "na účet" advokáta v O. Ve věci samé se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná způsobila žalobkyni škodu ve výši 3.174,- Kč zaviněným porušením svých právních povinností. Podle názoru odvolacího soud však žalobkyni nenáleží požadované příslušenství žalované částky, neboť žalobkyně úrok z prodlení nežádala a na "úrok bez tohoto dovětku" nemá právní nárok.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání "z důvodů podle § 241 odst. 3 písm. c), d) o.s.ř., neboť rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc přezkoumal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod č. 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání dalšímu pokračování v řízení o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle ustanovení § 241 odst. 2 věty první o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Podle ustanovení § 241 odst. 3 o.s.ř. lze dovolání podat jen pro některý z těchto důvodů: a) v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 o.s.ř., b) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, c) rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, d) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle citovaných ustanovení přitom předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona sám o sobě nestačí, neboť v takovém případě není možné napadené rozhodnutí odvolacího soudu věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první o.s.ř.).

V posuzovaném případě podala žalovaná dovolání, aniž uvedla, v čem spatřuje konkrétní okolnosti, které naplňují jí uváděné dovolací důvody.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 9.3.2000 č.j. 4 C 110/96-104 žalovanou (její zástupkyni) vyzval, aby ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení usnesení doplnila dovolání o vylíčení dovolacích důvodů, "neboť tento nedostatek brání dalšímu pokračování dovolacího řízení" a současně ji upozornil, že pokud výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví, bude dovolací řízení zastaveno. Přestože usnesení bylo doručeno zástupkyni žalované dne 14.3.2000, výzvě soudu dosud nebylo vyhověno a neúplné dovolání nebylo doplněno.

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelka vady dovolání neodstranila, ač byla o procesních následcích, jež z její nečinnosti plynou, řádně poučena. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání jakékoli okolnosti, v nichž žalovaná spatřuje dovolací důvody (vylíčení dovolacích důvodů), postrádá, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky podání pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolací řízení - aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c a § 43 odst. 2 o.s.ř.zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 11. ledna 2001

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý

předseda senátu