21 Cdo 691/2008
Datum rozhodnutí: 14.01.2009
Dotčené předpisy: § 8 předpisu č. 344/1992Sb., § 64 předpisu č. 71/1967Sb., § 65 předpisu č. 71/1967Sb., § 41 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 104b odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 104b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 691/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce H. s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. Č. ú. z. a k., o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, za účasti V., s.r.o., vedené u Krajského soudu v Brně po sp. zn. 35 C 19/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. října 2007 č.j. 1 Co 187/2007-33, takto:

Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. června 2007 č.j. 35 C 19/2007-24 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podáním (žalobou) ze dne 25.3.2005, která byla téhož dne podána u Krajského soudu v Brně, domáhal zrušení "rozhodnutí P. Č. ú. z. a k. ze dne 24.1.2005", jímž byl zamítnut jeho rozklad proti "rozhodnutí Č. ú. z. a k. ze dne 29.11.2004" a "napadené rozhodnutí potvrzeno". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že "rozhodnutím Č. ú. z. a k. ze dne 29.11.2004" bylo "postupem mimo odvolací řízení" ve věci opravy chybného údaje katastru nemovitostí změněno "rozhodnutí Z. a k. i. v B. č.j. O-157/693/2003 ze dne 24.1.2004", měnící "rozhodnutí Katastrálního úřadu B. m. č.j. OR-291/2003 ze dne 14.10.2003", tak, že "po právní moci tohoto rozhodnutí bude v katastru nemovitostí jako vlastník rozestavěné budovy bez čísla popisného se způsobem využití jiná stavba na pozemku st. parc. č. 3271/2 pro katastrální území B. nadále evidována obchodní společnost V., s.r.o.", že "jako nabývací titul k rozestavěné budově bez čísla popisného se způsobem využití jiná stavba postavená na pozemku st. parc. č. 3271/2 pro katastrální území B. pro obchodní společnost V., s.r.o. bude v katastru nemovitostí evidována smlouva o dílo ze dne 25.7.2002" a že "čestné prohlášení obchodní společnosti V., s.r.o. ze dne 2.4.2003 a stavební povolení vydané dne 13.11.2002 stavebním úřadem Ú. m. č. m. B., B. B. nebudou v katastru nemovitostí jako nabývací tituly k rozestavěné budově bez čísla popisného se způsobem využití jiná stavba postavené na pozemku st. parc. č. 3271/2 v katastrální území B. pro obchodní společnost V., s.r.o. evidovány", ačkoliv smlouva o dílo nebyla způsobilá pro provedení záznamu do katastru nemovitostí. Ve "stavebním povolení vydaném dne 13.11.2002" bylo totiž výslovně uvedeno, že stavebníkem předmětné stavby byl žalobce a katastrální úřad navíc "svévolně překvalifikoval" návrh na vklad vlastnického práva na "záznam pod č.j. Z - 5774/03" a rozestavěnou stavbu zapsal do katastru nemovitostí ve prospěch firmy V., s.r.o.

Krajský soud v Brně - poté, co Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16.11.2005 č.j. Ncp 1543/2005-22 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný krajský soud podle ustanovení § 249 odst.2 o.s.ř. a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně - usnesením ze dne 8.6.2007 č.j. 35 C 19/2007-24 žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce se žalobou podanou podle Části páté občanského soudního řádu domáhá "zrušení rozhodnutí ve věci týkající se záznamu vlastnického práva k rozestavěné stavbě" v Katastru nemovitostí ČR, ačkoliv jím nemohlo být dotčeno žádné jeho subjektivní právo, neboť "zápisy práv ve formě záznamu nemohou zakládat, měnit, rušit, určovat či zamítat práva a povinnosti účastníků". Protože žaloba není přípustná, musela být podle ustanovení § 250g odst.1 písm.b) o.s.ř. odmítnuta; možnost žalobce domáhat se určení jeho práva prostřednictvím žaloby podané podle ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. tím není dotčena.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29.10.2007 č.j. 1 Co 187/2007-33 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že "řízení podle části páté o.s.ř. (i ve vkladové věci) není řízení přezkumným, ve kterém by bylo možné zrušit rozhodnutí správního orgánu, ale jde (nyní) o nové (občanskoprávní) řízení, v němž může být tatáž vkladová věc projednána na návrh". Protože se žalobce "na místo rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí" domáhá "zrušení rozhodnutí katastrálního úřadu", musela být jeho žaloba podle ustanovení § 250g odst.1 písm.c) o.s.ř. odmítnuta.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že zápis vlastnického práva k předmětné stavbě do katastru nemovitostí byl katastrálním úřadem proveden "při nesplnění podmínek pro zápis stavby" do katastru nemovitostí a že soudy věc vyhodnotily chybně, neboť "již samotný zápis rozestavěné stavby do katastru nemovitostí znamenal vyznačení práva vlastnického ve prospěch osoby odlišné od žalobce". Soudy obou stupňů se navíc neshodly na důvodu odmítnutí žaloby a jejich právní závěry jsou nesprávné. Žalobce navrhl, aby dovolací soud jeho dovolání vyhověl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Žalobce se v projednávané věci domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu (rozhodnutí P. Č. ú. z. a k. ze dne 24.1.2005, jímž byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Č. ú. z. a k. ze dne 29.11.2004. Tímto rozhodnutím bylo postupem přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení [§ 65 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů] rozhodnuto o opravě chybných údajů v Katastru nemovitostí ČR [§ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o Katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů], o níž bylo původně rozhodnuto rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v B. ze dne 24.1.2004 č.j. O-157/693/2003 a rozhodnutím býv. Katastrálního úřadu B. m. ze dne 14.10.2003 č.j. OR-291/2003. Žaloba představuje - jak vyplývá z jejího obsahu (§ 64 s.ř.s. a § 41 odst.2 o.s.ř.) - žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s.ř.s.) a zřejmě vyhovuje požadavkům na tuto žalobu, vyplývajícím z ustanovení § 71 s.ř.s. Protože o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle ustanovení § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o Katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů soud rozhoduje ve správním soudnictví (srov. například usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 2.9.2004 sp. zn. Konf 62/2003, které bylo uveřejněno pod č. 403 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2004) a protože byla žaloba podána u krajského soudu, který je věcně příslušný k projednání a rozhodování ve správním soudnictví, nic nebránilo posouzení, že uvedenou žalobou bylo zahájeno řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví.

Žalobci lze vytknout, že svoje podání ze dne 25.3.2005 označil jako žalobu "o zrušení správního rozhodnutí dle ust. § 244 a násl. o.s.ř.". Vzhledem k tomu, že soud posuzuje každý procesní úkon (a tedy také žalobu) podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen, nemohlo jen nesprávné označení žaloby vést k závěru, že jde o žalobu ve smyslu ustanovení § 246 o.s.ř., neobsahovalo-li podání náležitosti takové žaloby. Ostatně, i kdyby žalobce podal u soudu skutečně žalobu podle ustanovení § 246 o.s.ř., stejně by nebylo možné ji odmítnout z důvodů uvedených v ustanovení § 250g odst.1 písm.c) o.s.ř. (jak to učinil odvolací soud) nebo v ustanovení § 250g odst.1 písm.b) o.s.ř. (jak to dovodil soud prvního stupně). Protože předmětem žaloby byla věc, která - jak uvedeno výše - se u soudů rozhoduje ve správním soudnictví, mohly by soudy postupovat jen podle ustanovení § 104b odst.1 o.s.ř., popřípadě, kdyby bylo mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným k projednávání a rozhodování věcí ve správním soudnictví a jiným senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc správního soudnictví, podle ustanovení § 104b odst.3 o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že soudy rozhodly o odmítnutí žaloby, aniž by pro tento postup byly splněny zákonem stanovené předpoklady. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. ledna 2009

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu