21 Cdo 653/2004
Datum rozhodnutí: 23.09.2004
Dotčené předpisy: § 195 předpisu č. 99/1963Sb., § 198 předpisu č. 99/1963Sb., § 79 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 42 odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 94 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 653/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci prohlášení J. H. za mrtvou za účasti navrhovatele V. D., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 17 Nc 1001/2003, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. ledna 2004 č.j. 12 Co 612/2003-43, takto:

I. Dovolání navrhovatele se zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal dne 13.2.2003 u Okresního soudu Plzeň - město návrh, kterým se domáhal, aby byla prohlášena za mrtvou J. H., "spoluvlastnice domu čp. 1096 na st.p.č. 6190 a st.p.č. 6190, nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu P. pro obec a k.ú. P. na LV č. 6329". Návrh zdůvodnil zejména tím, že je druhým spoluvlastníkem uvedených nemovitostí a že J. H. je "nezvěstná od konce druhé světové války". J. H. nabyla svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech podle odevzdací listiny býv. Okresního soudu v Plzni ze dne 5.10.1928, kterým bylo projednáno dědictví po zůstaviteli A. H., čalouníkovi v P., zemřelém dne 19.1.1925. Navrhovatel "ve svých poměrech" provedl šetření ke zjištění pobytu J. H. a bližších údajů o její osobě; vzhledem k tomu, že dědický spis se nedochoval a že o ní nezjistil žádné údaje ani ve Státním oblastním archivu v P., "nebyl úspěšný". Navrhovatel má za to, že jsou splněny podmínky pro prohlášení J. H. za mrtvou, neboť nejméně od roku 1945 se nepodílí na údržbě a správě nemovitostí; nezvěstná pravděpodobně již nežije, neboť s ohledem na dobu vydání odevzdací listiny a na to, že v té době již byla zletilá, se narodila nejpozději v roce 1907.

Okresní soud Plzeň - město - poté, co usnesením ze dne 17.7.2003 č.j. 17 Nc 1001/2003-30 navrhovatele marně vyzval, aby uvedl "přesnější identifikační údaje nezvěstné J. H. (datum narození, poslední bydliště), jména rodičů, dalších příbuzných" a co svým šetřením nezjistil o nezvěstné žádné bližší údaje - usnesením ze dne 5.11.2003 č.j. 17 Nc 1001/2003-36 návrh odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že po právní moci usnesení bude navrhovateli vrácen soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že šetření soudu provedené za účelem zjištění "údajů" o nezvěstné bylo bezvýsledné a že navrhovatel přes výzvu nesdělil soudu "bližší údaje o nezvěstné", je třeba návrh podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnout, neboť nelze pokračovat v řízení o prohlášení za mrtvou u osoby, která "byla specifikována pouze tím, že je spoluvlastnicí 1/12 na nemovitostech, zapsaných pro k.ú. P. na LV č. 6329, když není známo datum jejího narození ani úmrtí ani adresa posledního bydliště".

K odvolání navrhovatele Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27.1.2004 č.j. 12 Co 612/2003-43 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že soud může prohlásit za mrtvou "pouze osobu, o níž jsou dány podmínky pro prohlášení za mrtvého", že soud je ve vyhlášce, kterou "vyzývá každého k podání zprávy o nezvěstném, povinen uvést podstatné okolnosti případu" a že ve výroku rozsudku musí být osoba, která je prohlašována za mrtvou, "přesně identifikována, a to jak datem narození, tak i místem svého narození, aby nemohla být zaměněna s jinou osobou". Vzhledem k tomu, že u nezvěstné je známo pouze její jméno a příjmení a že přes šetření soudu prvního stupně nebylo zjištěno ani její datum narození a místo jejího posledního trvalého bydliště, ani to, zda "se u příjmení nezvěstné jedná o její rodné příjmení či zda je získala provdáním", jsou splněny podmínky pro odmítnutí návrhu podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Zdůraznil, že o J. H. mu není "ničeho známo", neboť "neprochází žádnými dostupnými evidencemi a je zřejmé, že v době, kdy nabyla spoluvlastnický podíl na nemovitostech, neměla trvalé bydliště v P."; pouze z "rodinné tradice" se dozvěděl, že je nezvěstná nejméně od konce druhé světové války. Názor odvolacího soudu, podle kterého je třeba nezvěstnou osobu, která má být prohlášena za mrtvou, individualizovat jen údajem o datu a místě narození, nepovažuje navrhovatel za správný a dovozuje, že tuto osobu lze označit i jinak, například údajem o vztahu k nemovitosti nebo o vztahu "listině o právním úkonu, jehož stranou byla". V důsledku toho, že J. H. je nezvěstná, je navrhovatel "jako majoritní spoluvlastník omezen v dispozicích se společnými nemovitostmi" a soudy mu "poukazem na ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. odepřely soudní ochranu" a tím mu "v konečném důsledku" znemožnily "upravit do budoucna spoluvlastnické vztahy ohledně domu čp. 1096 se st.p.č. 6190 v kat. úz. P.". Další "právní možnost řešení tohoto problematického spoluvlastnictví" pomocí žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví by rovněž nemohla být úspěšná, neboť by nezvěstné musel být v řízení o této žalobě ustanoven opatrovník podle ustanovení § 29 odst.3 o.s.ř. a za tímto účelem by navrhovatel "byl opětovně nucen uvést data nezvěstné J. H.". Navrhovatel navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinností zanikne smrtí. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije (srov. § 7 odst.2 občanského zákoníku).

Předpoklady, za nichž může soud prohlásit nezvěstnou fyzickou osobu za mrtvou, jsou dále uvedeny zejména v ustanoveních § 195 až 198 o.s.ř. Vyplývá z nich mimo jiné, že soud ustanoví nezvěstnému opatrovníka, uzná-li, že podle údajů návrhu tu jsou podmínky pro prohlášení nezvěstného za mrtvého (§ 195 odst.2 o.s.ř.). Soud poté vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve nezvěstného, aby se do jednoho roku přihlásil, a každého, kdo o něm ví, aby o něm podal v téže lhůtě zprávu soudu nebo opatrovníku, popřípadě zástupci nezvěstného, uvedenému ve vyhlášce (§ 196 odst.1 věta první). Ve vyhlášce uvede soud podstatné okolnosti případu a oznámí, že po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce rozhodne o prohlášení za mrtvého, jestliže se nezvěstný nepřihlásí nebo nedojde-li zpráva o tom, že je naživu; lhůtu určí soud na jeden rok od uveřejnění vyhlášky a ve vyhlášce uvede den, kdy lhůta končí (§ 196 odst.2 o.s.ř.). Zjistí-li soud, že nejsou splněny podmínky prohlášení za mrtvého, zastaví řízení (§ 197 o.s.ř.). Po uplynutí lhůty určené ve vyhlášce vydá soud rozsudek o prohlášení za mrtvého; uvede v něm den, který platí za den smrti nezvěstného, popřípadě den, který nezvěstný nepřežil (§ 198 o.s.ř.).

Řízení o prohlášení za mrtvého může být u soudu zahájeno i bez návrhu (§ 81 odst.1 o.s.ř.). Bylo-li zahájeno na návrh, k němuž je legitimován každý, kdo má na věci právní zájem (§ 195 odst.1 o.s.ř.), musí návrh obsahovat - jak vyplývá z ustanovení § 79 odst.1 věty druhé o.s.ř. - kromě obecných náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst.4 o.s.ř. označení účastníků řízení, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel domáhá, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Účastenství v řízení o prohlášení za mrtvého se řídí - vzhledem k tomu, že jde o řízení, které může být zahájeno i bez návrhu - ustanovením § 94 odst.1 větou první o.s.ř.; znamená to, že účastníky tohoto řízení jsou kromě navrhovatele též všichni, o jejichž právech má být v řízení jednáno, tedy zejména manžel nezvěstného, jeho nezletilé děti a osoby, kterým po nezvěstném svědčí (by svědčilo) dědické právo.

Z uvedeného je zřejmé, že nezvěstná fyzická osoba, která má být rozhodnutím soudu prohlášena za mrtvou, musí být v řízení řádně identifikována tak, aby bylo nepochybné, které fyzické osoby se prohlášení za mrtvou týká (aby ji nebylo možné zaměnit s jinou fyzickou osobou) a, současně, aby bylo možné spolehlivě posoudit, zda jsou u ní splněny všechny předpoklady vyžadované zákonem pro prohlášení za mrtvou. Jenom v případě, že fyzická osoba, ohledně níž se řízení o prohlášení za mrtvou vede, byla řádně identifikována, může soud posoudit, kdo je ve smyslu ustanovení § 94 odst.1 o.s.ř. účastníkem řízení, uznat, že podle údajů návrhu tu jsou podmínky pro prohlášení nezvěstné za mrtvou a ustanovit jí opatrovníka, vydat vyhlášku, v níž vyzve ji, aby se do jednoho roku přihlásila, a každého, kdo o ní ví, aby podal v téže lhůtě o ní zprávu soudu nebo opatrovníku, popřípadě jejímu zástupci, uvést ve vyhlášce podstatné okolnosti případu a posléze spolehlivě dovodit, zda jde o skutečně o nezvěstnou osobu a zda lze se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije. Rozsudek soudu o prohlášení za mrtvého pak může mít za následek zánik způsobilosti mít práva a povinnosti pouze ve vztahu k fyzické osobě, která byla za řízení (a poté také v rozhodnutí) řádně identifikována. Řízení o prohlášení za mrtvého nesmí vyústit v to, aby byla fyzická osoba považována za nezvěstnou jen proto, že o ní nejsou známy potřebné údaje, nebo aby byla prohlášena za mrtvou fyzická osoba, u níž jen pro nedostatek potřebných údajů nebylo možné během řízení zjistit, že již zemřela a že její majetek nabyli dědici, a aby byla takovým rozhodnutím nepřípustně dotčena práva jejích dědiců.

To, co bylo uvedeno, nelze samozřejmě vykládat tak, že by navrhovatel byl povinen uvést v návrhu na prohlášení za mrtvého všechny údaje, které jsou potřebné k řádné identifikaci nezvěstného (rodné číslo nebo datum narození, popřípadě též místo narození nebo posledního známého bydliště). V návrhu však musí být obsaženy takové údaje, které soudu umožní, aby prostřednictvím vlastního šetření mohl během řízení obstarat všechny informace potřebné k řádné identifikaci nezvěstného.

Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že v návrhu na prohlášení za mrtvou nemusí být nezvěstná fyzická osoba označena svým rodným číslem nebo datem narození, popřípadě též místem narození nebo posledního známého bydliště, jen jestliže v něm navrhovatel uvede takové skutečnosti, které soudu umožní, aby prostřednictvím vlastního šetření potřebné údaje zjistil. Za mrtvou může být rozsudkem soudu prohlášena jen taková fyzická osoba, ohledně které bylo za řízení zjištěno její rodné číslo nebo datum narození, popřípadě též místo narození nebo posledního známého bydliště.

V projednávané věci bylo o nezvěstné J. H. zjištěno pouze to, že je spoluvlastníkem "domu čp. 1096 na st.p.č. 6190 a st.p.č. 6190, nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu P. pro obec a k.ú. P. na LV č. 6329". I když dovolací soud nemá důvodu navrhovateli nevěřit v tom, že se mu jiné údaje o J. H. z jemu dostupných zdrojů nepodařilo zjistit, je tu rozhodující, že jen na základě tohoto zjištění nemohlo být za řízení objasněno, zda J. H. již nezemřela (s ohledem na předpokládané datum jejího narození před rokem 1910 je to pravděpodobné) a zda její majetek (včetně jejího spoluvlastnického podílu na nemovitostech v Plzni) nenabyli její dědicové, popřípadě zda je skutečně nezvěstná, a v rozhodnutí o prohlášení za mrtvou ji nebylo možné řádně identifikovat tak, aby bylo nepochybné, které fyzické osoby se týká. Vzhledem k tomu, že navrhovatel přes výzvu soudu neuvedl žádné skutečnosti, které by soudu umožnily potřebné údaje zjistit, odvolací soud správně uzavřel, že v řízení za této situace nebylo možné pokračovat.

S názorem navrhovatele, podle kterého nemá možnost úspěšně dosáhnout "řešení problematického spoluvlastnictví" s J. H. prostřednictvím žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, se dovolací soud neztotožňuje.

Účastníku, jehož pobyt není znám, může předseda senátu ustanovit opatrovníka (srov. § 29 odst.3 o.s.ř.). Podle soudní praxe je přípustné ustanovit opatrovníka neznámým dědicům, proti niž byla podána žaloba, jestliže spoluvlastník nebo nositel jiného hmotněprávního vztahu zemřel a nebyl-li zjištěn okruh jeho dědiců (srov. například Rozbor uveřejněný pod č. 65 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Protože jde o ustanovení opatrovníka jen pro řízení, které nemá jinak dopad do právní sféry zastoupeného účastníka (neznámých dědiců), není nezbytným předpokladem pro přijetí tohoto opatření zjištění všech údajů o zastoupeném, tedy ani jeho data narození nebo rodného čísla, jestliže bude doloženo, že pobyt účastníka není znám nebo že dědici po zemřelém nositeli hmotněprávního vztahu nejsou známi.

Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání navrhovatele podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť řízení se účastnil pouze navrhovatel a vyslovení povinnosti k náhradě nákladů řízení za této situace nepřichází v úvahu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu