21 Cdo 6/2015
Datum rozhodnutí: 09.10.2015
Dotčené předpisy: § 229 odst. 4 o. s. ř., § 230 odst. 3 o. s. ř.



KSBR 28 INS 11584/2010 27 ICm 1969/2013
21 ICdo 6/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v insolvenční věci dlužníka RE 100 D s.r.o. se sídlem v Brně, Příkop č. 843/4, IČO 27189481, zastoupeného Mgr. Radkou Dlabalovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Drtinova č. 372/24, za účasti insolvenčních navrhovatelů a) MEDICONTAX s.r.o. se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí č. 334/6, IČO 24668397, zastoupeného Mgr. Danielou Rybkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jana Želivského č. 2385/11, a b) PP/ARCHITECTS&ENGINEERS s.r.o. se sídlem v Praze 1, Jánský Vršek č. 311/6, IČO 27864553, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 11584/2010, v řízení o žalobě pro zmatečnost podané insolvenčním věřitelem PERSIMMON SOLUTIONS INC. se sídlem Suite 13, First Floor Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street Victoria, Mahe, Seychely, reg. č. 134320 (právního nástupce společnosti ARBEGE HOLDING LIMITED se sídlem v Nicosii, Diagorou 4, KERMIA BUILDING, Flat/Office 601, Kyperská republika, reg. č. 96918), zastoupeným JUDr. Martinem Buriánem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá č. 164/14, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.2.2013 č.j. 40 ICm 1595/2011, 12 VSOL 49/2012-208 (KSBR 28 INS 11584/2010), vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 ICm 1969/2013, o dovolání insolvenčního věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. srpna 2014 č.j. 27 ICm 1969/2013, 11 VSOL 102/2013-47 (KSBR 28 INS 11584/2010), takto:

Dovolání insolvenčního věřitele se zamítá .
O d ů v o d n ě n í :
U Krajského soudu v Brně bylo dne 7.10.2010 na návrh společnosti PXP GROUP a.s. se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí č. 334/6, IČO 22881788, zahájeno insolvenční řízení u dlužníka RE 100 D s.r.o. Dnem 26.11.2010 do insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 107 insolvenčního zákona přistoupil insolvenční navrhovatel b).
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34 zjistil úpadek dlužníka RE 100 D s.r.o., ustanovil insolvenční správcem Ing. Miloše Bačíka, vyzval věřitele dlužníka, aby přihlásili své pohledávky, a kromě dalších opatření nařídil přezkumné jednání na den 23.5.2011 v 9.30 hod. Dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a není schopen plnit své peněžité závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.
K žalobě pro zmatečnost podané společností PXP GROUP a.s. se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí č. 334/6, IČO 22881788, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14.3.2012 č.j. 40 ICm 1595/2011-144 napadené usnesení insolvenčního soudu ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34 zrušil. Poté, co dovodil, že proti usnesení isolvenčního soudu o zjištění úpadku je žaloba pro zmatečnost přípustná (jde o usnesení, které "má povahu usnesení, jímž se řízení končí") a že společnost PXP GROUP a.s. (jako insolvenční navrhovatel) je k žalobě pro zmatečnost "aktivně legitimována", neboť se dovolává "svého práva na zákonného soudce", soud prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční soud byl při vydání usnesení o úpadku nesprávně obsazen, a že proto napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst.1 písm.f) občanského soudního řádu.
K odvolání dlužníka, insolvenčního správce Ing. Miloše Bačíka, který v řízení vystupoval jako "vedlejší účastník" na straně dlužníka, a insolvenčního věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20.2.2013 č.j. 40 ICm 1595/2011, 12 VSOL 49/2012-208 (KSBR 28 INS 11584/2010) odvolání insolvenčního věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED podle ustanovení § 218 písm.b) občanského soudního řádu odmítl, rozhodl, že "mezi věřitelem ARBEGE HOLDING LIMITED a ostatními účastníky tohoto řízení není právo na náhradu nákladů řízení" a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že v insolvenčním řízení zahájeném na návrh věřitele jsou "v době od podání insolvenčního návrhu do vydání usnesení, jímž byl zjištěn úpadek, účastníky řízení pouze navrhující věřitel(é), ti z věřitelů, kteří k insolvenčnímu návrhu přistoupili do rozhodnutí o úpadku, a dlužník", a že proto jen tyto subjekty jsou také účastníky v řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení o zjištění úpadku. Protože se insolvenční věřitel "nestal účastníkem fáze insolvenčního řízení, která byla završena usnesením o zjištění úpadku dlužníka", není oprávněn ani podat odvolání, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost podané společností PXP GROUP a.s. proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu (ve výroku o odmítnutí odvolání) podal insolvenční věřitel ARBEGE HOLDING LIMITED u Krajského soudu v Brně dne 30.5.2013 žalobu pro zmatečnost. Dovozuje, že se podle ustanovení § 14 odst.1 insolvenčního zákona stal účastníkem insolvenčního řízení a účastníkem řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou společnost PXP GROUP a.s. podala proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34, a že byl proto oprávněn podat odvolání proti usnesení, kterým krajský soud rozhodl o této žalobě pro zmatečnost.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2.7.2013 č.j. 27 ICm 1969/2013-12, KSBR 28 INS 11584/2010-C4-2, žalobu pro zmatečnost zamítl. Dospěl k závěru, že insolvenční věřitel žalobou pro zmatečnost napadá usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, a že proto tato žaloba pro zmatečnost není podle ustanovení § 230 odst.3 občanského soudního řádu přípustná.
K odvolání insolvenčního věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27.8.2014 č.j. 27 ICm 1969/2013, 11 VSOL 102/2013-47 (KSBR 28 INS 11584/2010) potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dovodil nejprve, že na místě společnosti PXP GROUP a.s. je třeba jednat jako s insolvenčním navrhovatelem se společností MEDICONTAX s.r.o., o níž bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2013 č.j. KSBR 28 INS 11584/2010-P1-4 rozhodnuto, že nastupuje na místo "původního věřitele" PXP GROUP a.s. do řízení "jako nabyvatel jeho pohledávky", a že místo společnosti ARBEGE HOLDING LIMITED je třeba jednat jako s insolvenčním věřitelem se společností PERSIMMON SOLUTIONS INC. se sídlem Suite 13, First Floor Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street Victoria, Mahe, Seychely, reg. č. 134320, na niž byla přihlášená pohledávka převedena. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žaloba pro zmatečnost není proti napadenému usnesení přípustná; ustanovení § 230 odst.3 občanského soudního řádu je podle jeho názoru třeba "aplikovat i na rozhodnutí odvolacího soudu, kterým rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o (předchozí) žalobě pro zmatečnost", neboť "by jinak postrádalo smysl".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal insolvenční věřitel dovolání. Namítá, že ustanovením § 230 odst.3 občanského soudního řádu je přípustnost žaloby pro zmatečnost "vyloučena pouze ve vztahu přímo k prvoinstančnímu rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, nikoliv však ve vztahu k procesním rozhodnutím, k nimž dochází v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost, kterými však o samotné žalobě pro zmatečnost rozhodováno není", a vytýká odvolacímu soudu, že nenapravil vadu usnesení soudu prvního stupně spočívající v tom, že je nepřezkoumatelné. Insolvenční věřitel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.2014 (dále též jen "o.s.ř."), neboť - i když usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v této insolvenční věci v řízení zahájeném v době do 31.12.2013 - řídí se projednání dovolání a rozhodnutí o něm právní úpravou účinnou od 1.1.2014 (srov. též právní názor obsažený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2014 sp. zn. 29 NSČR 45/2014, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo uplatněno osobou, jejíž odvolání bylo usnesením odmítnuto, a která proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobu pro zmatečnost, a jež má proto obdobné postavení jako účastník řízení, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů o žalobě pro zmatečnost podané insolvenčním věřitelem významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda je přípustná žaloba pro zmatečnost proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání podané proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo vyhověno žalobě pro zmatečnost podané jinou osobou než odvolatelem. Vzhledem k tomu, že posouzení této otázky procesního práva bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující) a že tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání insolvenčního věřitele je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jsou - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, které bylo uveřejněno pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012) - ze zákona (ex lege) ti, kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese; účastníci řízení si v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku zachovávají stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení. V případě, že žalobou pro zmatečnost bylo napadeno rozhodnutí, které bylo vydáno v (jiném) řízení vedeném o žalobě pro zmatečnost, řídí se účastenství v (tomto pozdějším) řízení o žalobě pro zmatečnost okolnostmi, které byly o okruhu účastníků rozhodné v (dřívějším) řízení o žalobě pro zmatečnost.
Žalobou napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.2.2013 č.j. 40 ICm 1595/2011, 12 VSOL 49/2012-208 (KSBR 28 INS 11584/2010) [ve výroku o odmítnutí odvolání] bylo rozhodnuto o odvolání podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.3.2012 č.j. 40 ICm 1595/2011-144, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení Krajského soudu v Brně (jako insolvenčního soudu) ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34. S přihlédnutím k okruhu účastníků (původního) řízení o žalobě pro zmatečnost (k němu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2015 č.j. KSBR 28 INS 11584/2010, 40 ICm 1595/2011, 21 ICdo 17/2015-476) platí, že rovněž účastníky řízení v projednávané věci jsou - vedle insolvenčního věřitele - (pouze) dlužník a insolvenční navrhovatelé a) a b).
Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (srov. § 229 odst.4 občanského soudního řádu). Žaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (§ 230 odst.3 občanského soudního řádu).
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Povaha věci (vyplývající z uvedeného smyslu žaloby pro zmatečnost jakožto mimořádného opravného prostředku) vylučuje, aby žalobou pro zmatečnost bylo napadáno usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost; náprava chybného ("nesprávného") rozhodnutí tu může být zjednána cestou odvolání nebo dovolání.
Rozhodnutím o žalobě pro zmatečnost je třeba - zejména s přihlédnutím ke smyslu (účelu) žaloby pro zmatečnost jakožto mimořádného opravného prostředku - rozumět ve smyslu ustanovení § 230 odst.3 občanského soudního řádu nejen závěr o tom, zda žaloba je či není důvodná, ale také (pouhé) procesní rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí (odmítnutí žaloby pro zmatečnost nebo zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost). O žalobě pro zmatečnost se rozhoduje nejen u soudu prvního stupně (soudu příslušného podle ustanovení § 235a odst.1 občanského soudního řádu), ale také v odvolacím řízení; rozhodnutím o žalobě pro zmatečnost je proto usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, změněno nebo zrušeno, a samozřejmě také usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání podané proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, nebo kterým bylo řízení o tomto odvolání zastaveno.
V projednávané věci insolvenční věřitel napadl žalobou pro zmatečnost usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému (v souladu se zákonem) závěru, že proti tomuto rozhodnutí není podle ustanovení § 230 odst.3 občanského soudního řádu přípustná žaloba pro zmatečnost.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání insolvenčního věřitele podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2015 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu