21 Cdo 5752/2015
Datum rozhodnutí: 02.02.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř., § 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb.



21 Cdo 5752/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. J. K. , zastoupeného Mgr. Michalem Majchrákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Sirkárny č. 467/2a, proti žalované Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Branišovská č. 1645/31a, IČO 600 76 658, zastoupené JUDr. Tatianou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická č. 2378/1, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 230/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2015 č.j. 19 Co 1190/2015-131, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tatiany Jiráskové, advokátky se sídlem v Plzni, Kamenická č. 2378/1.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.6.2015 č.j. 19 Co 1190/2015-131 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11, roč. 1999, str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněného pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, k otázce, zda přijetí organizačního opatření směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005 a k otázce výlučného oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, který zaměstnanec se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura ročník 2004, pod č. 11] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž žalobce v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. února 2016 JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu