21 Cdo 5627/2016
Datum rozhodnutí: 18.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 52 písm. f) předpisu č. 262/2006Sb., § 3 odst. 1 písm. b) předpisu č. 563/2004Sb., § 7 a 8 předpisu č. 563/2004Sb., § 1a odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb., § 588 předpisu č. 89/2012Sb., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.



21 Cdo 5627/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Mgr. Z. V. , zastoupeného JUDr. Ilonou Křížkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská třída č. 451/11, proti žalované Základní škole Ostrava, Nádražní 117, příspěvkové organizaci , se sídlem v Ostravě, Nádražní č. 1217/117, IČO 709 33 979, zastoupené JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku - Místku, Farní č. 19, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu platu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 245/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. června 2016 č.j. 16 Co 72/2016-122, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ilony Křížkové, advokátky se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská třída č. 451/11.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.6.2016 č. j. 16 Co 72/2016-122 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015 sp. zn. 21 Cdo 2388/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2014 sp. zn. 21 Cdo 2305/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu a že pro použití korektivu "dobré mravy" zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy (ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku) tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu