21 Cdo 555/2009
Datum rozhodnutí: 24.03.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 31.12.2000, § 175m o. s. ř., § 175o odst. 1 o. s. ř.




21 Cdo 555/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po O. B., zemřelé dne 3. ledna 1990, za účasti 1) Dipl. Ing. et Dipl. Ing. O. B ., zastoupené JUDr. Miroslavem Duškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 4, 2) Ing. A. H ., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 D 183/90, o dovolání Dipl. Ing. et Dipl. Ing. O. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, č. j. 24 Co 203/2003-446, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 8. 2007, č. j. 24 Co 203/2003-530, takto:

Dovolání se zamítá .

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodnutím (správně usnesením) ze dne 18.11.2002, č. j. 10 D 183/90-404, určil obecnou cenu majetku v dědictví po O. B., zemřelé dne 3.1.1990, (dále také jen zůstavitelka ) 222.316,60 Kč, výši zůstavitelčiných dluhů 7.789,70 Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce 214.526,90 Kč.

K odvolání Dipl. Ing. et Dipl. Ing. O. B. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.8.2003, č. j. 24 Co 203/2003-446, opraveným usnesením ze dne 3.8.2007, č. j. 24 Co 203/2003-530, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že určil obecnou cenu majetku zůstavitelky 215.649,60,- Kč, výši zůstavitelčiných dluhů 7.789,70 Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce 207.859,90 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že námitka, podle níž byla ze zůstatku vkladu na vkladní knížce č. 12-924034-0 noe F. O., vedené u České spořitelny, a.s. do dědictví nesprávně zařazena pouze částka 6.667,- Kč, je důvodná , neboť v odvolacím řízení obě účastnice tvrdily, že O. B. uvedenou vkladní knížku (resp. celý zůstatek na ní) obdržela darem od zůstavitelky ; že nedůvodnou je námitka, že v dědickém řízení neměl být projednán zůstatek na tuzexovém účtu č. 1-66637 u Živnostenské banky , neboť majitelkou tuzexového účtu, a tedy osobou oprávněnou disponovat s prostředky na něm uloženými, byla pouze zůstavitelka a že tento závěr nemůže změnit ani dokument předložený odvolatelnou datovaný dnem 21.3.1990 ; dále že soud v dědickém řízení neřeší spory mezi účastníky o vydání věcí, o nichž některý z účastníků tvrdí, že jsou v jeho vlastnictví ; že předmětem dědického řízení nemohou být výdaje vynaložené odvolatelkou v souvislosti s její péčí o nemovitosti, jejichž 1/3 je předmětem dědického řízení ; že jde o náklady, které vznikly po smrti zůstavitelky a tudíž o nich nelze v tomto řízení rozhodnout a že lze projednat pouze taková majetková práva a závazky zůstavitelky, které se vázaly k její osobě ke dni její smrti a že případných nároků, které vznikly po smrti zůstavitelky v souvislosti s údržbou majetku náležejícího do dědictví, se lze domáhat žalobou mimo řízení o dědictví ; že rovněž náklady na pojištění automobilu vznikly až po smrti zůstavitelky, a proto jejich projednání v dědickém řízení není na místě ; že náklady vynaložené na pořízení znaleckých posudků a pořízení výpisů z evidence nemovitostí představují náklady řízení, které vznikly v dědickém řízení a o jejich náhradě lze uvažovat v souvislosti s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení dle § 146 odst. 1 písm. a) věta za středníkem o.s.ř. .

Proti usnesení odvolacího soudu podala Ing. O. B. dovolání. Namítá, že poté, co městský soud do dědictví nezařadil vklad na vkladní knížce, částku na tuzexovém účtu, náklady matky na služby do rodinného domu vzniklé před jejím úmrtím, avšak přičetl cenu hrobky, plnění pojišťovny a cenu encyklopedie, jakož i poslední důchod zůstavitelky, opomenul o tyto částky upravit obecnou cenu majetku a čistou hodnotu dědictví a že správná obecná cena majetku je tedy 183.852,50 Kč a čistá hodnota dědictví 176.062,80 Kč .

Věc projednání dědictví po zůstavitelce je třeba i v současné době posuzovat (srov. čl. III bod 10 písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, § 873 obč. zák. a čl. II bod 2 zákona č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád) podle právních předpisů, účinných ke dni smrti zůstavitelky, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb. a č. 188/1988 Sb., (dále jen obč. zák. ) a podle zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění zákonů č. 158/1969 Sb., č. 29/1978 Sb. a č. 134/1982 Sb. (dále též jen not.ř. ); řízení však od 1.1.1993 probíhá u soudu (srov. čl. II bod 1 a 2 zákona č. 263/1992 Sb.). Dovolání je třeba v posuzovaném případě projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou (účastnicí řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 243a odst. 1 věty první o.s.ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

V řízení o dědictví je soud povinen zjistit zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provést soupis aktiv a pasiv dědictví (§ 35 věta první not.ř.; nyní § 175m, věta první, o. s. ř.). Na podkladě zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů soud určí obecnou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele (§ 37 odst. 1; nyní § 175o odst. 1 o. s. ř.). Při zjišťování, zda a jaký majetek či dluhy zůstavitel zanechal, soud vychází nejen z tvrzení a výpovědí účastníků řízení nebo z důkazů jimi navržených; protože jde o řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění rozhodných skutečností. Získaná skutková zjištění soud posoudí podle právních předpisů; do aktiv a pasiv dědictví lze sepsat jen takový majetek (dluh), o němž bylo zjištěno (jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní), že patřil zůstaviteli.

Námitka dovolatelky týkající se zůstatku na vkladní knížce u České spořitelny, a.s. není důvodná. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud posoudil námitku vztahující se k zařazení části zůstatku na vkladní knížce č. 12-924034-0 u České spořitelny, a.s. jako důvodnou a že v tomto směru napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že obecnou cenu majetku v dědictví určil částkou 215.649,60 Kč, výše dluhů zůstala nezměněna a čistou hodnotu dědictví určil částkou 207.859,90 Kč.

Námitka nezařazení částky na tuzexovém účtu do dědictví rovněž není opodstatněná; závěry odvolacího soudu jsou v tomto případě v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2001; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50, ročník 2006; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 29 Odo 10/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 76, ročník 2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1219/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 66, ročník 2008).

Ani zbývající námitky dovolatelky týkající se majetkových hodnot, jež podle názoru dovolatelky měly být zařazeny do dědictví po zůstavitelce nejsou opodstatněné. Z obsahu spisu vyplývá, že tyto námitky byly dovolatelkou uplatněny až v dovolání, a proto se jimi dovolací soud nemohl zabývat (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15.8.1995, sp.zn. 6 Cdo 114/94, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 6, ročník 1996; srov. též § 241a odst. 4 aktuálního znění o.s.ř.). Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů správné, a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání Dipl. Int. et Dipl. Ing. O. B. podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Roman Fiala , v. r.
předseda senátu