21 Cdo 5469/2007
Datum rozhodnutí: 27.11.2008
Dotčené předpisy: § 7 předpisu č. 99/1963Sb., § 1 odst. 9 předpisu č. 185/2004Sb. ve znění do 31.12.2006, § 12 odst. 9 písm. a) předpisu č. 13/1993Sb. ve znění do 31.12.2006, § 12 odst. 9 písm. b) předpisu č. 13/1993Sb. ve znění do 31.12.2006, § 12 odst. 9 písm. c) předpisu č. 13/1993Sb. ve znění do 31.12.2006, § 12 odst. 9 písm. d) předpisu č. 13/1993Sb. ve znění do 31.12.2006, § 12 odst. 9 písm. e) předpisu č. 13/1993Sb. ve znění do 31.12.2006, § 155 odst. 9 písm. e) předpisu č. 186/1992Sb. ve znění do 31.12.2006, § 1 odst. 3 písm. e) předpisu č. 65/1965Sb., § 1 odst. 4 písm. e) předpisu č. 65/1965Sb., § 7 odst. 2 písm. e) předpisu č. 65/1965Sb., § 7 odst. 3 písm. e) předpisu č. 65/1965Sb., § 7 odst. 4 písm. e) předpisu č. 65/1965Sb., § 7 odst. 5 písm. e) předpisu č. 65/1965Sb., § 7 odst. 6 písm. e) předpisu č. 65/1965Sb.




21 Cdo 5469/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Bc. J. K., proti žalovanému označenému jako "Ing. O. K.,", o porušení "povinnosti rovného zacházení", vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Nc 152/2007-40, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. srpna 2007 č.j. 1 Co 189/2007-51, takto:

Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2007 č.j. 25 Nc 152/2007-40 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 1.3.2007 domáhal "vydání rozsudku", jímž by bylo rozhodnuto, že "žalovaný se svým postupem ve věci řízení o ustanovení na služební místo žalobce ze dne 21.11.2006 dopustil nezákonného postupu tím, že nesprávně aplikoval předpisy upravující řízení ve věci služebního poměru", že "svých práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru zneužil k újmě jiného účastníka služebního poměru a přivodil tak žalobci finanční ztrátu a újmu na cti a dobré pověsti, přičemž neprokázal věcný důvod spočívající ve výjimečných požadavcích na výkon služby stanovených pro žalobce, a které se ukázaly být pro pozici zástupce ředitele C. ú. V. neoprávněnými a nepřiměřenými", že "rozhodnutí žalovaného o převedení žalobce na jinou pozici k 1.1.2007 se dnem vydání tohoto rozsudku ruší", že "žalovaný je povinen zaplatit žalobci finanční ztrátu (tak, jak její výši určí soud) včetně nákladů tohoto řízení, které spočívají v náhradě soudního poplatku" a že "žalovaný je dále povinen se žalobci písemně omluvit a tuto omluvu zveřejnit do jednoho měsíce od vydání tohoto rozsudku ve V. C. s. v kategorii informace". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dnem 2.9.1991 se stal "příslušníkem C. s. ČR" a že ode dne 1.1.1995 zastával funkci zástupce ředitele C. ú. v. V., pro jejíž výkon "postupně plnil kvalifikační i ostatní předpoklady". Dne 21.11.2006 mu žalovaný při projednání "neplnění kvalifikačních předpokladů předepsaných na služební místo ředitele a zástupce ředitele celního úřadu podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů" oznámil, že ho od 1.1.2007, kdy nabývá účinnosti "nový služební zákon č. 361/2003 Sb., na místo zástupce ředitele C. ú. v. V." pro nesplnění požadavku na vzdělání nenavrhne, neboť "je třeba, aby alespoň jeden ze statutárních zástupců jím řízených celních úřadů měl k 1.1.2007 úplné VŠ vzdělání", a že "žalobce nahradí Ing. O. na jeho dosavadní pozici, avšak v 7. PT na místo dosavadní 9. PT". Žalobce se posléze dozvěděl, že "žádné takové kritérium, které bylo žalovaným uplatněno v jeho případě", nebylo "stanoveno na jiných celních úřadech", na nichž byla "před 1.1.2007 srovnatelná personální situace a přesto zde nedošlo k personálním změnám a funkcionáři bez VŠ vzdělání byli nominováni do svých pozic k 1.1.2007 s podmínkou jeho doplnění ve lhůtách stanovených v § 215 odst.4 nového služebního zákona". Žalobce dovozuje, že žalovaný dne 21.11.2006 "de facto rozhodl o jeho suspendování, aniž měl k tomuto kroku věcný důvod, přičemž porušil ustanovení § 77 odst.1 nového služebního zákona, neboť zneužil výkonu svých práv vyplývajících ze služebního poměru k tomu, aby svým svévolným rozhodnutím přivodil jinému příslušníkovi ve služebním poměru značnou finanční a morální újmu", a že žalovaný porušil "zásadu rovného zacházení při dosahování služebního postupu, uzákoněnou v ustanovení § 77 odst. 8 nového služebního zákona, protože stejné kritérium, jaké vyslovil dne 21.11.2006 v řízení ve věci žalobcova služebního poměru, neuplatnil již u žádného z podřízených v postavení ředitele a zástupce ředitele celního úřadu, ač stejná situace byla např. i u C. ú. B. a J."; žalovaný "zahájil a vedl řízení ve věcech služebního poměru podle § 126 dosavadního služebního zákona č. 186/1992 Sb., aniž splnil formální a procesní stránku takového řízení", řízení vedl bez účasti zástupce odborové organizace, a dne 21.11.2006 "aplikoval nový služební zákon, ačkoliv nebyl v rozhodném okamžiku účinný". Podle názoru žalobce jsou "v daném případě splněny podmínky pro postup podle § 77 odst.9 nového služebního zákona".

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.5.2007 č.j. 25 Nc 152/2007-40 řízení zastavil s tím, že "žalobce má možnost podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že "se jedná o věc správního soudnictví" a že je proto třeba řízení podle ustanovení § 104b odst.1 o.s.ř. zastavit; současně žalobce poučil "o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví".

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3.8.2007 č.j. 1 Co 189/2007-51 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení "potvrdil s tou změnou, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena řediteli C. ř. v B."; ve výroku o náhradě nákladů řízení usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu žalobce nemůže "podat žalobu k soudu podle ustanovení § 77 odst.9 zákona č. 361/2003 Sb., když ten připouští žalobu na soud, pokud k porušení práv spočívajících v porušení práva na rovné zacházení došlo jinak než rozhodnutím služebního funkcionáře, a přitom žalobce právě brojí proti rozhodnutí služebního funkcionáře, které požaduje zrušit". Žaloba podle svého obsahu představuje "žádost" žalobce podle ustanovení § 178 zákona č. 361/2003 Sb. o zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře, kterou je třeba "podat u služebního funkcionáře, který rozhodnutí vydal, tedy ředitele C. ř. v B.". Protože ve věci není dána pravomoc soudu, muselo být řízení zastaveno s tím, že věc bude postoupena řediteli C. ř. v B.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že je chybné posouzení žaloby jako žádosti žalobce o zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře, neboť "z obsahu žaloby a listinných důkazů vyplývá, že žalobce navrhoval zrušit předpokládaný záměr žalovaného navrhnout takové rozhodnutí", přičemž žalovaný žádné rozhodnutí o převedení na jinou práci žalobci nevydal a nelze proto "u žalovaného zahájit a vést řízení o zrušení rozhodnutí, které nikdy neexistovalo". Překážkou pro vedení řízení ve věci služebního poměru je též skutečnost, že žalobce služební poměr na vlastní žádost ukončil ke dni 28.2.2007, že "nebyl jmenovaný k 1.1.2007 a na žádné služební místo již ustanoven" a že tedy "jsou jeho úvahy o porušení práva vyplývajícího z rovného zacházení pouze hypotetické"; domníval-li se žalobce, že "bude na služební místo nezákonně či diskriminačně ustanoven, měl vyčkat vydání takového rozhodnutí a toto rozhodnutí měl poté napadnout řádným opravným prostředkem a mohl také žádat o jeho přezkoumání správním soudem". Protože žalobci nebylo vydáno žádné rozhodnutí, je k "soudnímu řízení podle ustanovení § 77 odst.9 zákona č. 361/2003 Sb." příslušný v souladu s ustanovením § 4 odst.1 písm.c) soudního řádu správního "krajský soud správní". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu "potvrdil" a "věc v části, která se týká odstranění překážek soudního procesu (vydání rozhodnutí ve věci služebního poměru), přikázal žalovanému k novému projednání a doplnění". Uvedl, že "žalobou napadá zcela konkrétní postup, jehož výsledkem bylo dne 21.11.2006 ústně vyhlášené rozhodnutí žalovaného o jeho převedení na jiné, méně placené služební místo", jímž "zcela evidentně došlo k porušení práva na rovné zacházení". Smyslem rozhodnutí o postoupení věci řediteli C. ř. v B. je "náprava stavu, kdy bylo vedeno řízení ve věci služebního poměru bez vydání formálně správného rozhodnutí, proti němuž by bylo možno uplatnit řádný opravný prostředek", když odvolací soud "zavázal žalovaného k zahájení nového a bezvadného řízení ve věci služebního poměru podle §§ 169 - 196 služebního zákona, jímž budou odstraněny procesní vady, kterými bylo celé předchozí řízení zahájené dnem 21.11.2006 provázeno".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.

Podle ustanovení § 7 odst.1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Podle ustanovení § 7 odst.2 o.s.ř. spory a jiné právní věci uvedené v ustanovení § 7 odst.1 o.s.ř., o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu.

Podle ustanovení § 7 odst.3 o.s.ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

V posuzovaném případě se žalobce domáhá - jak vyplývá z nepříliš jasného obsahu žaloby, podané u Krajského soudu v Brně dne 1.3.2007 - nároků, které dovozuje z porušení povinností zajišťovat rovné zacházení, způsobeného služebním funkcionářem za trvání jeho služebního poměru příslušníka celní správy (celníka). Z vylíčení rozhodujících skutečností a z listin, které žalobce připojil k žalobě, současně vyplývá, že k jednání služebního funkcionáře, v němž žalobce spatřuje porušení povinností z rovného zacházení, došlo v listopadu 2006 (zejména dne 21.11.2006), popřípadě též v prosinci 2006. Podle obsahu spisu žalobce požádal dne 29.12.2006 o uvolnění ze služebního poměru a jeho služební poměr skončil dnem 28.2.2007.

Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (žalobcem označovaný jako "nový služební zákon"), který upravuje mimo jiné právní poměry příslušníků C. s. Č. r., nabyl účinnosti dnem 1.1.2007. Vzhledem k tomu, že k jednání služebního funkcionáře, kterým podle žalobcových tvrzení byly porušeny povinnost z rovného zacházení, došlo v době do 31.12.2006, je nepochybné, že nároky z toho se odvíjející nemohou být posuzovány podle právní úpravy účinné až ode dne 1.1.2007, i kdyby důsledky porušení povinností z rovného zacházení v té době ještě přetrvávaly. Opačný závěr by ve svých důsledcích znamenal pravou zpětnou účinnost zákona č. 361/2003 Sb. na právní vztahy, které vznikly do dne, v němž nabyl účinnost. Pravá zpětná účinnost právní úpravy je nepřípustná; k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo a součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti právních předpisů - tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl. 40 odst.6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví (včetně právních vztahů ze služebního poměru) dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28.2.1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4.2.1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).

Podle ustanovení § 1 odst.9 věty první zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, úkoly celní správy plní celníci, kterými jsou fyzické osoby vykonávající v celní správě službu podle zákona upravujícího služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů.

Podle ustanovení § 12 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2006, se na služební poměr celníků použije zákon o služebním poměru příslušníků Policie České republiky s odchylkami uvedenými v ustanoveních § 13 a § 15 až 19b celního zákona s tím, že

a) kde se v zákoně o služebním poměru příslušníků Policie České republiky hovoří o Policii České republiky, rozumí se tím i celní správa,

b) kde se v zákoně o služebním poměru příslušníků Policie České republiky hovoří o příslušníku Policie České republiky, rozumí se tím i celník,

c) působnost, která podle zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky přísluší ministru vnitra, přísluší ministru financí,

d) působnost podle § 2 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky ve vztahu ke generálnímu řediteli celní správy a jeho zástupci vykonává ministr financí a ve vztahu k ostatním celníkům generální ředitel a v rozsahu jím stanoveném další služební funkcionáři,

e) působnost, která podle zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky přísluší Ministerstvu vnitra, přísluší Ministerstvu financí.

Podle ustanovení § 155 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2006, se na služební poměr policistů použije obdobně těchto ustanovení zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů: § 1 odst. 3 a 4, § 7 odst. 2 až 6, § 10, § 11 odst. 1, § 12, § 14 až 17, § 94, § 110a, § 132 až 134e, § 135 odst. 1, 3, 4 a 5, § 143 odst. 6, § 157 až 161, § 241, 244, § 245 odst. 1 až 3, § 246 až 260, § 265 až 266a, § 273 a § 274 odst. 1.

Z uvedeného vyplývá, že nároky příslušníků C. s. Č. r. (celníků) z porušení povinnosti rovného zacházení, které vznikly v době do 31.12.2006, se ve smyslu ustanovení § 12 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 155 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, účinných do 31.12.2006, řídí ustanoveními § 1 odst.3 a 4 a § 7 odst.2 až 6 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2006.

S názorem dovolatele, že k řízení o nárocích celníků z porušení povinnosti rovného zacházení, k němuž došlo bez vydání rozhodnutí, je ve smyslu ustanovení § 4 odst.1 písm.c) soudního řádu správního příslušný soud ve správním soudnictví, dovolací soud nesouhlasí.

I když se každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může domáhat žalobou u soudu ve správním soudnictví ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, dovolatel přehlíží, že žaloba o ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je nepřípustná, lze-li se domáhat ochrany nebo nápravy jinými právními prostředky (srov. § 85 soudního řádu správního). Vzhledem k tomu, že ochrany proti nerovnému zacházení s celníky, k němuž došlo v době do 31.12.2006, se lze domáhat ve smyslu ustanovení § 12 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 155 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, účinných do 31.12.2006, způsobem uvedeným v ustanoveních § 1 odst.3 a 4 a 7 odst.2 až 6 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2006, nemůže být posuzována v soudním řízení správním soudem ve správním soudnictví.

Podle ustanovení § 12 písm.a) a d) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení § 2 odst.2 části věty před středníkem zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, účinných do 31.12.2006, jménem Celní správy České republiky jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru ve vztahu ke generálnímu řediteli celní správy a jeho zástupci ministr financí a ve vztahu k ostatním celníkům generální ředitel a v rozsahu jím stanoveném další služební funkcionáři. Podle ustálené judikatury soudů je dána pravomoc služebních funkcionářů k jednání a rozhodování ve věcech služebního poměru, i když služební poměr celníka již skončil (srov. obdobné věci se týkající usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.5.1998 sp. zn. 2 Cdon 949/97, které bylo uveřejněno pod č. 162 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).

Uvedené samozřejmě platí, domáhá-li se celník nároků ve věci svého služebního poměru, o němž dosud nebylo příslušným služebním funkcionářem rozhodnuto. V případě, že o celníkově nároku již bylo služebním funkcionářem rozhodnuto, může se celník bránit jen žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podanou u soudu, který rozhoduje ve věcech správního soudnictví, má-li za to, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu (služebního funkcionáře), jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti.

Zatímco dovolatel uváděl, že v projednávané věci nebylo služebním funkcionářem vydáno (a s ohledem na skončení žalobcova služebního poměru ani nemuselo být vydáno) žádné rozhodnutí, žalobcova tvrzení v tomto směru jsou vnitřně rozporná; uvádí současně nejen v žalobě, ale i v dalších podáních jednak že "v dané věci nebyly naplněny základní atributy správní žaloby uvedené v ustanovení § 4 odst.1 písm.a) a § 68 písm.a) soudního řádu správního" (například v podání ze dne 25.6.2007), jednak že žalobou "napadá zcela konkrétní postup, nikoliv předpokládaný záměr, jehož výsledkem bylo dne 21.11.2006 ústně vyhlášené rozhodnutí žalovaného o jeho převedení na jiné, méně placené služební místo" (například ve vyjádření k dovolání ze dne 10.12.2007). Žaloba je tedy v údaji o tom, čeho se žalobce domáhá, zcela nejasná a neurčitá; soud prvního stupně však způsobem uvedeným v ustanovení § 43 o.s.ř. žalobce nevedl k tomu, aby náležitě označil rozhodnutí, požaduje-li opravdu jeho zrušení (prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu), nebo aby přesně a určitě uvedl, jaké povinnosti mají být České republice - Celní správě České republiky uloženy, zejména zda má být upuštěno od porušování povinností vyplývajících z rovného zacházení (a od jakého konkrétního porušování) nebo zda mají být odstraněny následky porušení povinností vyplývajících z rovného zacházení (a jaké konkrétní následky) anebo zda mu má být poskytnuto za porušení povinností vyplývajících z rovného zacházení přiměřené zadostiučinění (a konkrétně jaké), požaduje-li nárok z porušování povinností z rovného zacházení s celníky ve smyslu ustanovení § 155 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 1 odst.3 a 4 a § 7 odst.2 až 6 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinných do 31.12.2006.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu