21 Cdo 5455/2007
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:





21 Cdo 5455/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po J. B., zemřelém dne, za účasti 1) H. B., zastoupené advokátem, 2) M. Ř., 3) D. R., 4) Mgr. P. B., zastoupené advokátkou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 3213/2001, o dovolání H. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2007, č. j. 24 Co 45/2007-909, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Řízení o dědictví po J. B., zemřelém dne (dále též jen zůstavitel ), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 12. 2001, č.j. 34 D 3213/2001-2. Provedením úkonů v tomto řízení byla pověřena notářka v P. (§ 38 o.s.ř.).


Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 14.1.2005, č.j. 34 D 3213/2001-610, určil obvyklou cenu majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou ve společném jmění manželů, částkou 423.719,64 Kč a výši zůstavitelových dluhů obvyklou cenu podnikání zůstavitele částkou mínus 785.000,- Kč ; současně vyjmenoval majetkové hodnoty, které tvořily společné jmění zůstavitele s pozůstalou manželkou, a aktiva a pasiva podnikání zůstavitele .


K odvolání H. B., M. Ř. a Mgr. P. B. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.11.2005, č.j. 24 Co 245/2005-682, usnesení soudu prvního stupně ze dne 14.1.2005, č.j. 34 D 3213/2001-610, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že v dalším řízení bude nezbytné, aby soud prvního stupně nařídil jednání, v jehož rámci provede důkaz znaleckým posudkem znalce Ing. V. H. a za přítomnosti účastníků řízení provede výslech tohoto znalce ; že výslech by měl být zaměřen k otázkám, které byly odvolateli v jejich odvolání namítány ; že bude nutné podniknout příslušné kroky ke zjištění výnosu z pronájmu nemovitostí firmě A. C. R., a.s. ; že v předmětné věci nelze přehlédnout skutečnost, že v rámci zjišťování rozsahu společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky H. B. byly zjišťovány pouze účty vztahující se k osobě zůstavitele, nikoli účty, jejichž majitelkou je pozůstalá manželka ; že i tyto případně existující účty totiž náležely do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky a je nezbytné učinit je součástí obvyklé ceny společného jmění manželů a posléze je zahrnout do vypořádání tohoto jmění mezi pozůstalou manželkou a dědictvím po zůstaviteli ve smyslu § 175l o.s.ř. .


Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 13.12.2006, č.j. 34 D 3213/2001-878, určil obvyklou cenu majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou ve společném jmění manželů, částkou 2.152.452,64 Kč a výši zůstavitelových dluhů obvyklou cenu podnikání zůstavitele částkou mínus 785.000,- Kč ; současně vyjmenoval majetkové hodnoty, které tvořily společné jmění zůstavitele s pozůstalou manželkou, a aktiva a pasiva podnikání zůstavitele .


K odvolání H. B. a Mgr. P. B. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9.8.2007, č.j. 24 Co 45/2007-909, usnesení soudu prvního stupně ze dne 13.12.2006, č.j. 34 D 3213/2001-878, změnil tak, že určil výši dluhů obvyklou cenu podnikání zůstavitele částkou mínus 1.214.000,- Kč a že mezi aktiva podnikání zůstavitele zahrnul též položku 9 finanční majetek peníze v částce 51.000,- Kč ; jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že v dané věci nebylo pochyb o tom, že prostředky uložené na účtu zůstavitele u Č. s., a.s., č.ú., vedeném na jméno zůstavitele, patřily do společného jmění manželů ; že proti takovému závěru nesměřovaly ani odvolací námitky žádné z odvolatelek ; že soud prvního stupně správně zařadil do aktiv společného jmění manželů hotovost ve výši 1.300.000,- Kč představující výběry uskutečněné v den úmrtí zůstavitele pozůstalou manželkou H. B. ze shora uvedeného účtu u Č. s. a.s. ; že dnem úmrtí zůstavitele zaniklo manželství zůstavitele s pozůstalou manželkou a tímto dnem tedy zaniklo i jejich společné jmění manželů ; že je nepochybné, že k tomuto okamžiku pozůstalá manželka disponovala částkou 1.300.000,- Kč, kterou vybrala z účtu, na němž se nacházely prostředky náležející do společného jmění manželů ; že pozůstalá manželka nikterak nespecifikuje, jaké dříve splatné závazky zůstavitele uvedeným výběrem hradila ; že ani další námitka odvolatelek, že do aktiv společného jmění byla nesprávně zařazena pohledávka za M. hl. m. P. ve výši podle znaleckého posudku 2.067.420,- Kč, když měla být zařazena hodnotou nulovou, nebyla posouzena jako opodstatněná ; že vzhledem k tomu, že odvolatelky existenci předmětné pohledávky zůstavitele vůči magistrátu hl. m. P. nepopíraly co do její existence jako takové, když její nezařazení do aktiv dědictví odůvodňovaly pouze opožděným podáním žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 7, má odvolací soud za to, že je na místě, aby tato pohledávka byla ve znalecké hodnotě zařazena do aktiv společného jmění manželů jako položka spojená s podnikáním zůstavitele ; že důvodem zastavení řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 byla skutečnost, že žaloba byla podána proti neexistujícímu subjektu ; že nelze však z toho dovozovat, že není možné úspěšně se domáhat zaplacení částky proti subjektu, který je v dané věci pasivně legitimován, což je patrně M. hl. m. P. ; že nelze uvažovat ani o možném promlčení této pohledávky, neboť v dědickém řízení soud neřeší vztahy mezi věřitelem a dlužníkem, dlužníkovi není ukládána povinnost dluh zaplatit a soud jen konstatuje, že na dědice přešla práva z určité pohledávky náležející zůstaviteli ke dni smrti ; že není proto možné zohlednit případné právo dlužníka vznést námitku promlčení pohledávky ; že je nezbytné, aby z aktiv podnikání oceňovaných znaleckým posudkem byla vypuštěna částka 429.000,- Kč, kterou znalec do aktiv podnikání pojal jako prostředky na účtu ; že to znamená, že aktiva podnikání snížená o tuto částku představují namísto 3.607.000,- Kč částku 3.178.000,- Kč ; že s přihlédnutím k výši zjištěných pasiv podnikání mínus 4.392.000,- Kč představuje čistý obchodní majetek mínus 1.214.000,- Kč ; že ačkoli soud prvního stupně učinil uvedená zjištění, jeho výsledky nepromítl do údajů o oceňovaném podnikání zůstavitele, když při určení ceny podniku zůstavitele ve výroku napadeného usnesení vyšel ze závěru znaleckého posudku, aniž by prostředky na uvedeném účtu z oceňovaného podniku vypustil ; že soud prvního stupně nevyjmenoval mezi aktivy oceňovaného podniku zjištěnou peněžní hotovost ve výši 51.000,- Kč, která dle znaleckého posudku byla zjištěna jako aktivum podnikání, i když do ceny podniku bylo toto aktivum fakticky zařazeno jako položka obsažená v konečném výsledku uváděném ve znaleckém posudku ; že aktiva podnikání byla proto o tuto položku doplněna .


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala H. B. dovolání. Uvedla, že pokud jde o společné jmění manželů, které měl mít pozůstalý s dovolatelkou, nemůže náležet částka 800.000,- Kč, vybraná pozůstalou manželkou z vkladového účtu č., vedeného na jméno J. B. u Č. s., a.s., pobočky P. 4, ani zčásti do majetku, projednávaného v rámci dědického řízení ; že je tomu tak proto, že odvolatelka uskutečnila výběr uvedené částky dne ve 13:19 hod., přičemž zůstavitel zemřel toho dne později, ve 13:30 hod. ; že dovolatelka učinila toho dne tento i pozdější výběr (v 16:10 hod.) z uvedeného účtu na základě předchozích dispozic svého manžela, které jí dal ještě za života a učinila tak i ve druhém případě výběru aniž již o úmrtí manžela věděla ; že dispozice zemřelého manžela k výběrům směřovaly cílově k vypořádání již dříve splatných závazků, které za ním z titulu půjčky vázly a jež si, jsa těžce nemocen, přál vypořádat ještě za života a v případě smrti nezanechat dluhy ; že dotaz po tom, jak dovolatelka naložila s dotčenou (vybranou) hotovostí, zejména pokud se týká částky 800.000 Kč, vybrané před smrtí zůstavitele, v uvedených souvislostech neřeší podstatu věci a nelze jeho výsledek jakkoli přikládat k tíži dovolatelky ; že podle názoru dovolatelky nesouhlasí v aktivech společného jmění manželů zařazení pohledávky za M. hl. m. P. resp. za Hlavním městem P. ve výši znalecké hodnoty 2.067.420,- Kč ; že podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 sp.zn. 5 C 167/95 ze dne 29.2.2000 bylo řízení tímto soudem o žalobě zůstavitele proti M. hl.m. P. zastaveno (prvostupňový soud se zde řídil názorem dříve rozhodujícího odvolacího soudu, podle něhož byla žaloba podána pozdě a zanikla tak možnost domáhat se úspěšně žalobcova nároku u soudu) ; že pak ovšem nemohla být taková pohledávka zařazena do aktiv společného jmění manželů, a tím méně do dědictví v jiné hodnotě než nulové ; že nic nesvědčí tomu, že by v aktivech dědictví měla být vedena nevymahatelná, promlčená pohledávka, navíc v nemalé výši, jež významným způsobem ovlivňuje celkový stav majetku zůstavitele, který má být předmětem dědického řízení . Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 243a odst. 1 věty první o.s.ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Podle ustanovení § 175l odst. 1 o.s.ř., měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, soud rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi.


Podle ustanovení § 175m věta první o.s.ř. soud zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasív.


Podle ustanovení § 175o odst. 1 o.s.ř na podkladě zjištění podle § 175m o.s.ř. určí soud obvyklou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele.


Podle ustanovení § 149 odst. 2 obč. zák., zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.


Podle ustanovení § 149 odst. 3 obč. zák. při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.


Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého (§ 22 odst. 1 zákona o rodině). Zánikem manželství zanikne i společné jmění manželů (§ 149 odst. 1 obč. zák.). Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, zjišťuje soud (soudní komisař) jeho rozsah a obvyklou cenu v době zániku společného jmění (v době smrti zůstavitele) a provádí jeho vypořádání podle zásad uvedených v občanském zákoníku (§ 149 obč. zák.).


Při zjišťování, které věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřily do společného jmění, jaké měli manželé společné závazky, co každý z manželů vynaložil ze svého na společný majetek nebo co bylo ze společného majetku vynaloženo na jejich ostatní majetek, soud vychází nejen ze shodných tvrzení účastníků (dědiců a pozůstalého manžela). Zůstala-li některá z těchto okolností mezi pozůstalým manželem a dědici nebo mezi dědici po skutkové stránce sporná, postupuje soud (soudní komisař) podle ustanovení § 175k odst. 3 o.s.ř., tj. omezí se jen na zjištění jejich spornosti a při vypořádání společného jmění k ní nepřihlíží. Účastníci (dědici nebo pozůstalý manžel) se pak mohou domáhat svých práv k tomuto majetku nebo ohledně těchto dluhů žalobou mimo řízení o dědictví (§ 175y odst. 1 o.s.ř.).


Sporností aktiv nebo pasiv dědictví, případně sporností aktiv nebo pasiv společného jmění manželů, se ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 o.s.ř. rozumí rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (do společného jmění manželů). Jsou-li údaje účastníků shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví (společného jmění manželů). V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (do společného jmění manželů), nemůže se soud omezit na zjištění spornosti ; na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví.


Při vypořádání společného jmění soud určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi; vychází přitom z ustanovení § 149 odst. 2 a 3 obč. zák.. Smyslem vypořádání je určit, které z věcí, práv nebo z jiných majetkových hodnot náležejících do společného jmění, popřípadě jaká jejich část (podíl), tvoří předmět dědictví a které z nich, popřípadě jaká jejich část (podíl), připadají pozůstalému manželovi; případný rozdíl je třeba vyrovnat tzv. náhradovou pohledávkou, která se zařadí do soupisu aktiv nebo pasív dědictví. Při tomto určení je třeba dát, pokud je to dobře možné, přednost rozdělení jednotlivých věcí, práv a jiných majetkových hodnot mezi dědictví a pozůstalého manžela před přikazováním podle ideálních podílů na těchto věcech nebo jiných majetkových hodnotách. Cílem je zabránit nežádoucímu podílovému spoluvlastnictví mezi dědici a pozůstalým manželem a případným sporům, které by z takového vypořádání mohly v budoucnu vzniknout.


Dovolatelka v dovolání namítá, že pokud jde o společné jmění manželů, které měl mít pozůstalý s dovolatelkou, nemůže náležet částka 800.000,- Kč, vybraná pozůstalou manželkou z vkladového účtu č., vedeného na jméno J. B. u Č. s., a.s., pobočky P. 4, ani zčásti do majetku, projednávaného v rámci dědického řízení ; že je tomu tak proto, že dovolatelka uskutečnila výběr uvedené částky dne ve 13:19 hod., přičemž zůstavitel zemřel toho dne později, ve 13:30 hod. ; že dovolatelka učinila toho dne tento i pozdější výběr (v 16:10 hod.) z uvedeného účtu na základě předchozích dispozic svého manžela, které jí dal ještě za života a učinila tak i ve druhém případě výběru aniž již o úmrtí manžela věděla ; že dispozice zemřelého manžela k výběrům směřovaly cílově k vypořádání již dříve splatných závazků, které za ním z titulu půjčky vázly a jež si, jsa těžce nemocen, přál vypořádat ještě za života a v případě smrti nezanechat dluhy ; že dotaz po tom, jak dovolatelka naložila s dotčenou (vybranou) hotovostí, zejména pokud se týká částky 800.000 Kč, vybrané před smrtí zůstavitele, v uvedených souvislostech neřeší podstatu věci a nelze jeho výsledek jakkoli přikládat k tíži dovolatelky .


Tato námitka není (nemůže být) z hlediska posouzení správnosti napadeného usnesení opodstatněná, neboť (logicky) není způsobilá zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, že předmětné finanční prostředky náležely v okamžiku smrti zůstavitele do jeho společného jmění s dovolatelkou. Dovolatelka totiž citovanou námitkou pouze vysvětluje důvody , proč peníze z účtu vybrala, nezpochybňuje však samotný závěr o existenci takového společného majetku v okamžiku smrti zůstavitele. Tvrzení účastníků současně vylučují i závěr, že by se mohlo jednat o sporné aktivum společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky ve smyslu ustanovení § 175l odst. 1 a § 175k odst. 3 o.s.ř.


Dovolatelka v dovolání také namítá, že do aktiv společného jmění manželů neměla být zařazena pohledávka za M.m hl. m. P. resp. za H. městem P. ve výši znalecké hodnoty 2.067.420,- Kč ; že podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 5 C 167/95 ze dne 29.2.2000 bylo řízení tímto soudem o žalobě zůstavitele proti M. hl.m. P. zastaveno (prvostupňový soud se zde řídil názorem dříve rozhodujícího odvolacího soudu, podle něhož byla žaloba podána pozdě a zanikla tak možnost domáhat se úspěšně žalobcova nároku u soudu) ; že pak ovšem nemohla být taková pohledávka zařazena do aktiv společného jmění manželů, a tím méně do dědictví v jiné hodnotě než nulové ; že nic nesvědčí tomu, že by v aktivech dědictví měla být vedena nevymahatelná, promlčená pohledávka, navíc v nemalé výši, jež významným způsobem ovlivňuje celkový stav majetku zůstavitele, který má být předmětem dědického řízení .


Vzhledem k tomu, že jak správně dovodil odvolací soud není do budoucna vyloučena možnost započtení pohledávek zůstavitele a H. m. P., není na místě uvažovat o nulové hodnotě předmětné pohledávky, ale bylo správné její zařazení do aktiv dědictví v hodnotě stanovené shora citovaným znaleckým posudkem.


Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29.2.2000, č.j. 5 C 167/95-96, na něž poukazuje dovolatelka, není způsobilé uvedený závěr zpochybnit, neboť jím bylo řízení pouze zastaveno s tím, že žaloba byla podána proti neexistujícímu subjektu .


Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů správné, a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání H. B. podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. dubna 2009


JUDr. Roman Fiala, v. r.


předseda senátu