21 Cdo 5452/2016
Datum rozhodnutí: 20.04.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



21 Cdo 5452/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) L. H. , b) P. H. , c) V. H. , všech zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Bolzanova č. 1615/1, proti žalované ROSTĚNICE, a.s. , se sídlem v Rostěnicích-Zvonovicích, Rostěnice č. 166, IČO 634 81 821, zastoupené JUDr. Janem Navrátilem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská č. 378/1, o náhradu škody z pracovního úrazu, za účasti České pojišťovny a.s. , se sídlem v Praze, Spálená č. 75/16, IČO 452 72 956, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 278/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2016 č. j. 49 Co 9/2014-347, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2016 č. j. 49 Co 9/2014-347 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Odvolací soud posoudil otázku přerušení příčinné souvislosti v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 300/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. 25 Cdo 4841/2009, uveřejněný pod č. 54 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012 sp. zn. 25 Cdo 1474/2011), a proto ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu odpovídá rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že zánětlivé onemocnění měkkých tkání krku v prostoru mezi krční páteří a zadní stěnou hltanu s následným šířením zánětlivého procesu do páteřního kanálu vytvořením tzv. epidurálního míšního abscesu, způsobené zlatým stafylokokem, bylo zcela samostatnou příčinou poškození zdraví poškozeného zaměstnance , neboť pracovní úraz, který poškozený zaměstnanec utrpěl, nebyl z hlediska teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti příčinou, která má podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti zpravidla (typicky) za následek způsobení výše uvedeného zánětlivého onemocnění (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. 25 Cdo 1222/2012). Dovolací soud zároveň neshledal důvody pro to, aby výše uvedené rozhodné právní otázky posoudil jinak.

V části, v níž dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatelé namítali, že revizní znalec byl před odvolacím soudem ustanoven v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř., neboť návrh na vypracování revizního znaleckého posudku byl žalovanou a vedlejším účastníkem poprvé vznesen až v odvolání], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. dubna 2017 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu