21 Cdo 5429/2016
Datum rozhodnutí: 25.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



21 Cdo 5429/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce FI Holding, a. s. se sídlem v Modřicích, Brněnská č. 404, IČO 27088707, zastoupeného Mgr. Jiřím Mikuláštíkem, advokátem se sídlem v Brně, Pavlovská č. 10, proti žalovanému J. M. , zastoupenému JUDr. Janem Paroulkem, advokátem se sídlem v Blansku, Čelakovského č. 1859/6, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 284/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2016 č. j. 49 Co 157/2015-84, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2016 č. j. 49 Co 157/2015-84 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4042/2010, uveřejněný pod č. 99 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že vznikne-li v pracovním poměru spor o to, zda zaměstnanec má právo na mzdu (plat) nebo jejich části (jednotlivé složky), popřípadě právo na náhradu mzdy (platu), musí být tento spor řešen k tomu určenými právními prostředky, včetně podání žaloby u soudu o zaplacení mzdy (platu) nebo jejich části anebo náhradu mzdy (platu), že okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce (s účinností od 1. 1. 2012 podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce) jako uplatnění sankce za porušení povinnosti zaměstnavatele podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy nebo platu) je na místě teprve tehdy, není-li tu spor o právo a není-li zaměstnavatel schopen nebo ochoten uspokojit právo zaměstnance na mzdu (plat) nebo jakoukoliv část mzdy (platu) anebo právo zaměstnance na náhradu mzdy (platu), a že není dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, nevyplatil-li zaměstnavatel, který je schopen plnit své závazky, mzdu nebo plat nebo náhrady mzdy nebo platu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti jen proto, že zaměstnanci taková práva nenáleží, ledaže by šlo jen o účelové vyvolávání sporu o právo (nárok), které zaměstnanci zřejmě náleží; ke způsobům stanovení (sjednání) mzdy a k předpokladům pro změnu v určení její výše srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce a v zákoně č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů, například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2449/2004, který byl uveřejněn pod č. 128 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2687/2006 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, který byl uveřejněn pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013; k výkladu právních úkonů, kterými jsou též pracovní smlouva a mzdový výměr, srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněného pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2687/2006 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2014 sp. zn. 21 Cdo 949/2013] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2017

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu