21 Cdo 5427/2007
Datum rozhodnutí: 11.02.2010
Dotčené předpisy: § 36 odst. 1 a 2 obč. zák., § 526 odst. 1 a 2 obč. zák., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 5427/2007

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Z. K. , podnikatele podnikajícího pod obchodní firmou Z. K. - POZEMSTAV Ostrava, IČ 15490548, s místem podnikání v Ostravě - Hrabové, Domovská č. 747/25, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Pobialova č. 10, proti žalovaným 1) Ing. Bc. R. K. , zastoupenému JUDr. Ivem Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici č. 50, 2) V. K. , o 243.004,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 238/2004, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. února 2007 č.j. 57 Co 494/2006-163, takto:

I. Dovolání žalovaného 1) se zamítá .
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.656,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Alfréda Šrámka, advokáta se sídlem v Ostravě, Pobialova č. 10.
Odůvodnění:
Žalobce se (žalobou podanou u soudu dne 19.8.2003, kterou vzal podáním ze dne 13.1.2004 ohledně úroku z prodlení částečně zpět) domáhal, aby mu žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 243.004,- Kč, z toho částku 66.850,- Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. ode dne 30.9.2000 do zaplacení, částku 69.230,- Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. ode dne 7.10.2000 do zaplacení a částku 106.924,- Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. ode dne 17.1.2001 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovanými uzavřel dne 1.11.1999 smlouvu o dílo, na jejímž základě provedl "práce a služby" na rodinném domě, které vyfakturoval žalovaným mimo jiné fakturou č. 17/00 ze dne 30.8.2000 na částku 110.021,- Kč splatnou dne 29.9.2000, fakturou č. 19/00 ze dne 8.9.2000 na částku 69.230,- Kč splatnou dne 6.10.2000 a fakturou č. 31/00 ze dne 2.1.2001 na částku 106.924,- Kč splatnou dne 16.1.2001, přičemž žalobce započetl na tuto pohledávku za žalovanými složenou zálohu ve výši 37.000,- Kč a částku ve výši 6.171,- Kč za elektrickou energii uhrazenou žalovanými. Zbývajících 243.004,- Kč mu žalovaní dosud neuhradili.

Žalovaní namítli, že od smlouvy o dílo, kterou se žalobcem uzavřeli dne 1.11.1999, dne 26.9.2000 odstoupili, neboť žalobce nedodržoval průběžné termíny předávání jednotlivých částí díla, ani termín dodání díla, a že žalobci vyčíslili smluvní pokutu ve výši 326.710,- Kč sjednanou "v článku XII Smlouvy o dílo". Žalovaní se dne 7.5.2001 dozvěděli, že žalobce dne 2.5.2001 postoupil "své tvrzené pohledávky za manželi K. v nominální hodnotě 226.594,00 Kč" na společnost SANNY COMPANY, spol. s r.o. a dne 9.5.2001 přistoupili k "započtení vzájemných pohledávek a závazků mezi nimi a nabyvatelem pohledávky" společností SANNY COMPANY, spol. s r.o. Žalovaní se domnívají, že "žalobce svou pohledávku platně převedl na společnost SANNY COMPANY, spol. s r.o., o čemž svědčí oznámení o postoupení pohledávky, které žalovaní převzali dne 7.5.2001, a že se tím "zbavil možnosti dále s pohledávkou disponovat"; není proto, podle názoru žalovaných, "aktivně legitimován k podání této žaloby".

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.4.2006 č.j. 57 C 238/2004-134 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3.5.2006 č.j. 57 C 238/2004-139 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 35.750,- Kč k rukám advokátky JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové a že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice "na účet Okresního soudu v Ostravě" soudní poplatek ve výši 9.720,- Kč. Z výsledků dokazování dovodil, že "účastníci uzavřeli dne 1.11.1999 ústně smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výstavba rodinného domu žalovaných na pozemku p.č. 40/5 a 40/6 v k.ú. Olbramice, okres Nový Jičín, s maximální cenou díla ve výši 4.415.000,- Kč, termín dokončení byl do 15.11.2000", že žalovaní si některé práce, které byly předmětem díla, nechali provést jinými zhotoviteli, že "nejpozději od počátku října 2000 byl rozestavěný objekt rodinného domu žalovaných uzamknut zámkem, od kterého pracovníci žalobce neměli klíče", a že stavba rodinného domu byla dokončena "nejdříve v roce 2001". Žalovaní neuhradili žalobci částku 243.003,- Kč za provedené práce, které žalobce vyfakturoval žalovaným fakturami č. 17/00, č. 19/00 a č. 31/00, a dne 2.5.2001 žalobce postoupil svou pohledávku vůči žalovaným na společnost SANNY COMPANY, spol. s r.o., což oznámil žalovaným dne 7.5.2001; "součástí smluvních ujednání smlouvy o postoupení pohledávky bylo, že, nebude-li ve lhůtě 90 dnů dlužníkem pohledávka postupníkovi uhrazena, tak se uplynutím této doby smlouva o postoupení pohledávky ruší". Žalovaní dne 9.5.2001 započetli smluvní pokutu ve výši 326.710,- Kč vůči postupníkovi. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že námitka žalovaných ohledně nedostatku aktivní legitimace žalobce není důvodná, neboť ve smlouvě o postoupení pohledávky byla "sjednána rozvazovací podmínka pro případ, že ve lhůtě 90 dnů žalovaní postupníkovi závazek nesplní, v tomto případě se tato smlouva ruší a tudíž přímo z této smlouvy pohledávka přešla zpět na žalobce, neboť ve stanovené lhůtě nebyl závazek žalovanými splněn, přičemž se žalovaní také nezprostili vůči žalobci plněním této pohledávky postupníkovi". Z titulu smluvní pokuty žalovaným nevznikla pohledávka, neboť, "byť nebyl dodržen sjednaný termín dokončení díla do 15.11.2000, tak k prodlení žalobce nedošlo v souladu s ustanovením § 520 občanského zákoníku, neboť žalovaní tomuto neposkytli součinnost potřebnou ke splnění jeho závazku tím, že znemožnili žalobci nejpozději od října 2000 přístup na stavbu"; žalobce z výše uvedených důvodů porušení povinnosti dokončit ve sjednaném termínu stavbu nezavinil a není tedy povinen podle ustanovení § 545 odst. 3 občanského zákoníku smluvní pokutu platit.

K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13.2.2007 č.j. 57 Co 494/2006-163 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 42.274,75 Kč k rukám advokáta JUDr. Alfréda Šrámka. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi žalobcem a společností SANNY COMPANY, spol. s r.o. je platným právním úkonem, že "uplynutím devadesátidenní lhůty a nezaplacením dlužné pohledávky postupníkovi smlouva o postoupení pohledávky zanikla a žalobce se stal znovu aktivně legitimovaným k vymáhání pohledávky za žalovanými", aniž by tu bylo významné to, zda postupitel splnil svou oznamovací povinnost podle ustanovení § 526 občanského zákoníku, a že "nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči žalobci nevznikl", neboť žalobce prodlení s dohotovením díla nezavinil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání. Namítá, že "dosud ani od jedné ze stran smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2001, tedy žalobce a společnosti SANNY COMPANY, spol. s r.o.," nebyl informován o skutečnosti, že by pohledávka žalobce za žalovanými, postoupená společnosti SANNY COMPANY, spol. s r.o., byla postoupena zpět na žalobce, že o rozvazovací podmínce obsažené ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2001 nebyl informován a že proto "setrvává na námitce neexistence aktivní věcné legitimace žalobce v řízení". Soud prvního stupně si o námitce nedostatku věcné legitimace na straně žalobce uplatněnou žalovaným 1) "utvořil svůj vlastní názor, aniž by k takto uplatněné námitce prováděl jakékoliv dokazování," a "odvolací soud neexistenci hmotně právních skutečností zakládajících případnou povinnost žalovaného 1) plnit z žalované pohledávky žalobci, tedy splnění oznamovací povinnosti postupitele vůči dlužníkovi podle § 526 občanského zákoníku, překlenul vlastní úvahou o tom, zda došlo ze strany žalovaných k plnění dluhu či nikoliv". Přípustnost dovolání žalovaný 1) dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného 1) odmítl, popř., shledá-li je přípustným, zamítl. Uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť v právní praxi je dovozováno, že "okamžik postoupení pohledávky nastává zpravidla okamžikem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky (není-li například okamžik postoupení pohledávky vázán na okamžik úhrady úplaty za postoupení pohledávky), nikoli okamžikem oznámení postoupení pohledávky postupitelem dlužníkovi nebo okamžikem prokázání postoupení pohledávky postupníkem dlužníkovi", a že, nebyl-li žalovaný 1) jako dlužník o přechodu pohledávky zpět na žalobce informován, "mohl vzhledem k existující situaci čelit žalobnímu nároku tím, že by žalovanou částku uhradil společnosti SANNY COMPANY, spol. s r.o., IČ 25858858, popřípadě uplatnit proti žalobou uplatněnému nároku u společnosti SANNY COMPANY, spol. s r.o., IČ 25858858, relevantní právní námitky", což ovšem dosud neučinil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.] to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].

Žalovaný 1) napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné, neboť rozsudek soudu ve věci samé nebyl změněn. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci soudy řešily otázku, zda je žalobce aktivně věcně legitimován k vymáhání pohledávky, kterou původně postoupil jinému a kterou opětovně nabyl z důvodu splnění rozvazovací podmínky, sjednané ve smlouvě o postoupení pohledávky, aniž by "opětovné nabytí pohledávky" oznámil (prokázal) žalovaným ještě před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že v judikatuře soudu tato otázka dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Z hlediska skutkového stavu věci (správnost skutkových zjištění soudů dovolatel nezpochybňuje a ani přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst.2 a § 242 odst.3 o.s.ř.) bylo v projednávané věci zjištěno, že žalobce (jako postupitel) smlouvou ze dne 2.5.2001 postoupil svou pohledávku za žalovanými "v nominální výši 226.594,- Kč" obchodní společnosti SANNY COMPANY spol. s r.o. se sídlem v Ostravě - Zábřehu, U Studia č. 31, IČ 25858858 (jako postupníku); ve smlouvě bylo mimo jiné sjednáno, že postupník zaplatí postupiteli za postoupení pohledávky úplatu ve výši 30% z "nominální hodnoty pohledávky", že pohledávka "se postupuje na 90 dnů od uzavření této smlouvy" a že, "nebude-li v uvedené lhůtě dlužníkem pohledávka postupníkovi uhrazena, tak se uplynutím této doby smlouva o postoupení pohledávky ruší". O postoupení pohledávky se žalovaní dozvěděli dne 7.5.2001, kdy jim postupník předložil oznámení žalobce (postupitele) ze dne 2.5.2001 adresované žalovaným, v němž bylo postoupení pohledávky notifikováno. V podání ze dne 30.8.2004, které došlo soudu prvního stupně dne 31.8.2004 a které bylo doručeno tehdejšímu zástupci žalovaných advokátu JUDr. Zbigniewu Sychrovi dne 8.9.2004, žalobce uvedl, že se znovu stal věřitelem sporné pohledávky "ex contractu", neboť nedošlo k úhradě postoupené pohledávky do 90 dnů od uzavření postupní smlouvy. Důkaz smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2001 byl proveden před soudem prvního stupně při jednání konaném dne 11.3.2005.

Postoupí-li věřitel svou pohledávku jinému, je povinen to oznámit dlužníkovi bez zbytečného odkladu; dokud postoupení pohledávky není dlužníkovi oznámeno nebo dokud postupník dlužníkovi neprokáže postoupení pohledávky, pohledávka zanikne splněním, započtením nebo jiným způsobilým právním úkonem, který by dlužník učinil vůči dosavadnímu věřiteli (srov. § 526 odst.1 občanského zákoníku a též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2005 sp. zn. 29 Odo 114/2003, který byl uveřejněn pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Oznámil-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (srov. § 526 odst.2 občanského zákoníku).

Je nepochybné, že postoupení pohledávky lze ve smlouvě vázat na splnění podmínky (§ 36 odst.1 občanského zákoníku). Byla-li sjednána podmínka rozvazovací, znamená to, že postoupení pohledávky již (podle smlouvy) nastalé tím (splněním podmínky) zanikne (srov. § 36 odst.2 větu druhou občanského zákoníku).

Dovolací soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu v tom, že ujednání o tom, že, nebude-li ve lhůtě 90 dnů od uzavření smlouvy ze dne 2.5.2001 "dlužníkem pohledávka postupníkovi uhrazena, tak se uplynutím této doby smlouva o postoupení pohledávky ruší", představovalo sjednání rozvazovací podmínky. Protože žalovaní dluh odpovídající této pohledávce (dosud) nesplnili, sjednaná rozvazovací podmínka se splnila a žalobce (postupitel) se tím (bez dalšího) stal znovu věřitelem své (postoupené) pohledávky.

Platí-li, že dlužník se - jak výše uvedeno - může zprostit svého dluhu (závazku) právním úkonem adresovaným postupiteli, dokud mu postoupení pohledávky nebude postupitelem oznámeno, znamená to ve svých důsledcích mimo jiné, že dlužník, kterému bylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem, způsobí svým plněním, započtením nebo jiným způsobilým právním úkonem učiněným vůči postupníkovi zánik pohledávky, i kdyby ve skutečnosti nedošlo k (platnému) postoupení pohledávky nebo kdyby účinky smlouvy o postoupení pohledávky následně zanikly (pominuly). Vzhledem k tomu, že dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení, oznámil-li mu postupitel postoupení pohledávky, nutně z toho vyplývá, že požívá právní ochrany postup dlužníka, který při plnění svých povinností vycházel z oznámení věřitele o postoupení pohledávky.

Je-li dlužník povinen vycházet z oznámení postupitele o postoupení pohledávky, aniž by byl oprávněn domáhat se prokázání smlouvy o postoupení, je z toho třeba dále dovodit, že dlužník je povinen - s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 525 občanského zákoníku - splnit dluh postupníkovi, i kdyby měl pochybnosti o tom, zda k postoupení pohledávky opravdu došlo; totéž platí obdobně pro jiné způsoby zániku postoupené pohledávky. Dlužník proto nemůže důvodně mimo jiné odmítat splnění dluhu odpovídajícího postoupené pohledávce jen proto, že považuje smlouvu o postoupení pohledávky za neurčitý nebo nesrozumitelný právní úkon nebo z jiných obdobných důvodů, ledaže by spočívaly v okolnostech uvedených v ustanovení § 525 občanského zákoníku (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

V případě, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, byla zrušena nebo jinak zanikly (pominuly) účinky postoupení pohledávky, je dlužník - jak dále vyplývá z výše uvedeného - povinen plnit postupiteli tehdy, jakmile mu budou tyto následky oznámeny nebo prokázány; protože se podle smlouvy o postoupení pohledávky stal věřitelem postupník, z logiky věci plynoucí z ustanovení § 526 občanského zákoníku lze dovodit, že uvedené následky dlužníku postupník oznamuje a postupitel prokazuje. Při vymáhání dluhu (závazku) odpovídacího pohledávce v občanském soudním řízení platí, že pro rozsudek (usnesení) soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst.1 o.s.ř.); znamená to mimo jiné, že při rozhodování ve věci soud přihlédne rovněž ke skutečnostem, k nimž došlo teprve po zahájení řízení, nejpozději však do vyhlášení rozhodnutí, kterým se řízení končí.

I kdyby v projednávané věci nebylo před zahájením řízení žalovaným oznámeno (obchodní společnosti SANNY COMPANY spol. s r.o.) nebo prokázáno (žalobcem), že se splnila rozvazovací podmínka sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2001, mělo to za následek, že se žalovaní mohli svého dluhu zprostit splněním, započtením nebo jiným způsobilým právním úkonem učiněným vůči postupníku (obchodní společnosti SANNY COMPANY spol. s r.o.). Protože to neučinili (závěr soudů o tom, že jimi provedené započtení pohledávky ze smluvní pokuty je nedůvodné, nebyl dovoláním zpochybněn), nemohou žalovaní úspěšně odmítat plnit žalobci za situace, bylo-li za řízení před soudy (v době do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) žalobcem tvrzeno a prokázáno, že se splnila rozvazovací podmínka sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2001 a že je proto (opět) věřitelem vymáhané pohledávky.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 21.080,- Kč [srov. § 3 odst.1 bod 5., § 10 odst. 3, § 16 a § 18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 21.380,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát JUDr. Alfréd Šrámek osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 4.276,- Kč. Protože dovolání žalovaného 1) bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradil. Žalovaný 1) je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 25.656,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. února 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu