21 Cdo 5422/2007
Datum rozhodnutí: 09.02.2010
Dotčené předpisy: § 631 obč. zák., § 633 obč. zák., § 638 odst. 1 obč. zák.




21 Cdo 5422/2007 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce U. T. zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. S. , zastoupenému advokátem, o 310. 950,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě žalovaného o 548. 826,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 369/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2007 č.j. 51 Co 120/2006-142, t a k t o :

Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 310. 950,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z dlužné částky od 27.6.2002 až do dne zaplacení . Žalobu odůvodnil tím, že dne 17.12.1999 uzavřel se žalovaným smlouvu o dílo, jejímž předmětem (ve znění dodatků ze dne 23.5.2001 a 2.11.2001) bylo dodání a montáž bazénové haly HEROAL v termínu do 31.3.2002 za sjednanou cenu 2,176.650,- Kč. Žalobce i přes trvající stavební nepřipravenost žalovaného dílo dokončil a předal žalovanému dne 18.6.2002 a téhož dne vystavil fakturu č. 032/02/U na třetí část ceny díla ve výši 310 950,- Kč s datem splatnosti 26.6.2002. Žalovaný však tuto pohledávku ani po upomínce až dosud nezaplatil.

Žalovaný uvedl, že dne 2.11.2001 byl uzavřen dodatek č. II ke smlouvě o dílo, na základě něhož montáž stavby bazénové haly měla být dodána nejpozději do 31.3.2002 . Zároveň byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,5% ze sjednané kupní ceny za každý den zpoždění. Vzhledem k tomu, že k předání díla došlo dne 18.6.2002, tedy se zpožděním o 79 dnů, vyúčtoval žalobci smluvní pokutu ve výši 859. 776,75 Kč; po započtení pohledávky žalobce ve výši 310. 950,- Kč (která započtením zanikla) zbyla pohledávka vůči žalobci ve výši 548. 826,75 Kč. Žalovaný proto požadoval, aby mu žalovaný zaplatil tuto částku s 5,5 % úrokem z prodlení p.a. od 5.7.2002 do zaplacení .

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 10.10.2005 č.j. 7 C 369/2002-71 žalobu žalobce zamítl a žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému 268.235,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 5.7.2002 do zaplacení, zamítl protinávrh žalovaného, aby žalobce byl uznán povinným zaplatit žalovanému 280. 591,75 Kč s 5,5% úrokem z prodlení z této částky od 5.7.2002 do zaplacení , a žalobci uložil, aby zaplatil do pokladny zdejšího soudu náklady státu ve výši 6. 872,- Kč a aby žalovanému zaplatil 31.120,- Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky. Ve věci samé dospěl k závěru, že dodávka a montáž bazénové haly měla být na základě smlouvy o dílo ze dne 17.12.1999 a jejích dodatků dodána dne 31.3.2002 za dohodnutou částku 2,176.650,- Kč. Dílo však bylo dokončeno a předáno objednateli až 18.6.2002, tedy se zpožděním o 79 dnů, a to jak soud prvního stupně uvedl nikoli v důsledku stavební nepřipravenosti žalovaného. Při posouzení výše dohodnuté smluvní pokuty však dospěl k závěru, že šlo o právní úkon, který byl v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), a to zejména v porovnání s výší pohledávky, jejíž splnění se touto formou zajišťovalo. Jestliže tedy předmětem smlouvy bylo plnění v hodnotě 2,176.650,- Kč, pak sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5% ze sjednané kupní ceny za každý den zpoždění je ujednáním dle soudu nemravným . S ohledem na to byla výše smluvní pokuty snížena na 2/3 a ohledně zbývající 1/3 smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta. Zamítnuta byla rovněž žaloba ohledně částky 310.950,- Kč a požadovaného úroku, neboť tato částka již byla započtena do protinávrhu žalovaného .

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.5.2007 č.j. 51 Co 120/2006-142 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 310.950,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně od 27.6.2002 do zaplacení, vzájemnou žalobu ohledně částky 268.235,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na nákladech řízení částku 7.522,- Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 a částku 1.133,- Kč na účet Městského soudu v Praze, a vyslovil, že žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů . Odvolací soud po doplnění řízení dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že žalovaný nebyl stavebně připraven tak, jak byla stavební připravenost účastníky definována ve smlouvě o dílo . Dovodil, že žalobce poté, co sám vyřešil vzniklý problém, dílo řádně předal a má tak právo na zaplacení ceny díla. Protože žalovaný nebyl stavebně připraven, nemohl se žalobce, který neporušil smluvní povinnost, octnout ve smyslu ustanovení § 520 obč. zák. v prodlení s dodáním díla.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Definice stavební připravenosti byla specifikována v článku 5 bodu 3 písm. a) smlouvy o dílo jako vybudování absolutně rovné betonové desky, nebo pasu s tepelnou izolací a parozábranou o min. rozměrech, jejichž úhly budou tvořit 90° (i s domem). Maximální povolená odchylka v nerovnosti je 5 mm na 1 bm . Znalec Ing. arch. M. Č. ve znaleckém posudku konstatoval, že stavební připravenost základů byla dne 31.3.2002 dostatečná pro provedení montáže tak, jak byla ve výsledku montáž provedena. Uvedená stavební připravenost byla hotova k převzetí dodavatelem zastřešení už od roku 2000. Stavební povolení nabylo právní moci 22.9.2000 a tedy také nebránilo jeho vydání zahájení montáže. Podezdění části kontrolního vstupu do spodní stavby na západní straně haly, nebylo nikdy konstrukční podmínkou montáže zastřešení haly. Řešení po opožděném zaměření z března 2002 bylo na straně dodavatele zastřešení . Dovolatel dále zdůraznil, že k předmětné věci bylo slyšeno též před soudem prvního stupně několik svědků a před odvolacím soudem byl opakován důkaz výslechem Ing. K. V. Posouzení toho, zda žalovaný byl nebo nebyl stavebně připraven ve smyslu smlouvy o dílo, byla ryze technická otázka. Poukázal též na to, že žalobce nijak nenamítal nesprávnost závěrů znaleckého posudku, nenavrhoval ani vypracování revizního znaleckého posudku, přesto však odvolací soud dospěl ke zcela odlišným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně. Žalovaný navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce uvedl, že závěr odvolacího soudu o tom, že stavební připravenost žalovaného nebyla splněna a že se z tohoto důvodu žalobce do žádného prodlení nemohl dostat, je opřen o následující skutková zjištění, vyplynuvší z provedeného dokazování:
a) základy pod bazénovou halu nebyly podle fotodokumentace vybudovány v souladu se smlouvou
b) z důvodu existence neplánovaného velkého otvoru v základech bylo nutno provést nový statický výpočet
c) výpočet ukázal, že základ je nutno před montáží podezdít, resp. podepřít ocelovým sloupkem
d) ve znaleckém posudku znalec doporučil řešení prostřednictvím ocelového podpěrného sloupku
e) žalovaný základ podezdil a ještě podepřel ocelovým sloupkem.
Právě tato skutková zjištění vyplývající z doplněného dokazování odůvodňují podle názoru žalobce v plném rozsahu závěr učiněný odvolacím soudem. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadený měnící rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 631 obč. zák. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o dílo a jejích doplňků) smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí. Podle ustanovení § 633 odst. 1 věty první obč. zák. zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době.

Není-li součinnost objednatele předem dohodnuta (pro tento případ platí postup upravený ustanovením § 638 odst. 1 obč. zák.), lze součinnost potřebnou k provedení díla - jak se stalo i v projednávané věci - sjednat ve smlouvě.

V posuzovaném případě bylo účastníky v části 5 pod bodem 3 písm. a) smlouvy o dílo ze dne 17.12.1999 ujednáno, že objednatel je povinen provést stavební připravenost do doby zahájení montáže. Stavební připraveností se rozumí vybudování absolutně rovné betonové desky, nebo pasu s tepelnou izolací a parozábranou o min. rozměrech, jejichž úhly budou tvořit 90° (i s domem). Maximální povolená odchylka v nerovnosti je 5 mm na 1 bm .

Žalovaný podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu proto, že podle jeho názoru odvolací soud při úvaze o tom, zda žalovaný poskytl v souladu se smlouvou součinnost potřebnou k provedení díla, vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne.

Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Odvolací soud v projednávané věci uvedeným způsobem nepostupoval. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že k závěru, že žalovaný nesplnil včas svoji povinnost ze smlouvy zajistit stavební připravenost vybudování absolutně rovné betonové desky - dospěl odvolací soud na základě skutečnosti, že žalovaný pod betonovým základem ponechal velký otvor , a touto svévolnou úpravou betonového základu přivodil stav, kdy žalobce, který byl připraven provést montáž ocelové konstrukce bazénové haly v termínu dohodnutém ve smlouvě, byl nucen (prostřednictvím svědka Vochozky) provést nový statický výpočet, vyzdít sloupek pod betonovým základem a navíc základ podepřít ocelovým sloupkem .

Je mimo pochybnost, že podle smlouvy o dílo stavební připraveností se rozumí vybudování absolutně rovné betonové desky, nebo pasu s tepelnou izolací a parozábranou o min. rozměrech, jejichž úhly budou tvořit 90° (i s domem). Maximální povolená odchylka v nerovnosti je 5 mm na 1 bm . Odvolací soud již neuvádí, proč do rámce takto sjednané součinnosti objednatele díla v podstatě spočívající jak sám uvádí ve vybudování absolutně rovné betonové desky , zahrnuje požadavek, aby boční strana základů neměla kontrolní vstup do spodní stavby, a z čeho tedy dovozuje, že se jednalo o svévolnou úpravu betonového základu . Je jistě možné, že se z hlediska zhotovitele díla mohlo jednat o komplikaci, a že z hlediska svědka Ing. V. (spolupracujícího se žalobcem) mohla být výhodnější monolitická deska; přesto nemohl být ponechán stranou závěr znalce Ing. arch. M. Č., že stavební připravenost základů byla dne 31.3.2002 dostatečná pro provedení montáže tak, jak byla ve výsledku montáž provedena , s tím, že podezdění kontrolního vstupu do spodní stavby na západní straně haly nebylo nikdy podmínkou montáže zastřešení haly .

Zdůrazňuje-li odvolací soud, že znalec si byl vzniklého problému zcela jistě vědom a podezdění sice nepovažoval za nutné, nicméně je označil za vhodné , neuvádí (ve vztahu k definici stavební připravenosti ve smlouvě o dílo), zda tuto součást výpovědi znalce v odvolacím řízení považuje za jeho vyjádření k technologickému postupu stavby obecně, nebo zda považuje provedené stavební úpravy za součást potřebné stavební připravenosti (a v tomto směru mění svůj závěr, že stavební připravenost byla dostatečná). Přitom nemohlo zůstat neobjasněno rovněž písemné vyjádření znalce předané odvolacímu soudu, v němž uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že teprve v březnu 2002 dodavatel bazénové haly poskytl požadavek s parametry na osazení sloupu ocelového podpůrného portálu, bylo vhodné, aby sám problém založení na překladu ve svém projektu ocelové konstrukce vyřešil .

Odvolacímu soudu lze v této souvislosti rovněž vytknout, že s ohledem na zaujatý názor, že žalobce byl připraven provést montáž ocelové konstrukce bazénové haly v termínu dohodnutém ve smlouvě (tedy do 31.3.2002), pominul jiné důkazy a skutečnosti, které tomuto závěru nenasvědčovaly [že projektant žalobce až v březnu 2002 zaměřil stavbu, že svědek Ing. Vochozka sice zpracovával statický posudek v únoru 2002, aniž věděl, že základy jsou hotové, a proto se dodatečně (podle zjištění znalce to bylo v březnu 2002) měnila projektová dokumentace, že ocelová konstrukce se v zámečnictví svědka Žáka zhotovuje v březnu 2002], a nehodnotil tedy všechny důkazy vztahující se k rozhodné skutkové otázce. Závěr odvolacího soudu jako výsledek takto vadného a neúplného hodnocení důkazů soudem za tohoto stavu neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř. a rozhodnutí soudu založené na takovém skutkovém zjištění proto nemá oporu v provedeném dokazování.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. února 2010

JUDr. Zdeněk Novotný,v.r. předseda senátu