21 Cdo 5416/2016
Datum rozhodnutí: 19.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



21 Cdo 5416, 5418/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala v exekuční věci oprávněné Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví se sídlem v Praze 4, Roškotova č. 1225/1, IČO 47114321, proti povinné R. P., zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Vinohradská č. 938/37, pro 16 165 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení podaných povinnou proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2015 č. j. 28 Co 52/2015-48, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 4/2015, o dovoláních povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2015 č. j. 22 Co 273/2015-57 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2016 č. j. 22 Co 70/2016-81, takto:

I. Dovolání povinné se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2016 č. j. 22 Co 70/2016-81 Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítl, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. (dovolání ze dne 21. 7. 2016 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2016 č. j. 22 Co 70/2016-81, které bylo povinné doručeno dne 20. 5. 2016, odevzdala povinná provozovateli poštovních služeb k doručení dne 21. 7. 2016); na tomto závěru nemění nic skutečnost, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2016 č. j. 9 C 4/2015-150 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2016 č. j. 22 Co 360/2016-196, byl povinné ustanoven zástupce JUDr. Karel Valdauf, advokát, který dovolání povinné ze dne 21. 7. 2016 doplnil podáním doručeným soudu dne 29. 8. 2016.

Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2015 č. j. 22 Co 273/2015-57, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 6. 2015 č. j. 9 C 4/2015-43, jímž soud prvního stupně rozhodl tak, že se povinné nepřiznává osvobození od soudních poplatků, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v závěru, že nelze podat žalobu na obnovu exekučního řízení a žalobu pro zmatečnost lze v exekučním řízení podat pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o. s. ř. a že proto jde v případě povinné, která napadla žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení usnesení městského soudu vydané v exekučním řízení, které nelze podřadit pod rozhodnutí uvedená v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, za jakých podmínek může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků účastníkovi, jehož poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné pod č. 96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, z jehož odůvodnění vyplývá, že určujícím kritériem, na základě kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši a že, existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva; k otázce, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, v němž byl přijat právní názor, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno, a že o zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné proti tomuto usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Namítá-li dovolatelka, že se v daném případě jedná o řízení (byť exekuční) ve věci pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které je však ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) ve spojitosti s § 11 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozeno od poplatku , a že je od poplatku osvobozeno také řízení před odvolacím a dovolacím soudem, jde-li o výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení (§ 11 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb.) , pak přehlíží, že v projednávané věci nejde o věc pojistného na veřejné zdravotní pojištění ani o výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení, nýbrž o řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podaných proti rozhodnutím vydaným v exekučním řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu