21 Cdo 5409/2007
Datum rozhodnutí: 20.11.2009
Dotčené předpisy:





21 Cdo 5409/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců 1) V. M., a 2) J. M., zastoupených advokátkou, proti žalované G., s. r. o., zastoupené advokátem, o 750.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 514/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2007, č. j. 22 Co 135, 136/2007-205, takto:


I. Dovolání žalované se odmítá.


II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 21.512,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.


Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):


Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.4.2007, č. j. 22 Co 135, 136/2007-205, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19.5.2005, č. j. 6 C 514/2004-160, doplněný usnesením téhož soudu ze dne 29.12.2006, č. j. 6 C 514/2004-195, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.


Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.


Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Dospěl-li při postupu podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. oproti názoru žalované k závěru, že pohledávku družstvo řádným a platným právním úkonem smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6.5.1999 postoupilo žalobcům ; že smlouva o postoupení pohledávky nebyla antidatovaným právním úkonem a že ujednání o době splatnosti je v kupní smlouvě ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. vymezeno určitě , nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z tohoto důvodu spočívat na nesprávném právním posouzení věci.


Namítá-li dovolatelka také nesprávné právního posouzení v problematice zastupování, resp. jednání za Zemědělské družstvo Osek jako předcházejícího vlastníka pohledávky , je na místě konstatovat soulad takto zpochybňovaného závěru odvolacího soudu s ustálenou judikaturou soudů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 2008; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.2.2007, sp. zn. 32 Odo 302/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10, ročník 2008).


Ostatní námitky uplatněné dovolatelkou v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.


Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


V dovolacím řízení vznikly žalobcům v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 18.029,- Kč (srov. ustanovení § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1, § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 18.329,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobců advokátka JUDr. D. Ř. osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobcům za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.; § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve výši 3.483,- Kč (po zaokrouhlení). Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud ji podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobcům tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení, tj. celkem částku 21.512,- Kč, zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 20. listopadu 2009





JUDr. Roman F i a l a, v. r.


předseda senátu