21 Cdo 5362/2016
Datum rozhodnutí: 25.04.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



21 Cdo 5362/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně doc. PhDr. Ing. A. D., Ph.D. , zastoupené Mgr. Pavlem Duškou, advokátem se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Václavská č. 316/12, proti žalovanému Unicorn College s. r. o. se sídlem v Praze 3, V Kapslovně č. 2/2767, IČO 27169511 , zastoupenému JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6 - Bubenči, Jednořadá č. 1051/53, o 229 861,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 357/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2016 č. j. 62 Co 119/2016-137, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Dušky, advokáta se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Václavská č. 316/12.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2016 č. j. 62 Co 119/2016-137 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k povinnosti zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 3526/2015 a v něm uvedený právní názor, že v případě, že zaměstnanec nepřestal konat práci pro zaměstnavatele na základě vlastního rozhodnutí, ale z iniciativy zaměstnavatele (zaměstnavatel mu přestal přidělovat práci), může zaměstnavatele vyzvat k plnění jeho povinností, avšak není povinen přidělování práce na zaměstnavateli vyžadovat, ani se zdržovat po dobu, kdy zaměstnavatel neplní své právní povinnosti, na místě zaměstnavatelem určeném; jen ten z účastníků, který je ochoten (připraven) plnit své povinnosti z pracovního poměru, se může domáhat tomu odpovídajícího plnění po druhém účastníku; dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2584/2006, uveřejněný pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, a v něm uvedený právní názor, že o překážku v práci ve smyslu ustanovení § 130 odst. 1 zákoníku práce (s účinností od 1. 1. 2007 srov. ustanovení § 208 zákoníku práce) jde tehdy, neplní-li nebo nemůže-li zaměstnavatel plnit povinnost vyplývající pro něj z pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, a to za předpokladu, že zaměstnanec je schopen a připraven tuto práci konat, že o překážku v práci jde bez ohledu na to, zda nemožnost přidělovat práci byla způsobena objektivní skutečností, popřípadě náhodou, která se zaměstnavateli přihodila, nebo zda ji zaměstnavatel sám svým jednáním způsobil (případné zavinění zaměstnavatele zde rovněž nemá význam), a že náhrada mzdy podle ustanovení § 130 odst. 1 zákoníku práce (s účinností od 1. 1. 2007 srov. ustanovení § 208 zákoníku práce) má charakter ekvivalentu mzdy, kterou si zaměstnanec nemohl vydělat v důsledku toho, že mu zaměstnavatel (např. proto, že podle jeho mylného názoru pracovní poměr skončil) v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 písm. a) zákoníku práce (s účinností od 1. 1. 2007 srov. ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce) neumožnil konat práci, k níž se zavázal podle pracovní smlouvy; k podmínkám, za kterých lze doručovat písemnosti zaměstnavatele týkající se zániku pracovního poměru, srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4185/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 4188/2011 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3663/2014, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, jakož i právní názory vyslovené - ve vztahu k obdobné právní úpravě doručování uvedených písemností zaměstnavatele obsažené v předchozím zákoníku práce v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1350/2009, který byl uveřejněn pod č. 36 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutkové závěry, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování vzniku překážky v práci na straně žalovaného a s ní spojeného nároku na náhradu mzdy žalobkyně), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2017

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu