21 Cdo 5325/2007
Datum rozhodnutí: 18.12.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 5325/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. K. Ž., zastoupeného advokátem, proti žalovanému C. F., o. d., zastoupenému advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 19 C 111/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2007, č.j. 64 Co 44/2007-66, takto:



I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.588,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2007, č.j. 64 Co 44/2007-66, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 9. 2006, č.j. 19 C 111/2005-44, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (neboť ve věci nevydal soud prvního stupně rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. a že právní otázku vztahu výpovědního důvodu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce a podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce vyřešil odvolací soud (i soud prvního stupně) v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 758/2006, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a § 241a odst. 3 o.s.ř., nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. [zásadní právní význam spatřuje v posouzení, zda předání SIM karty bez její identifikace, předané zaměstnavatelem k používání zaměstnanci, a bez stanovení bližších podmínek pro její užívání, kterou zaměstnanec od zaměstnavatele převzal, je požadavkem pro řádný výkon zaměstnance a zda je platná výpověď z pracovního poměru odůvodněná z důvodů § 46 odst. 1 písm. e) ZPR, kdy skutkově je tento výpovědní důvod vymezen odlišně od skutkového vymezení výzvy dle téhož zákonného ustanovení , a v tom, že soudy obou stupňů rozhodly o splnění nabídkové povinnosti podle § 46 odst. 2 písm.a), písm. b) ZPR ze strany žalované v rozporu s hmotným právem ], právní závěry odvolacího soudu [výklad ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) a § 46 odst. 2 zák. práce ani jeho aplikaci na soudy zjištěný skutkový stav] nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) totiž vyplývá, že žalobce v tomto směru podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází. Nesouhlasí zejména s tím, ke kterým důkazům soudy v projednávané věci přihlédly a jak provedené důkazy hodnotily, tedy se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) vychází. Dovolatel na rozdíl od skutkových zjištění soudů v dovolání předstírá vlastní skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že výpověď z pracovního poměru ze dne 8. 12. 2005 je neplatná). Přehlíží, že jím označované právní otázky vycházejí ze zcela odlišných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy ( předání SIM karty nepovažovaly za požadavek na řádný výkon práce; vycházely ze zjištění, že nedostatky vytčené žalobci před dáním výpovědi jsou obsahově shodné s důvody uvedenými ve výpovědi; skutkový závěr, že žalovaný neměl pro žalobce jiné volné pracovní místo, učinily nejen ze Seznamu zaměstnanců v době od 1. 6. 2001 do 31. 12. 2005 , ale také z výpovědi svědků Ing. P. M. a Ing. K. P.). Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, případně otevírá právní otázky, které v projednávané věci neměly význam.

Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá jak výše uvedeno přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.



V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. § 7 písm. c), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), tedy celkem 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3, § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [19% - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka (po zaokrouhlení) 413,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.588,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§ 146 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. prosince 2008

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu