21 Cdo 5285/2007
Datum rozhodnutí: 17.12.2009
Dotčené předpisy:





21 Cdo 5285/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) L. Ř., a b) J. E., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) M. D. K. n. L., zastoupenému advokátem, a 2) České republice Ú. p. z. s. ve v. m., o splnění povinnosti dle dohody o vydání věci a vypořádání nároků , vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 238/2001, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. července 2007, č. j. 26 Co 316/2007-480, takto:


Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Trutnově dne 22. 10. 2001 (změněnou se souhlasem soudu) domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně zabezpečit a realizovat rekultivaci postižených území pozemků nacházejících v katastrálním území D. K., které v žalobě přesně specifikovali, dle projektové dokumentace. Žalobu odůvodnili zejména tím, že jsou na základě dohody o vydání věci a vypořádání nároků ze dne 30. 3. 2002, uzavřené mezi nimi jako oprávněnými osobami a žalovaným 1) jako osobou povinnou podle zákona č. 87/1991 Sb., a jejího dodatku ze dne 26. 4. 1995, který jako osoby oprávněné uzavřeli s žalovaným 1) a právním předchůdcem žalovaného 2) Českou republikou Okresním úřadem v T. jako osobami povinnými, podílovými spoluvlastníky tam uvedených nemovitostí. Vzhledem k tomu, že po přechodu vlastnictví k nemovitostem patřícím oprávněným (jejich rodičům) na čsl. stát byla na části nemovitostí zřízena nepovolená a neřízená skládka komunálního odpadu a pravděpodobně i průmyslového odpadu a že na oprávněných nelze spravedlivě požadovat, aby nesli eventuelní důsledky závažné skutečnosti narušení pozemků , bylo v článku IV. dodatku ze dne 26. 4. 1995 ujednáno, že Článek 7 původní registrované dohody se mění tak, že se z článku vypouští odstavec druhý týkající se prohlášení účastníků dohody, že jejím uzavřením nevznikají vzájemné finanční či jiné nároky v souvislosti s vydáním nemovitosti. Tento odstavec se nahrazuje prohlášením a závazkem strany vydávající zabezpečit a na vlastní náklady realizovat hydrogeologický průzkum ohroženého teritoria shora popsaného a dále na vlastní náklady vydávajícího zabezpečit a realizovat rekultivaci postiženého území, přičemž bude vycházeno z výsledků hydrogeologického průzkumu . I když se dne 23. 3. 1995 konalo ústní jednání ve věci skládky , na něm přijatý postup řešení nebyl dosud realizován.


Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 25. 9. 2002, č. j. 8 C 238/2001-186, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 8. 413,- Kč k rukám zástupce žalovaného. Dospěl k závěru, že dohoda o vydání věci ze dne 30. 3. 1992 i její dodatek ze dne 26. 4. 1995 (včetně části IV., v níž bylo ujednáno plnění požadované žalobou), jsou absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák., a proto nemohou vyvolat právní účinky s tímto právním úkonem spojené.


K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 4. 2003, č. j. 26 Co 22/2003-204, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním názorem, že dohoda o vydání věci ze dne 30. 3. 1992 je platným právním úkonem, neboť byla uzavřena v souladu se zákonem č. 87/1991 Sb., a že článek dodatku z 26. 4. 1995 není neplatný pro rozpor s § 10 z. č. 87/1991 Sb., neboť jeho signatáři jej uzavřeli zcela dobrovolně, a to nikoli s cílem vypořádat uplatněné finanční nároky oprávněných osob, ale s cílem odstranit ekologickou zátěž pozemků, tedy v zájmu společnosti na ochraně přírody . Uložil soudu prvního stupně, aby se soustředil na posouzení obsahu tohoto ujednání, a to jednak z hlediska subjektů, které by z něho měly být zavázány, jednak z hlediska jeho platnosti posuzované podle obecně závazných právních předpisů [u žalovaného 1) též podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, a u obou žalovaných i podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí, v tehdy platném znění].


K návrhu žalobců Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 10. 1. 2005, č. j. 8 C 238/2001-455, řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil. Vycházel ze zjištění, že pod sp.zn. 8 C 199/2002 probíhá u soudu řízení, v němž se J. E. jako žalobce [žalobce b)] domáhá proti svým synům M. E. a J. E. jako žalovaným určení vlastnictví - vrácení daru (spoluvlastnického podílu na nemovitostech v rozsahu id. ½, po každém z nich id. ¼), mimo jiné i nemovitostí, jejichž rekultivace je předmětem řízení v této věci; dovodil, že výsledek řízení ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 199/2002 může mít význam pro rozhodnutí v předmětné věci, okruhu účastníků řízení .


Podáním ze dne 19. 3. 2007 (doručeným Okresnímu soudu v Trutnově dne 21. 3. 2007) žalobci sdělili soudu, že v průběhu soudního řízení došlo ke změně vlastnictví k pozemkům, které jsou předmětem tohoto řízení, resp. ohledně nichž se žalobci domáhají podanou žalobou uložení povinnosti žalovaným , a že v současné době jsou tak spoluvlastníky příslušných pozemků žalobkyně L. Ř. (spoluvlastnický podíl ½), syn dosavadního žalobce J. E., (spoluvlastnický podíl ¼) a syn dosavadního žalobce M. E. (spoluvlastnický podíl ¼) . Žalobci - vzhledem k uvedeným skutečnostem, které vyplývají z listin založených ve spise a jsou Okresnímu soudu v Trutnově známy z jeho úřední činnosti - navrhli, aby soud podle ustanovení § 107a o. s. ř. rozhodl o vstupu J. E., a M. E. do řízení na místo dosavadního žalobce b) J. E.


Okresní soud v Trutnově poté, co usnesením ze dne 22. 3. 2007, č. j. 8 C 238/2001-467, rozhodl, že v řízení bude pokračováno , neboť odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno usnesením ze dne 14. 5. 2007, č. j. 8 C 238/2001- 471, návrhu žalobců vyhověl. Po zjištění z výpisu z katastru nemovitostí , že na LV vedeného Katastrálním úřadem v T. jsou zapsáni jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí M. E., J. E. (synové J. E.) každý ¼ a L. Ř. ½) a že následně označení noví vlastníci nemovitostí souhlasili se vstupem do řízení místo dosavadního žalobce b) , dovodil, že podmínky pro rozhodnutí podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. jsou splněny.


K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 7. 2007, č. j. 26 Co 316/2007-480, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrhu žalobce b), aby na jeho místo do řízení vstoupili M. E., a J. E., se nevyhovuje . Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že změna vlastnického práva k nemovitostem není právní skutečností, s níž by právní předpisy spojovaly převod či přechod práva domáhat se splnění povinnosti sjednané v dohodě ze dne 26. 4. 1995. V tomto směru přisvědčil názoru žalovaného 1), že pouhý převod vlastnictví těchto pozemků nepřivodil změnu v okruhu osob, jimž svědčilo oprávnění a jemu odpovídající povinnost sjednaná dohodou ze dne 26. 4. 1995 . Závazek třetí osoby splnit povinnost vztahující se k předmětu vlastnictví (provést hydrogeologický průzkum na pozemcích a zajistit jejich rekultivace) je podle názoru odvolacího soudu svojí povahou obligační, nikoli věcněprávní, a proto není možno z pouhého přechodu vlastnického práva dovodit, že oprávnění odpovídající této povinnosti přešlo bez dalšího na nového vlastníka věci . Protože žalobce b) ani netvrdil, že současně s převodem nemovitostí došlo k uzavření dohody o převodu oprávnění dle bodu IV. smlouvy ze dne 26. 4. 1995 ve smyslu ustanovení § 524 obč. zák., neshledal důvod zjišťovat obsah darovací smlouvy.


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, neboť jsou přesvědčeni, že v případě změny vlastníka příslušných nemovitostí dochází i ke změně osoby oprávněné domáhat se splnění povinnosti podle dohody o vydání věci a vypořádání nároků. Právo vyplývající z této dohody je zcela nepochybně právem, které je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím nemovitostí a toto právo nelze od vlastnictví nemovitostí oddělovat a uvažovat o tom, že spolu s vlastnictvím nemovitostí nepřešlo. Odvolacímu soudu rovněž vytýkají, že se odmítl zabývat obsahem darovací smlouvy. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobců jako zjevně bezdůvodné odmítl. Poukazuje na předmět řízení, jímž není vlastnické či jiné věcné právo k předmětným pozemkům, ale splnění závazku zabezpečit a realizovat rekultivaci postiženého území dle dohody ze dne 30. 3. 2002 ve znění jejího dodatku ze dne 26. 4. 1995, a dovozuje, že uvedený závazek byl v dohodě ze dne 26. 4. 1995 sjednán jako závazek svědčící konkrétním osobám účastníkům dohody; s převodem vlastnického práva k předmětným pozemkům darovací smlouvou nepřešla na nabyvatele obligační práva žalobce 2) z uvedené dohody, jestliže to v darovací smlouvě nebo v jiné dohodě nebylo výslovně uvedeno.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o.s.ř. ), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.


Účastníky občanského soudního řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř.).


Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.


Podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.


V ustanovení § 107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastává po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází na rozdíl od § 107 o. s. ř. ze zákona a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.


V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle § 107a odst. 1 o. s. ř. musí původní žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.


Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod práv (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práv), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv, o něž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzené právo, které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu opravdu je nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobcem platně na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se přitom soud nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé (v posuzovaném případě opodstatněnosti žaloby o splnění povinnosti dle dohody o vydání věci a vypořádání nároků ), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé - v rozsudku, kterým rozhodne o žalobě (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).


Ustanovení § 107a o. s. ř. lze použít - jak výše uvedeno - jen tehdy, nastala-li právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti na jiného, po zahájení řízení (v daném případě po zahájení řízení o žalobě na splnění povinnosti dle dohody o vydání věci a vypořádání nároků ). V případě, že právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o kterou v řízení jde, nastala v době před zahájením řízení (před podáním žaloby), není postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. možný.


Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod vlastnického (spoluvlastnického) práva účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), může být i darovací smlouva uzavřená podle ustanovení § 628 občanského zákoníku.


Řízení v projednávané věci (o žalobě na splnění povinnosti dle dohody o vydání věci a vypořádání nároků ) bylo zahájeno dne 22. 10. 2001. I když v podání ze dne 19. 3. 2007, v němž oba žalobci navrhli, aby do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. na místo dosavadního žalobce b) J. E. vstoupili jeho synové J. E. a M. E., právní skutečnost, v důsledku které mělo na tyto fyzické osoby přejít spoluvlastnické právo žalobce b) k id. ½ nemovitostí (ohledně nichž se žalobci domáhají splnění povinnosti dle dohody o vydání věci a vypořádání nároků ), výslovně neoznačili, z obsahu spisu (zejména z podání žalobců ze dne 2. 6. 2004 a z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 7153, vyhotoveného Katastrálním úřadem pro K. k. k datu 24. 5. 2004) vyplývá, že žalobci za takovou právní skutečnost považují darovací smlouvu - podle výpisu z katastru nemovitostí jde o dvě darovací smlouvy - ze dne 11. 7. 2001 a 10. 12. 2001.


S názorem odvolacího soudu, že pouhý převod vlastnictví těchto pozemků nepřivodil změnu v okruhu osob, jimž svědčilo oprávnění a jemu odpovídající povinnost sjednaná dohodou ze dne 26. 4. 1995 , neboť závazek třetí osoby splnit povinnost vztahující se k předmětu vlastnictví (provést hydrogeologický průzkum na pozemcích a zajistit jejich rekultivace) je svojí povahou obligační, nikoli věcněprávní, že proto není možno z pouhého přechodu vlastnického práva dovodit, že oprávnění odpovídající této povinnosti přešlo bez dalšího na nového vlastníka věci , a že není důvodu zjišťovat obsah darovací smlouvy , neboť žalobce b) ani netvrdil, že současně s převodem nemovitostí došlo k uzavření dohody o převodu oprávnění dle bodu IV. smlouvy ze dne 26. 4. 1995 ve smyslu ustanovení § 524 obč. zák. , dovolací soud nesouhlasí.


V první řadě je nesprávný závěr odvolacího soudu, že by darovacími smlouvami mezi dosavadním žalobcem b) a jeho syny J. E. a M. E. nemohlo dojít k převodu práv a povinností, o něž se v tomto řízení jedná, jen proto, že vymáhané plnění je svojí povahou obligační a nikoli věcněprávní. Z žádného právního předpisu (zejména ne z ustanovení § 107a o. s. ř.) totiž nevyplývá, že by nemohlo dojít také k přechodu nebo převodu práva, jež má obligační (závazkovou) povahu. Tento omyl vedl odvolací soud k dalšímu nesprávnému závěru, že není důvodu zjišťovat obsah darovací smlouvy . Bez zjištění jejího obsahu nelze totiž posoudit, zda se skutečně jednalo o právní skutečnost, s níž právní předpisy obvykle spojují převod nebo přechod práv a povinností, o něž se v tomto řízení jedná. Odvolací soud navíc přehlédl, že při převodu vlastnictví nedochází (není-li zjištěn opak) jen k převodu čistého vlastnictví k věci (k převodu věcných práv), ale že dochází k převodu vlastnického práva v tom stavu, v jakém bylo, a se všemi vlastnostmi, které mělo v době převodu; k těmto vlastnostem patří i to, že ono právo (nebo povinnost) je předmětem probíhajícího soudního řízení (předmětem sporu).


V projednávané věci je nepochybné že k ujednání článku IV. dodatku ze dne 26. 4. 1995 došlo proto, že na žalobce (jako na osoby oprávněné) byly převáděny (mimo jiné) v dohodě uvedené nemovité věci, jichž se právě ujednání v dodatku týkalo. Mělo-li podle závazku tam uzavřeného dojít ze strany žalovaných (jako osob povinných) k plnění povinností, jež měly zlepšit vlastnosti vydávaných nemovitých věcí, nemůže být pochyb o tom, že tento závazek nelze dost dobře odtrhnout od vlastnictví věcí, jichž se tento závazek týká, neboť sám o sobě nemá pro toho, kdo není zároveň vlastníkem těchto věcí, význam. Povinnost, o kterou je toto řízení vedeno (zabezpečit a realizovat rekultivaci postižených území pozemků), je proto třeba považovat právě za onu vlastnost, jež se k převáděné věci upíná a sleduje její právní osud.


Navrhl-li tedy v posuzované věci žalobce b) [spolu se žalobkyní a)], aby nabyvatelé jeho spoluvlastnického práva k nemovitostem v rozsahu id. ½ (jeho synové J. E. a M. E.) vstoupili do řízení o splnění povinnosti dle dohody o vydání věci a vypořádání nároků (ve vztahu k těmto nemovitostem) na jeho místo, a mělo-li k přechodu jeho spoluvlastnického práva dojít na základě darovacích smluv (ze dne 11. 7. 2001 a ze dne 10. 12. 2001), bylo povinností soudu zkoumat splnění předpokladů pro postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. ve vztahu k uvedeným k darovacím smlouvám.


Vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 22. 10. 2001, nelze - při respektování ustanovení § 133 odst. 2 občanského zákoníku a § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem - bez povšimnutí ponechat ani skutečnost, že darovací smlouvy měly být uzavřeny dne 11. 7. 2001 a dne 10. 12. 2001; bude proto třeba zjistit, ke kterému dni nastaly účinky vkladu spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch J. E. a M. E., každého v rozsahu id. ¼. Jestliže by pak tento den předcházel dni zahájení řízení v projednávané věci (22. 10. 2001), o procesní nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. by jít nemohlo.





Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a § 243b odst.3 věta první o. s. ř.).


Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 17. prosince 2009


JUDr. Mojmír Putna, v. r.


předseda senátu