21 Cdo 5273/2016
Datum rozhodnutí: 03.04.2017
Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.



21 Cdo 5273/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. P., zastoupené Josefem Tobiškou, advokátem se sídlem v Brně, Jeřábkova č. 1848/5, proti žalovaným 1) A. Š. a 2) Bc. J. Š. , oběma zastoupeným JUDr. Markem Steinerem, advokátem se sídlem v Brušperku, Fryčovická č. 146, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 44/2011, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. května 2016, č. j. 71 Co 339/2015-301, takto:

I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá .
II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Josefa Tobišky, advokáta se sídlem v Brně, Jeřábkova č. 1848/5; ve vztahu mezi žalobkyní a žalované 1) se žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznává .

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.5.2016, č.j. 71 Co 339/2015-301, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen o.s.ř. ), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], odmítl, neboť jednak neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.; k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.11.2015, sp. zn. 29 Cdo 4807/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013), a jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li dovolatel výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, zejména důkazu svědecké výpovědi Mgr. J. K., R. P. a K. Ž., namítá-li rozpor výkonu práv s dobrými mravy a zpochybňuje-li tak správnost skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující), a v dovolacím řízení proto nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.

Nadto napadá-li dovolatel závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti vydědění žalobkyně zůstavitelem J. Š., zemřelým dne 19.11.2009, podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2012; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), je z odůvodnění napadeného rozsudku, jakož i z rozsudku soudu prvního stupně (na které v tomto směru odvolací soud odkázal), zřejmé, že odvolací soud vycházel při posouzení této otázky z ustálené judikatury soudů (k posuzování opravdového zájmu potomka srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.10.2014, sp. zn. 21 Cdo 2088/2013, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2015, sp. zn. 21 Cdo 4512/2014), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. dubna 2017

JUDr. Roman Fiala
předseda senátu