21 Cdo 5213/2008
Datum rozhodnutí: 18.09.2009
Dotčené předpisy:





21 Cdo 5213/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. ú. v H., proti povinné Mgr. D. K., zastoupené advokátkou, pro 313.333,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí povinné, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2006, č. j. 10 Co 1564/2006-550, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 4/2007, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2008, č. j. 1 Co 296/2007-42, takto:


I. Dovolání povinné se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :


Dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2008, č. j. 1 Co 296/2007-42, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2007, č. j. 25 C 4/2007-24, ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že ve věcech výkonu rozhodnutí [ve věcech exekučních - srov. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve spojení s ustanovením § 254 odst. 2 o. s. ř.] je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005]; usnesení odvolacího soudu tedy v tomto dovoláním napadeném výroku nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.


Způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce nemůže být ani kritika usnesení odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) v této části z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který byl povinnou v dovolání jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) výslovně uplatněn [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].


Povinná napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu , tedy také ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí její žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost. Přípustnost dovolání proti tomuto výroku podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé; usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně nevyhověl žádosti povinné na ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o. s. ř. je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř.


Namítá-li povinná v dovolání, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. S. O., která v řízení před soudem prvního stupně rozhodovala v posuzované věci (o zmatečnostní žalobě) jako samosoudkyně, by mohla být ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. v této věci podjatá , když zcela jednoznačně vyslovila vůči zmatečnostní žalobkyni negativní právní názor na výsledek soudního řízení v její neprospěch, aniž jí poskytla potřebné poučení , nezpochybňuje správnost rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost, ale - tím, že tvrdí, že v řízení o žalobě pro zmatečnost rozhodoval vyloučený soudce - uplatňuje (nově) zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Zmatečnosti však nejsou (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001) způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.); ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. smí dovolací soud přihlédnout, a to i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2758/2005).


Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani ze skutečnosti, že písemné vyhotovení usnesení odvolacího soudu obsahuje chybné poučení o tom, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání ... . Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž - jak vyplývá z ustanovení § 240 odst. 3 o.s.ř. - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř.


Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.





O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť povinná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 18. září 2009


JUDr. Mojmír Putna, v. r.


předseda senátu