21 Cdo 520/2004
Datum rozhodnutí: 07.07.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 520/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované B. P., a.s., zastoupené advokátem, o 40.560,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 146/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. července 2003 č.j. 16 Co 149/2003-109, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.955,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 40.560,- Kč s 10% úrokem z prodlení, vždy z částek 6.760,- Kč, a to od 16.5.2001, 16.6.2001, 16.7.2001, 16.8.2001, 16.9.2001 a 16.10.2001 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že je u žalované ode dne 1.1.2001 zaměstnán v pracovním poměru jako mistr údržby a že dne 27.3.2001 uzavřel se žalovanou smlouvu o mzdě ("mzdový výměr"), v níž byla sjednána mzda ve výši 16.900,- Kč měsíčně. Za měsíce leden, únor a březen 2001 obdržel žalobce mzdu v plné výši, za další měsíce (duben až září 2001) mu však byla mzda bezdůvodně krácena o 40%.

Žalovaná namítla, že mzdový výměr ze dne 27.3.2001 představuje jednostranné stanovení mzdy ze strany zaměstnavatele, že prémie a odměny jsou nenárokovou složkou mzdy a že z důvodů nepříznivých hospodářských výsledků rozhodla žalovaná o nepřiznání prémií za období ode dne 1.4. do dne 30.6.2001. Ode dne 1.7.2001 nabyl platnosti nový mzdový tarif a v souladu s ním byl vydán žalobci nový mzdový výměr, čímž byl zrušen mzdový výměr předchozí.

Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 11.4.2002 č.j. 8 C 146/2001-42 uložil žalované, aby zaplatila žalobci 18.786,- Kč s 8% úrokem z prodlení z částky 6.760,- Kč od 16.5.2001 do zaplacení, z částky 6.160,- Kč od 16.6.2001 do zaplacení a z částky 5.866,- Kč od 16.7.2001 do zaplacení, zamítl žalobu "o částku 21.774,- Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 6.760,-Kč od 16.8.2001, z částky 6.760,- Kč od 16.9.2001, z částky 6.760,- Kč od 16.10.2001 do zaplacení a o 2% úrok z prodlení z částky 6.760,- Kč od 16.5.2001, z částky 6.760,- Kč od 16.6.2001, z částky 6.760,- Kč od 16.7.2001 do zaplacení", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že žalobce je povinen zaplatit České republice "na účet" Okresního soudu ve Frýdku-Místku "náklady státu za svědečné v rozsahu 54% celkových nákladů" a že žalovaná je povinna zaplatit České republice "na účet" Okresního soudu ve Frýdku-Místku "náklady státu za svědečné v rozsahu 46% celkových nákladů", přičemž "konkrétní částky budou uvedeny v samostatném usnesení". Z provedených důkazů zjistil, že žalobci příslušela "hrubá" mzda za měsíc duben ve výši 16.900,- Kč, za měsíc květen 2001 ve výši 17.130,- Kč a za měsíc červen 2001 ve výši 16.887,- Kč, a dovodil, že mu za uvedené měsíce byla vyplacena mzda nižší o celkem 18.786,- Kč. Za měsíce červenec až září 2001 byla žalobci vyplacena mzda v souladu se mzdovým výměrem ze dne 28.6.2001 a žalobce nemá tedy na žádný doplatek nárok.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24.9.2002 č.j. 16 Co 229/2002-67 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba "o zaplacení částky 20.280,- Kč s příslušenstvím", a ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státu zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla sjednána mzda "na základě mzdového výměru ze dne 1.1.2001" a že žalovaná nebyla oprávněna "takto smluvně sjednanou mzdu" ode dne 1.7.2001 "zrušit", i když chtěla zavést nový způsob odměňování zaměstnanců. Při rozhodování o doplatku mzdy za měsíce červenec až září 2001 proto je nutné vycházet "ze sjednané mzdy na základě mzdového výměru ze dne 1.1.2001".

Okresní soud ve Frýdku - Místku poté rozsudkem ze dne 22.1.2003 č.j. 8 C 146/2001-82 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 19.908,- Kč s 8% úrokem z prodlení z částky 6.335,- Kč od 16.8.2001 do zaplacení, z částky 6.760,- Kč od 16.9.2001 do zaplacení a z částky 6.060,- Kč od 16.10.2001 do zaplacení, zamítl žalobu o částku 372,- Kč a 2% úrok z prodlení z částky 6.760,- Kč od 16.8.2001 do zaplacení, z částky 6.760,- Kč od 16.9.2001 do zaplacení, z částky 6.760,- Kč od 16.10.2001 do zaplacení a 8% úrok z částky 425,- Kč od 16.8.2001 do zaplacení a 8% úrok z částky 700,- Kč od 16.10.2001 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13.176,90 Kč. Soud prvního stupně, vázán právním názorem odvolacího soudu, dovodil, že žalobce měl sjednanou mzdu "na základě mzdového výměru ze dne 1.1.2001", který byl návrhem mzdy ze strany žalované a který žalobce akceptoval, čímž byla mzda sjednána ve smyslu ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 1/1992 Sb., a že takto smluvně sjednanou mzdu nebyla žalovaná oprávněna jednostranně "zrušit". Protože byla se žalobcem mzda již sjednána, "nelze volit ze strany zaměstnavatele postup podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o mzdě". S ohledem na vyplacené měsíční částky žalovaná dluží žalobci na mzdě za měsíce červenec až září 2001 celkem částku 19.908,- Kč.

K odvolání účastníků (odvolání žalobce směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8.7.2003 č.j. 16 Co 149/2003-109 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že "projevy vůle obou účastníků vyložit nelze jinak, než že tzv. mzdový výměr ze dne 1.1.2001 byl návrhem mzdy ze strany žalované, který žalobce akceptoval, a tím byla uzavřena smlouva o mzdě". Povinností žalované bylo platit žalobci za vykonanou práci podle této dohody o mzdě a je vyloučeno, aby takto smluvně sjednanou mzdu byla žalovaná oprávněna "jednostranně zrušit" od 1.7.2001. Žalobce má proto nárok na doplatek mzdy i za měsíce červenec až září 2001 ve výši, kterou stanovil soud prvního stupně.

Okresní soud ve Frýdku - Místku poté usnesením ze dne 26.8.2003 č.j. 8 C 146/2001-116 žalované uložil, aby zaplatila žalobci na náhradě nákladů řízení 28.643,80 Kč k rukám advokátky. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4.11.2003 č.j. 16 Co 298/2003-139 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že zákon č. 1/1992 Sb. sice "upřednostňuje" smluvní sjednání mzdy, avšak "nevylučuje" ani její stanovení jednostranným právním úkonem zaměstnavatele. Mzdový výměr ze dne 1.1.2001 byl - vzhledem k výslovnému projevu vůle žalované v něm obsaženému - jednostranným právním úkonem zaměstnavatele, kterým byla zaměstnanci stanovena mzda a který "samozřejmě mohl být nahrazen dalším jednostranným právním úkonem, tedy mzdovým výměrem ze dne 28.6.2001". Protože žalobci byla od 1.7.2001 vyplácena mzda v souladu s tímto mzdovým výměrem, nemá nárok na doplatek mzdy za měsíce červenec až září 2001. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolání žalované bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].

V posuzovaném případě žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo vyhověno žalobě o uložení povinnosti k zaplacení částky 19.908,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným rozsudkem tedy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. I když byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, z ustanovení § 237 odst.2 písm.a) o.s.ř. vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nemůže být z hlediska ustanovení § 237 odst.1 písm. b) ani § 237 odst 1 písm. c) přípustné.

Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu obsahovalo chybné poučení o tom, že dovolání proti němu "je možno podat". Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž - jak vyplývá z ustanovení § 240 odst.3 o.s.ř. - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.880,- Kč (srov. § 3 odst. 1 bod 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. a č. 110/2004 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb. a č. 68/2003 Sb.), celkem ve výši 1.955,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. července 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu