21 Cdo 5178/2016
Datum rozhodnutí: 26.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř., § 56 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb.



21 Cdo 5178/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně VLTAVA LABE MEDIA a.s. , se sídlem v Praze 5, U Trezorky č. 921/2, IČO 014 40 578, zastoupené JUDr. Jiřím Petrů, advokátem se sídlem v Praze 9, Freyova č. 27, proti žalované J. R. , zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská č. 742/6, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 581/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. června 2016 č.j. 13 Co 314/2014-298, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. června 2016 č.j. 13 Co 314/2014-298, kterým byl ve výroku I. změněn rozsudek okresního soudu tak, že se žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou dne 13.8.2009 dopisem z téhož dne je neplatné, se zamítá, ve výroku II. rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 65.494 Kč k rukám zástupkyně žalované a ve výroku III. rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit České republice státem zálohované náklady řízení ve výši 16.962 Kč na účet okresního soudu a 14.658,50 Kč na účet krajského soudu, podala žalobkyně dovolání.

Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 16.12.2016 č.j. 21 Cdo 5178/2016-331 rozhodl, že v řízení bude namísto dosavadní žalobkyně VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 8/5, IČO 618 60 981, pokračováno s VLTAVA LABE MEDIA a.s. se sídlem v Praze 5, U Trezorky č. 921/2, IČO 014 40 578.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7.6.2016 č. j. 13 Co 314/2014-298 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce způsobilého podkladu pro platné rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnance srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.9.2004 sp. zn. 21 Cdo 966/2004 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.11.2012 sp. zn. 21 Cdo 4142/2011, k otázce vypracování revizního znaleckého posudku při pochybnostech soudu o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 2824/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2015 sp. zn. 21 Cdo 1424/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud rozhodl zcela nepředvídatelně , překvapivě a naprosto nečekaně , potom pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 1037/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 476/2015). O takový případ se však v projednávané věci - jak je zřejmé z obsahu spisu a z napadeného rozsudku nejedná.

Uvádí-li dovolatelka, že napadený právní závěr odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování ani ve skutečném skutkovém stavu , pak v této části uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o splnění zákonných podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou), a dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2017
JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu