21 Cdo 5161/2007
Datum rozhodnutí: 25.06.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 5161/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Zrůsta a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobce Z. A., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) Ing. R. S., 2) J. S., oběma zastoupeným advokátkou, a 3) M. B., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaných 1) Ing. Z. D., a 2) Ing. M. D., obou zastoupených advokátem, o neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 129/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.února 2007 č.j. 49 Co 62/2004-132, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že "veřejná dražba nedobrovolná, provedená dražebníkem společnosti D., s. s r. o. dne 4.7.2001 ohledně nemovitostí, a to domu - objektu bydlení stojícího na pozemku p.č. 1304, pozemku p.č. 1304 - zastavěná plocha o výměře 104 m2, pozemku p. č. 1305 - zahrada o výměře 203 m2, vše zapsané na LV pro katastrální území Ř., okr. B. - město u Katastrálního úřadu B.-m.", je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 4.7.2001 provedl dražebník veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedených nemovitostí "zřejmě" z důvodu uspokojení pohledávky navrhovatelů žalovaných 1) a 2), zajištěné zástavním právem, a že vydražitelem se stal žalovaný 3). Provedená dražba je podle názoru žalobce neplatná, neboť "neplatná je zástavní smlouva" a žalovaní 1) a 2) nikdy žádnou takovou půjčku žalobci neposkytli. Dluh, který žalobce u žalovaných 1) a 2) opravdu měl [žalovaní 1) a 2) mu půjčili dne 12.10.1994 380.000,- Kč, dne 21.4.1996 12.000,- Kč a dne 3.6.1998 a 10.000,- Kč], jim zaplatil.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7.10.2003 č.j. 53 C 129/2001-110 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalovaným 1) a 2) 45.240,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. S., žalovanému 3) 37.500,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. a vedlejším účastníkům 45.390,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. P. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaní 1) a 2) uzavřeli se žalobcem dne 25.5.1995 platnou smlouvu o půjčce a že žalobce neprokázal, že by veřejná nedobrovolná dražba, provedená dne 4.7.2001 za účelem uspokojení této pohledávky, byla ve smyslu ustanovení § 48 odst.3 zákona o veřejných dražbách neplatná.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28.2.2007 č.j. 49 Co 62/2004-132 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů jej změnil tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 6.000,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. S., žalovanému 3) 4.800,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. a vedlejším účastníkům společně a nerozdílně 7.318,50 Kč k rukám advokáta JUDr. V. P.; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 5.775,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. S., žalovanému 3) 5.801,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. a vedlejším účastníkům společně a nerozdílně 6.872,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. P. S poukazem na ustálenou judikaturu soudů odvolací soud dovodil, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby se musí z hlediska věcné legitimace vždy zúčastnit její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, kteří mají za řízení, stojí-li na žalované straně, postavení tzv. nerozlučných společníků. Vzhledem k tomu, že právní nástupci vydražitele se řízení účastní jen jako vedlejší účastníci a že žalobce proti dražebníku (obchodní společnosti D., s. s r.o.) žalobu vůbec nepodal, musela být žaloba již z tohoto důvodu zamítnuta.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soudy ho nepoučily v rozporu s ustanovením § 43 odst.1 o.s.ř. o nerozlučném společenství na straně žalovaných, čímž mu "odňaly možnost adekvátní ochrany jeho práv". Odvolací soud navíc porušil "zásadu dvojinstančnosti řízení", když "odejmul dovolateli ve chvíli, kdy vyšly teprve v odvolacím řízení najevo nové skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, možnost bránit se samostatně řádným opravným prostředkem". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.)

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Žalobce v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Dovozuje pouze, že řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyl poučen "ve smyslu ustanovení § 43 odst.1 o.s.ř. o nerozlučném společenství na straně žalovaných" a odvolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Námitky žalobce tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst.2 písm. a) o.s.ř.; bez ohledu na to, že žalobce se ve skutečnosti nedomáhá splnění poučovací povinnosti, uložené soudu v ustanovení § 43 odst.1 o.s.ř., ale poučení o hmotném právu (o tom, kdo je ve sporu o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby věcně legitimován), které je v občanském soudním řízení nepřípustné (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 3.1.1996 sp. zn. I ÚS 56/95, uveřejněný pod č. 2 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 5, s. 11 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2001 sp. zn. 29 Cdo 2494/99, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003), a že "dvojinstančnost" není obecnou zásadou občanského soudního řízení, kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu těchto dovolacích důvodů nemůže být - jak uvedeno již výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé po právní stránce.

Za přihlédnutí k tomu, že právní názor odvolacího soudu vychází z ustálené judikatury soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006), dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že proti rozsudku odvolacího soudu není dovolání žalobce přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; dovolání žalobce proto - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným a vedlejším účastníků v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu