21 Cdo 5021/2007
Datum rozhodnutí: 14.11.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 5021/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) P. M., a 2) J. D., oběma zastoupeným advokátem, o neúčinnost a neplatnost převodu obchodního podílu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 258/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007 č.j. 23 Co 93/2007-212, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.550,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 24.5.2001, kterou převedla J. M., svůj obchodní podíl ve společnosti V. 15 s.r.o., v hodnotě 36.000,- Kč na žalovaného 1), je vůči žalobci právně neúčinná a že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 11.11.2002, kterou převedl žalovaný 1) obchodní podíl ve společnosti V. 15 s.r.o., v hodnotě 36.000,- Kč na žalovanou 2), je vůči žalobci "právně neúčinná a neplatná". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že J. M. mu dluží částku 1.050.000,- Kč, která mu byla přisouzena pravomocným rozsudkem soudu, a že ve snaze vyhnout se exekuci převedla J. M. uvedený obchodní podíl na žalovaného 1) a zbavila se i dalšího svého majetku.

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 30.11.2006 č.j. 12 C 258/2002-190 určil, že "smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 24.5.2001, kterou převedla J. M., svůj obchodní podíl ve společnosti V. 15 s.r.o., v hodnotě 36.000,- Kč na žalovaného 1), je vůči žalobci právně neúčinná", že "smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 11.11.2002, kterou převedl žalovaný 1) obchodní podíl ve společnosti V. 15 s.r.o., v hodnotě 36.000,- Kč na žalovanou 2), je vůči žalobci právně neúčinná", zamítl žalobu, že "smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 11.11.2002, kterou převedl 1) žalovaný obchodní podíl ve společnosti V. 15 s.r.o., v hodnotě 36.000,- Kč na žalovanou 2), je neplatná", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že po právní moci rozsudku bude žalovaným vrácen soudní poplatek ve výši 45,- Kč. Dospěl k závěru, že žalobce prokázal důvody pro odporovatelnost právního úkonu - převodu obchodního podílu ve společnosti V. 15 s.r.o. z J. M. na žalovaného 1) a následně na žalovanou 2) ve smyslu § 42a občanského zákoníku, neboť J. M. "se snažila zbavit majetku s úmyslem zkrátit práva věřitele - žalobce", neshledal však důvody neplatnosti převodu obchodního podílu ze žalovaného 1) na žalovanou 2).

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.4.2007 č.j. 23 Co 93/2007-212 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 25.600,- Kč "na účet" advokátky JUDr. Ing. Z. N. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že matka žalovaného 1) J. M. učinila právní úkony, kterými jako dlužník zkrátila uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce, a že proto je smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 24.5.2001 na žalovaného 1) a ze dne 11.11.2002 na žalovanou 2) vůči žalobci podle ustanovení § 42a občanského zákoníku právně neúčinná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Dovozují, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhují, aby byl zrušen a aby věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud "rozsudky soudů obou stupňů potvrdil". Uvedl, že dovolání není opodstatněné a že soudy rozhodly ve věci správně.

Podáním ze dne 25.7.2008 vzali žalovaní své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zpět. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.

V dovolacím řízení vznikly žalobci (jako účelně vynaložené) v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.250,- Kč [srov. § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst.1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.550,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nepatří, neboť advokátka, která žalobce zastupovala, v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. neprokázala, že by byla plátcem této daně.

Protože dovolací řízení bylo zastaveno, dovolací soud žalovaným podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 2.550,- Kč nahradili. Žalovaní jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu