21 Cdo 5/2008
Datum rozhodnutí: 23.09.2008
Dotčené předpisy: § 229 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 229 odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 5/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. p. h. m. P., a. s., proti povinné D. Č., zastoupené advokátem, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2002 č.j. 54 Co 41, 42/2002-43, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 7/2002, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2003 č.j. 11 Cmo 12/2003-36, takto:

I. Dovolání povinné se odmítá.

II. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.4.2002 č.j. 54 Co 41, 42/2002-43 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3.10.2001 č.j. 25 C 524/2000-29 ve znění usnesení ze dne 31.10.2001 č.j. 25 C 524/2000-35 a usnesení ze dne 14.12.2001 č.j. 25 C 524/2000-40, jímž bylo zastaveno řízení o návrhu povinné na obnovu řízení "vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2061/94 a jímž bylo rozhodnuto, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, odmítl odvolání povinné proti výroku tohoto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým bylo rozhodnuto, že se nepřipouští "změna žaloby učiněná podáním ze dne 7.1.2001 doručeným soudu dne 8.1.2001, ve kterém povinná výslovně uvádí, že nepodává žalobu na obnovu řízení, ale žalobu pro zmatečnosti", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení podala povinná žalobu pro zmatečnost. Namítá, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2061/94 je vykonáván platební rozkaz, který jí nikdy nebyl "platně doručen", a že ve vztahu k napadenému rozhodnutí má řízení "znaky zmatečného soudního řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst.3 a 4 o.s.ř.", neboť "nesprávným postupem soudů obou stupňů jí byla odňata možnost jednat před soudem", a dovozuje, že městský soud "nerespektoval její základní již dlouho uplatňovanou námitku, totiž neplatnost platebního rozkazu a rozsudku vydaných v roce 1988 v řízení 17 C 534/88 OS pro Prahu 7".

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.9.2002 č.j. 66 C 7/2002-18 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že povinné se "nepřiznává právo na osvobození od soudních poplatků" a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že povinnou uplatněný zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. není dán, neboť žaloba pro zmatečnost nesměřuje proti rozsudku nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, když "v souzené věci šlo o řízení o obnovu řízení a v tom se zásadně nerozhoduje o věci samé". Napadené usnesení není postiženo ani zmatečností ve smyslu ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř., neboť městský soud odmítl odvolání povinné proti výroku "o nepřipuštění změny žaloby", proti němuž "odvolání vůbec není přípustné ve smyslu ustanovení § 202 odst.1 písm.f) o.s.ř.".

K odvolání povinné Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.6.2003 č.j. 11 Cmo 12/2003-36 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že o "žalobě pro zmatečnost, pokud směřuje proti rozhodnutím ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 17 C 534/88 a Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 Nc 1373/2000, E 2061/94 rozhodne soud prvního stupně" a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně v tom, že zmatečnostní důvody podle ustanovení § 229 odst.3 a 4 o.s.ř. nejsou "vůči usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.4.2002 č.j. 54 Co 41, 42/2002-43" dány a že u povinné nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Podle odvolacího soudu povinná napadla žalobou pro zmatečnost další, dosud blížena neoznačená rozhodnutí, o nichž přísluší rozhodnout soudu prvního stupně.

Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.4.2002 č.j. 54 Co 41, 42/2002-43 nepodala teprve dne 29.5.2002, ale již podáním ze dne 7.1.2001, zdůrazňuje, že "nedostatek doručení rozsudku, podle kterého se vede exekuce, lze uplatnit toliko žalobou pro zmatečnost", a znovu opakuje, že "žádný soud, který v její věci rozhodoval, nikdy nezdůvodnil, proč nepřijal její návrhy na doplnění dokazování o tom, že platební rozkaz neobdržela a že její podpisy, údajně dokazující tuto skutečnost, jsou falešné". Povinná navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo v potvrzujícím výroku zrušeno a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Povinná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzovaném případě povinná neuvádí ve svém dovolání žádné údaje o tom, že by usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, mělo (mohlo mít) po právní stránce zásadní význam a opakovaně - jako v dosavadním řízení - poukazuje na "doručení platebního rozkazu a rozsudku" v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 17 C 534/88 a na další okolnosti, které v projednávané věci nemají (a ani nemohou mít) žádný význam.

Ve vztahu k povinnou tvrzeným důvodům zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst.3 a 4 o.s.ř. soudy obou stupňů správně zdůraznily, že podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, zatímco usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.4.2002 č.j. 54 Co 41, 42/2002-43 bylo rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení a jde tedy o rozhodnutí výlučně procesní povahy, které neřeší věc samu (srov. též obdobné věci se týkající usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997 sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), a že v tomto usnesení Městského soudu v Praze obsažené rozhodnutí o odmítnutí odvolání podaného proti usnesení obvodního soudu ve výroku, kterým nebyla připuštěna změna žaloby, vychází ze závěru, že odvolání proti tomuto rozhodnutí obvodního soudu není přípustné [§ 202 odst.1 písm.f) o.s.ř.]. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že usnesení odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku odpovídá ustálené judikatuře soudů a že je v souladu se zákonem; nemůže mít proto po právní stránce zásadní význam a dovolání proti němu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Dovolání povinné proto bylo - aniž by se dovolací soud mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 254 odst. 1, § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. září 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu