21 Cdo 498/2003
Datum rozhodnutí: 15.07.2003
Dotčené předpisy: § 9 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 9 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 104a odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 221 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 221 odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 242 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 498/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce I. M., zastoupeného advokátem, proti žalované K. b., a.s., o určení zániku zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 130/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2002 č.j. 47 Co 63/2001-132, takto:

Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. října 2000 č.j. 7 C 130/2000-105 se zrušují a věc se postupuje k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou dne 14.6.2000 u Okresního soudu v Kroměříži - poté, co vzal žalobu zčásti zpět - domáhal, aby bylo určeno, že "k budově čp. 49 na pozemku parc. č. 660, průmyslový objekt, k pozemku parc. č. 660 o výměře 5484 m2 - zastavěná plocha, k pozemku parc. č. 130/1 o výměře 157 m2 - orná půda, k pozemku parc. č. 130/3 o výměře 10 m2 - orná půda, k pozemku parc. č. 131 o výměře 511 m2 - zahrada, k pozemku parc. č. 140/1 o výměře 1197 m2 - ostatní plocha, manipulační plocha, k pozemku parc. č. 140/2 o výměře 2 m2 - ostatní plocha, manipulační plocha, k pozemku parc. č. 140/17 o výměře 695 m2 - ostatní plocha, ostatní komunikace, k pozemku parc. č. 657/3 o výměře 18 m2 - ostatní plocha, ostatní komunikace, k pozemku parc. č. 657/4 o výměře 19 m2 - ostatní plocha, ostatní komunikace, k pozemku parc. č. 657/5 o výměře 367 m2 - ostatní plocha, ostatní komunikace, k pozemku parc. č. 658/1 o výměře 22361 m2 - ostatní plocha, jiná plocha, k pozemku parc. č. 658/2 o výměře 152 m2 - ostatní plocha, manipulační plocha, k pozemku parc. č. 658/7 o výměře 2067 m2 - ostatní plocha, jiná plocha, k pozemku parc. č. 658/8 o výměře 2558 m2 - ostatní plocha, jiná plocha, k pozemku parc. č. 658/10 o výměře 12058 m2 - ostatní plocha, jiná plocha, k pozemku parc. č. 658/12 o výměře 3391 m2 - ostatní plocha, jiná plocha, k pozemku parc. č. 658/13 o výměře 4348 m2 - ostatní plocha, jiná plocha, k pozemku parc. č. 658/14 o výměře 1744 m2 - ostatní plocha, jiná plocha, k pozemku parc. č. 658/15 o výměře 4966 m2 - ostatní plocha, jiná plocha, k pozemku parc. č. 658/16 o výměře 9861 m2 - ostatní plocha, jiná plocha, k pozemku parc. č. 659/1 o výměře 1716 m2 - orná půda, k pozemku parc. č. 659/4 o výměře 705 m2 - orná půda, k pozemku parc. č. 661/1 o výměře 13773 m2 - ostatní plocha, manipulační plocha, k pozemku parc. č. 661/2 o výměře 1125 m2 - ostatní plocha, manipulační plocha, k pozemku parc. č. 661/3 o výměře 184 m2 - ostatní plocha, manipulační plocha, k pozemku parc. č. 661/4 o výměře 1543 m2 - ostatní plocha, manipulační plocha, k pozemku parc. č. 663 o výměře 960 m2 - ostatní plocha, ostatní komunikace, k pozemku parc. č. 664 o výměře 1207 m2 - ostatní plocha, ostatní komunikace, k pozemku parc. č. 665/1 o výměře 13780 m2 - orná půda, k pozemku parc. č. 665/2 o výměře 1011 m2 - orná půda, k pozemku parc. č. 665/3 o výměře 1425 m2 - orná půda, k pozemku parc. č. 665/6 o výměře 1968 m2 - orná půda, k pozemku parc. č. 665/8 o výměře 1923 m2 - orná půda, vše zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 658, obec K., k.ú. V. u K., neexistuje zástavní právo žalované vůči žalobci, které bylo zřízeno podle zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 14.9.1994 a které zajišťovalo pohledávku žalované ve výši 2.808.000,- Kč s příslušenstvím za V. c., s.r.o. v likvidaci, právní účinky vkladu 14.9.1994, č. V2 1289/94, PolVZ 66/94, zástavní právo žalované vůči žalobci, které bylo zřízeno podle zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 1.3.1994 a které zajišťovalo pohledávku žalované ve výši 2.000.000,- Kč s příslušenstvím za V. c., s.r.o. v likvidaci, právní účinky vkladu 1.3.1994, č. V2 279/94, PolVZ 18/94, zástavní právo žalované vůči žalobci, které bylo zřízeno podle zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 15.9.1993 a které zajišťovalo pohledávku žalované ve výši 520.978,- Kč s příslušenstvím, splatnou k 25.12.1996 za V. c., s.r.o. v likvidaci, a pohledávku žalované ve výši 2.600.000,- Kč s příslušenstvím, splatnou k 25.6.1997 za V. c., s.r.o. v likvidaci, právní účinky vkladu 16.9.1993, č. V2 1282/93, PolVZ 66/93", a aby bylo určeno, že "k id. 2/3 budovy čp. 623 na pozemku st. parc. č. 1278 a id. 2/3 pozemku st. parc. č. 1278, zapsaných u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 5721, obec K., k.ú. K. neexistuje zástavní právo žalované vůči žalobci, které bylo zřízeno podle zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 14.9.1994 a které zajišťovalo pohledávku žalované ve výši 2.808.000,- Kč s příslušenstvím za V. c., s.r.o. v likvidaci, právní účinky vkladu 14.9.1994, č. V2 1289/94, PolVZ 1065/94". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pohledávky žalované ze smluv o úvěru č. 3/1994/1336 ze dne 14.9.1994, č. 3/1994/1224 ze dne 1.3.1994, č. 3/1994/1191 ze dne 10.1.1994, č. 3/1993/1127 ze dne 8.10.1993, č. 3/1993/1128 ze dne 8.10.1993, č. 3/1993/1129 ze dne 8.10.1993, č. 3/1993/1119 ze dne 15.9.1993 a č. 3/1993/1120 ze dne 15.9.1993 za obchodní společností V. c., s.r.o. zanikly, neboť uvedená obchodní společnost byla ke dni 14.2.2000 vymazána z obchodního rejstříku "bez právního nástupnictví", a že proto také zanikla zástavní práva, která tyto pohledávky zajišťovala.

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 20.10.2000 č.j. 7 C 130/2000-105 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že zánikem "osoby původního dlužníka výmazem z obchodního rejstříku nedošlo v žádném případě k zániku závazků ani osoby, která tento závazek přejímá, a nemůže tedy dojít ani k zániku zástavního práva" a že "aplikace platných ustanovení zákona o závazkových vztazích tak, jak se toho domáhá žalobce", by vedlo k tomu, že by "takové rozhodnutí soudu bylo v rozporu s ust. § 3 obč. zák.".

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.10.2002 č.j. 47 Co 63/2001-132 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se proti tomuto rozsudku připouští dovolání "k otázce, zda zánikem právnické osoby, která je obligačním dlužníkem, zaniká zástavní právo k věci ve vlastnictví třetí osoby". Odvolací soud dovodil, že "původní obligační vztah" ze smluv o úvěru mezi žalovanou a obchodní společností V. c., s.r.o. je vztahem obchodním a že podle obchodního zákoníku je třeba posuzovat i jeho zánik. Obchodní zákoník však "nezná" zánik závazku zánikem právnické osoby, která je dlužníkem, a z nemožnosti plnění jako "obsahově nejbližšího institutu, jehož důsledkem je zánik závazku", nelze zánik závazku dovodit, neboť podle ustanovení § 352 obchodního zákoníku není plnění nemožné, je-li splnitelné pomocí jiného, a slova "pomocí jiného lze též interpretovat tak, že je možno plnit i z majetku jiného". Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že podle ustanovení § 579 odst.1 občanského zákoníku "smrtí dlužníka povinnost (závazek) nezanikne s výjimkou těch případů, kdy plnění je přímo vázáno na osobu dlužníka", a uzavřel, že "v obecné rovině i po smrti dlužníka závazek trvá tzv. v abstraktní rovině". Protože v projednávané věci "původní závazek" nezanikl, nedošlo ani k zániku zástavního práva. Rozhodnutí o připuštění dovolání proti svému rozsudku odvolací soud zdůvodnil tím, že "otázka, zda zánikem právnické osoby - obligačního dlužníka zaniká i zástavní právo k nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby, nebyla dosud meritorně řešena".

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že závazkovým právním vztahem je takový právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. V "každé fázi trvání závazkového právního vztahu" tedy musí být "na každé straně minimálně jeden subjekt"; jestliže jedna ze "stran závazkového právního vztahu" zanikla, nemůže samostatně existovat závazkový právní vztah a zaniká tedy i závazek. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že ve věci aplikoval ustanovení § 579 odst.1 občanského zákoníku, ačkoliv se týká jen fyzických osob a jeho analogie na poměry právnických osob je vyloučena, a poukazuje na ustanovení § 311 odst.2 obchodního zákoníku, z něhož vyplývá, že závazek nezaniká v důsledku zániku právnické osoby, jež je dlužníkem, jen jestliže byl zajištěn ručením. Dovolatel má za to, že zánikem právnické osoby, jež je dlužníkem, zaniká její závazek (pohledávka věřitele) a že ve smyslu ustanovení § 151g (nyní § 170) občanského zákoníku zaniká i zástavní právo, které tento závazek zajišťuje. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že věc projednal a rozhodl o ní v prvním stupni okresní soud, ačkoliv nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.

Protože řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době do 31.12.2000, je třeba otázku věcné příslušnosti soudů v této věci i v současné době posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I. bod 2. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle ustanovení § 9 odst.3 písm.b) bodu nn) a pp) o.s.ř. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních, bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory ze smlouvy o úvěru a spory z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn).

Podle ustanovení § 104a odst.1 o.s.ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.

V posuzovaném případě bylo soudy zjištěno, že zástavními smlouvami ze dne 14.9.1994, ze dne 1.3.1994 a ze dne 15.9.1993 byly ve prospěch žalované zastaveny nemovitosti ve vlastnictví žalobce a spoluvlastnický podíl žalobce na nemovitostech k zajištění pohledávek ze smluv o úvěru, který žalovaná poskytla obchodní společnosti V. c., s.r.o. Žalobce má za to, že zástavní právo zřízené na základě uvedených zástavních smluv zaniklo.

Zástavní smlouvy a na jejich základě vzniklá zástavní práva jsou jedním z právních prostředků zajištění závazků [srov. například § 552 a § 151a odst.1 (nyní § 152) občanského zákoníku]. V případě, že zástavní právo slouží k zajištění závazků, uvedených v ustanovení § 9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř., tedy mimo jiné závazků ze smlouvy o úvěru, projednávají a rozhodují spory z právních vztahů vzniklých ze zástavních smluv a ze zástavních práv, zřízených na jejich základě, v prvním stupni - jak vyplývá z ustanovení § 9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. - krajské soudy s působností ve věcech obchodních, a to bez zřetele k tomu, zda účastníci závazkového vztahu jsou či nejsou podnikatelé. Na určení věcné příslušnosti soudů nemá vliv ani to, zda účastníky řízení jsou účastníci rozhodného závazkového vztahu; z hlediska ustanovení § 9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. totiž není významné, kdo je účastníkem řízení, ale pouze okolnost, zda jde či nejde o spor z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených v ustanovení § 9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř. (srov. též právní názor týkající se obdobné věci, vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.12.1999 sp. zn. 21 Cdo 1671/99, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).

Protože v posuzovaném případě se žalobce domáhá určení, že neexistuje (protože zaniklo) zástavní právo na nemovitostech, které jsou v jeho vlastnictví a kterých je spoluvlastníkem, jenž bylo zřízeno k zajištění pohledávek žalované ze smluv o úvěru, šlo v řízení před soudy o spor z právního vztahu, který vznikl při zajištění závazku uvedeného v ustanovení § 9 odst.3 písm.b) bodu nn) o.s.ř. I když žalobce nebyl účastníkem smluv o úvěru, měla být věc projednána a rozhodnuta v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech obchodních, kterým byl v době zahájení řízení v této věci Krajský obchodní soud v Brně.

Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením § 104a odst.1 o.s.ř. nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporu nedostatek své věcné příslušnosti a spor nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak způsobem vyplývajícím z ustanovení § 221 odst.1 písm.b) a § 221 odst.2 o.s.ř. nezjednal nápravu. Tím, že věc byla projednána a rozhodnuta v prvním stupni věcně nepříslušným soudem, zatížily soudy řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k této vadě přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání (§ 242 odst.3 věta druhá o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně, který dnem 1.1.2001 převzal věci projednávané Krajským obchodním soudem v Brně k dalšímu řízení (srov. čl. II bod 1 větu druhou zákona č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a který je jako soud prvního stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tento spor v řízení v prvním stupni projednat a rozhodnout (§ 243b odst.2 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2003

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu