21 Cdo 4935/2007
Datum rozhodnutí: 29.10.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 4935/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně P. J., zastoupené advokátem, proti žalované S., spol s r.o., zastoupené advokátkou, za účasti K. p., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 12 C 211/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. prosince 2006 č.j. 12 Co 539/2006-117, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6.12.2006 č.j. 12 Co 539/2006-117, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 28.4.2006 č.j. 12 C 211/2004-92, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž bylo mezitímně rozhodnuto tak, že žaloba žalobkyně na odškodnění nemoci z povolání je co do základu zcela po právu ), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalovaná v dovolání uvedla, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a že uplatňuje rovněž dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že právní závěry odvolacího soudu [výklad ustanovení § 190 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2006 ani jeho aplikaci na soudy zjištěný skutkový stav] nezpochybňuje, ale že především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází, a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jejich námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, jestliže namítá, že z ústního znaleckého posudku MUDr. B. není zcela patrno, na základě kterých zkušeností a odborných závěrů znalkyně postupovala , a poukazuje-li na skutečnost, že Klinika pracovního lékařství Fakultní nemocnice v P. nezjistila u žalobkyně nemoc z povolání, když nikdy nezjistila překročení hygienických limitů , a že ke stejnému závěru došla i Hygienická stanice v S. a také Ministerstvo zdravotnictví ve svém rozhodnutí ze dne 26.3.2003. Odvolací soud podle názoru žalované rovněž nepřihlédl ke všem okolnostem, které dovolatelka považuje pro posouzení věci za podstatné, zejména k tomu, že měření, která byla prováděna u žalované, nikdy přítomnost těžkých kovů neprokázala , a že pracoviště žalované bylo zařazeno do druhé skupiny bez zákonné povinnosti nosit respirátory. Dovolatelka současně na rozdíl od skutkového zjištění odvolacího soudu (že nemoc žalobkyně uvedená v seznamu nemocí z povolání vznikla v příčinné souvislosti s prací žalobkyně u žalované v prostřední obsahujícím prach s částečkami kobaltu ) v dovolání předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry (zejména, že se nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi výkonem práce žalobkyně u žalované, respektive se nepodařilo prokázat existenci prachových částeček wolframu s příměsí kobaltu, které by měly způsobit nemoc z povolání u žalobkyně ), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci o neopodstatněnosti uplatněného nároku žalobkyně. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Kromě toho dovolatelka namítá, že odvolací soud postupoval nesprávně , jestliže v tomto skutkově velmi složitém případu ustanovil znalce k podání ústního posudku a nikoliv písemného , a že tímto postupem soudu bylo podle jejího názoru porušeno právo na spravedlivý proces, když měl být posudek podle povahy věci učiněn v písemné podobě .

Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalované uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale jen dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a § 241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá jak výše uvedeno přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý , v. r.

předseda senátu