21 Cdo 4908/2016
Datum rozhodnutí: 21.11.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř., § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř.



21 Cdo 4908/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) P. P., b) Ing. K. M., a c) Ing. T. M., všech zastoupených JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem v Havířově, Astronautů č. 859/2, proti žalované České advokátní komoře, stavovské organizaci - profesní komoře, se sídlem v Praze 1, Národní č. 118/16, IČO 660 00 777, zastoupené Mgr. Petrou Vráblikovou, advokátkou se sídlem v Letech, Karlštejnská č. 518, o náhradu škody, o žalobách pro zmatečnost a obnovu řízení podaných žalobci proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2013 č.j. 56 Co 223/2013-509, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 100/2014, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2016 č.j. 56 Co 17/2016-137, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.5.2016 č.j. 56 Co 17/2016-137 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce nových důkazů, které by mohly ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.9.2008 sp. zn. 21 Cdo 3530/2007; skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou být důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník nemohl bez své viny použít v původním řízení a pakliže v době původního řízení objektivně existovaly, nemohl je použít, protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.4.2004 sp. zn. 26 Cdo 645/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2004 sp. zn. 22 Cdo 2347/2003 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.9.2006 sp. zn. 22 Cdo 2090/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.1.2007 sp. zn. 22 Cdo 2145/2006 Byly-li důkazy účastníku již v odvolacím řízení známy, nejedná se o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.9.2008 sp. zn. 21 Cdo 3530/2007; k otázce pravomoci dovolacího soudu přezkoumat rozhodnutí nalézacího soudu zda věc je součástí věci či věcí samostatnou pouze z toho hlediska, zda v řízení byla vzata do úvahy zákonná kritéria a zda nejde o úvahu zjevně nepřiměřenou srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.6.2001 sp. zn. 22 Cdo 2250/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.1.2004 sp. zn. 22 Cdo 1964/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2009 sp. zn. 22 Cdo 5113/2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2011 sp. zn. 22 Cdo 3087/2009; k otázce automatického přechodu věci se všemi součástmi na majitele srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2011 sp. zn. 23 Cdo 2476/2010] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
K námitce žalobců ohledně doplňování skutkových zjištění v řízení o obnově srov. například usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.11.1993 sp. zn. 2 Cdo 61/93, uveřejněné pod č. 24 v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, sešit 2/1994 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.6.2000 sp. zn. 26 Cdo 1304/2000, neboť podle ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a podle ustanovení § 125 o.s.ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci -srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.7.2001 sp. zn. 22 Cdo 2547/98. Je výlučně věcí soudu, které z navrhovaných důkazů provede a neprovedl-li soud účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím odňal možnost jednat před soudem srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.6.2000 sp. zn. 26 Cdo 1304/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 289/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2006 sp. zn. 32 Odo 1295/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2012 sp. zn. 21 Cdo 22/2012.
V části dovolání žalobci uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci, že žaloba na obnovu řízení není přípustná, neboť dovolatelé nepředložili nové důkazy, které nemohli předložit již v původním řízení a že důvod k žalobě pro zmatečnost rovněž nebyl dán, neboť o náhradě škody není oprávněn rozhodovat stavební úřad, ale věc náleží do pravomoci soudu), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2016

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu