21 Cdo 4902/2014
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 243d písm. a) o. s. ř., § 52 písm. g) předpisu č. 262/2006Sb., § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb., § 60 předpisu č. 262/2006Sb., § 301 předpisu č. 262/2006Sb.




21 Cdo 4902/2014

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně M. S. , zastoupené Mgr. Luborem Šídou, advokátem se sídlem v Praze 1, Veleslavínova č. 59/3, proti žalované Lázně Bechyně, s.r.o. se sídlem v Bechyni č. 202, IČ 466 78 654, zastoupené Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem v Ostravě, Olivova č. 553/3, o neplatnost výpovědi a o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 78/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 26. června 2014 č.j. 15 Co 211/2014-276, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Dopisem ze dne 25.6.2012 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že žalobkyně opožděně a nedostatečným způsobem doložila náklady spojené s užíváním služebních vozidel a že přes výzvu neukončila výkon funkce jednatele ve společnosti Lázně Jupiter s.r.o. a ve společnosti Medico s.r.o.

Dopisem ze dne 9.8.2012 (správně 9.7.2012) žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr z důvodů porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci, zvlášť hrubým způsobem. Důvod tohoto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně navázala milostný poměr s vedoucím pracovníkem velmi důležitého obchodního partnera zaměstnavatele, otcem rodiny , že ke kontaktům s objektem (jejího) zájmu zneužívala účelově fingované služební cesty služebním vozidlem, účelově nesprávně udávala nadřízeným jména osob, se kterými se měla setkat, zneužívala výrazným způsobem fond pracovní doby i služební komunikační prostředky ke zcela soukromým účelům . Toto jednání porušilo princip loajality k zaměstnavateli i zásadu dobrých mravů . Další důvod byl spatřován v tom, že si dne 25.6.2012 nechala vystavit potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, avšak ve dnech kontroly místa, kde se měla zdržovat, byla opakovaně zjištěna (její) soustavná nepřítomnost .

Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 17.2.2014 č.j. 7 C 78/2012-225 žalobu o neplatnost výpovědi zamítl a rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobkyně se skutečně dopustila závažného porušení právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, že výpověď je dostatečně skutkově vymezena, a proto žalobu na neplatnost výpovědi zamítl. Naproti tomu skutky, které jsou popsány v okamžitém zrušení pracovního poměru nejsou nijak časově a místně odůvodněny a zůstávají pouze v obecné rovině . Je-li vytýkáno, že ve dnech kontroly místa, kde se žalobkyně měla v době dočasné pracovní neschopnosti zdržovat, byla opakovaně zjištěna její soustavná nepřítomnost, pak toto skutkové vymezení je zcela nedostatečné a nelze je tedy prakticky přezkoumat . Nelze postupovat tak, že skutky jsou naznačeny pouze obecně a jejich konkretizace je ponechána až na případné dokazování před soudem, neboť není možné skutkové vymezení dodatečně konkretizovat.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 26.6.2014 č.j. 15 Co 211/2014-276 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a ve výroku o nákladech řízení potvrdil. Vyslovil souhlas se závěrem soudu prvního stupně, že skutkové vymezení důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru je natolik neurčité, že je nelze překlenout ani výkladem, aniž by tím nedošlo k porušení zákazu doplňování právního úkonu. V okamžitém zrušení chybí jakékoliv konkrétní zneužití služební cesty, nesprávné uvedení jmen osob, se kterými měla žalobkyně jednat, vymezení rozsahu zneužití fondu pracovní doby i služebního telefonu, a bez tohoto konkrétního vymezení není možné specifikovat důvody okamžitého zrušení pracovního poměru tak, aby nebyla možná jejich záměna.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítala, že výkladem bylo možné překlenout nedostatek konkretizace osoby, s níž žalobkyně navázala milostný vztah , když účastníkům bylo zřejmé, že se jedná o generálního ředitele zdravotní pojišťovny, jehož pravomoci jsou zcela zásadní ve vztahu k žalované. Jestliže žalobkyně navázala milostný poměr s osobou generálního ředitele pojišťovny, která je velice významným smluvním partnerem žalované a na existenci tohoto smluvního vztahu je de facto závislé další působení žalované, dopustila se žalobkyně úmyslného jednání proti zájmům žalovaného podle názoru dovolatelky žalobkyně tímto svým jednáním nectila zásadu loajality ke svému zaměstnavateli, ani zásadu dobrých mravů . Co se týče dalších skutečností uvedených v okamžitém zrušení, žalovaná v době, kdy okamžité zrušení pracovního poměru činila, neznala přesně záležitosti, které mu žalobkyně nesprávně udávala . Po účastníkovi však lze požadovat jen tu míru povinnosti, která je objektivně splnitelná. Žalovaná záležitosti v průběhu doby a soudního řízení rozkryla podrobněji a byla schopna je v řízení lépe konkretizovat, avšak v době okamžitého zrušení pracovního poměru je podrobně neznala. Bylo pouze zřejmé, že žalobkyně o svých služebních cestách lže, že zneužívá fond pracovní doby a že zneužívá telefon, notebook a automobil významnou měrou pro soukromé účely. Uvedené však, podle názoru žalované, stačí pro okamžité zrušení pracovního poměru . Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva skutkové vymezení důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru a jeho výkladu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalované není opodstatněné.

Projednávanou věc je i v současné době třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které jí bylo doručeno dne 11.7.2012 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.12.2012 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 364/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, zákon č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a zákon č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) - dále jen zák. práce .

Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

Podle ustanovení § 60 zák. práce okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené době doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn.

Jak vyplývá z uvedených ustanovení, lze důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru použít jen tehdy, jestliže se zaměstnanec dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302 - 304 zák. práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Základní povinnosti zaměstnance představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená též určitou míru loajality k zaměstnavateli. Nejde-li však o výše zmíněné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, nelze ostatní jednání zaměstnance posuzovat jako jednání, na něž by dopadaly povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu.

Jestliže v posuzovaném případě žalovaná vytýká žalobkyni, že navázala milostný poměr s vedoucím pracovníkem důležitého obchodního partnera, otcem rodiny , potom náležitě nerozlišuje osobní a soukromé vztahy zaměstnance na jedné straně a vztahy pracovněprávní na straně druhé, a skutečnost, že jak výstižně uvádí odvolací soud samotné navázání tohoto soukromého vztahu nelze podřadit pod žádné porušení povinností žalobkyně jakožto zaměstnance ve smyslu ustanovení § 301 zák. práce . Poněkud nadsazená a v rovině spekulací je již úvaha dovolatelky, že se tím (tj. navázáním milostného poměru ) dopustila žalobkyně úmyslného jednání proti zájmům žalované . Je jistě možné, že v rámci mimopracovních či soukromých vztahů může dojít k prozrazení údajů o skutečnostech, které se týkají provozu zaměstnavatele, popřípadě skutečností, které mají povahu obchodního tajemství, a které by z tohoto hlediska měly pracovněprávním povahu. Potom však může být skutkovým důvodem úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru porušení právě těchto povinnosti, a nikoliv samotná okolnost, že zaměstnanec navázal vztah (osobní, rodinný, sourozenecký, přátelský apod.), s nímž zaměstnavatel nesouhlasí.

V projednávané věci žalovaná ani netvrdila, že by žalobkyně v rámci svých osobních vztahů vyzradila nějaké citlivé skutečnosti o její činnosti, které by žalovanou mohly poškozovat. V okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyni dále vytýká, že ke kontaktům s objektem jejího zájmu zneužívala účelově fingované služební cesty se služebním vozidlem, účelově nesprávně udávala nadřízeným jména osob, se kterými se měla setkat, zneužívala výrazným způsobem fond pracovní doby i služební komunikační prostředky ke zcela soukromým účelům , a ve dnech kontroly místa , kde se měla zdržovat, byla opakovaně zjištěna Vaše soustavná nepřítomnost .

Z ustanovení, která byla citována výše, vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru tedy musí být konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje.

Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru proto musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena.

V posuzovaném případě bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno žalované doporučeně s dodejkou , obsah okamžitého zrušení pracovního poměru tudíž v souvislosti s jeho doručením nemohl být se žalobkyní projednán, aby bylo možné případně dovozovat, že žalované muselo být zřejmé, které skutkové důvody (jaké konkrétní skutky) jsou důvodem zrušovacího projevu žalované, aby se mohla případně bránit kupříkladu tím, že určitá jízda služebním automobilem byla uskutečněna z pracovních důvodů, že konkrétní jednání, které by bylo označeno jako předstírané, skutečně proběhlo, apod. Namítá-li dovolatelka, že nemůže přesně znát záležitosti, které mu nesprávně udávala žalobkyně , a že v době okamžitého zrušení pracovního poměru (skutkové důvody) podrobně neznala , potom vlastně potvrzuje, že v době podání okamžitého zrušení pracovního poměru ještě nemohla skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným (srov. § 60 zák. práce). Je také možné, že žalovaná skutkové důvody později rozkryla podrobněji a byla tak schopna je v řízení lépe konkretizovat , nicméně tato okolnost také není pro posouzení věci relevantní, protože vymezený skutkový důvod nesmí být dodatečně měněn (srov. § 60 část věty za středníkem zák. práce).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. ledna 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu