21 Cdo 4818/2016
Datum rozhodnutí: 22.02.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 237 o. s. ř., § 229 odst. 3 o. s. ř., § 242 odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř.



21 Cdo 4818/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavní věřitelky REAL COMPANY, spol. s r. o. se sídlem v Brně, Kobližná č. 53/24, IČO 25319426, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská č. 637/16, proti zástavní dlužnici LEPŠÍ BYDLENÍ s. r. o. se sídlem v Brně, Desátková č. 124/15, IČO 27680878, zastoupené Mgr. Radslavem Janečkem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova č. 112/44, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 4 C 234/2013, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2016, č. j. 13 Co 220/2015-62, takto:

I. Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.
II. Zástavní dlužnice je povinna zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Machourka, advokáta se sídlem v Brně, Cihlářská č. 637/16.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2016, č. j. 13 Co 220/2015-62, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k řízení o soudním prodeji zástavy jako první fáze soudního prodeje zástavy, kdy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, jiné (další) skutečnosti nejsou v tomto řízení významné, uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné, to neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno, nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3973/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3127/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3447/2011] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka dovolatelky, kterou uplatňuje zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř., nebo jinou vadu řízení (namítá-li, že jí jakožto účastníku řízení byla v rozporu se zákonem odňata možnost jednat před soudem , soudy neakceptovaly řádnou a včasnou omluvu dovolatelky z jednání před odvolacím soudem i soudem prvního stupně a jednání vedly bez její přítomnosti , a že odvolací soud nesprávně posoudil odvolání dovolatelky a namísto toho, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil jej k dalšímu řízení, tento rozsudek potvrdil ), neboť v této části neuplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. - při obsahově shodné dřívější právní úpravě - právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněném pod č. 82/2006 v časopise Soudní judikatura). Uvedený předpoklad však v projednávané věci jak uvedeno výše - naplněn není.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2017


JUDr. Mojmír P u t n a předseda senátu