21 Cdo 4798/2014
Datum rozhodnutí: 10.11.2015
Dotčené předpisy: § 84, § 88 písm. i) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 152, § 157 odst. 1, § 165 odst. 1 a § 165a odst. 1 věta první obč. zák. ve znění do 31.12.2013



21 Cdo 4798/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele Moravský Peněžní Ústav spořitelní družstvo se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 1375/19, IČO 25307835, zastoupeného Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Slezské Ostravě, Občanská č. 1115/16, proti zástavnímu dlužníkovi Stavební firmě Ječmínek, spol. s r. o. se sídlem v Pardubicích, Polabiny, Bělehradská č. 582, IČO 25925768, zastoupenému Mgr. Petrem Stejskalem LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí č. 125/16, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 230/2014, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. dubna 2014, č. j. 17 Co 99/2014-51, takto:

Dovolání zástavního dlužníka se zamítá .
Odůvodnění:
Zástavní věřitel se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech dne 17. 6. 2013, aby k uspokojení jeho pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 100405310800US ze dne 3. 5. 2011 ve výši 22.190.833,54 Kč, byl nařízen soudní prodej zástavy, a to jednotky č. 752/4, byt rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5275/77832, jednotky č. 752/8, byt rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5300/77832, jednotky č. 752/11, byt rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5300/77832, jednotky č. 752/12, byt rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5300/77832, to vše nacházející se v katastrálním území O. p O. h., v budově, zapsané na LV 1844, na pozemku parc. č. 995/87, obec O., zapsáno na LV č. 1870, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, dále jednotky č. 4, byt rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5275/77832, jednotky č. 12, byt rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 5300/77832, to vše nacházející se v katastrálním území O. p O. h., v budově rozestavěné, zapsané na LV 1840, na pozemku parc. č. 995/85, obec O., zapsáno na LV č. 1871, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, a jednotky č. 13, byt rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 3440/77789, jednotky č. 14, byt rozest., s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 3440/77789, to vše nacházející se v katastrálním území O. p O. h., v budově rozestavěné, zapsané na LV 1842, na pozemku parc. č. 995/86, obec O., zapsáno na LV č. 1872, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou . Podáním ze dne 24. a 25. 11. 2013 zástavní věřitel požádal o postoupení věci Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, neboť nemovitosti, jejichž nařízení soudního prodeje zástavy se domáhá, se nachází v katastrálním území O. p O. h.
Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 29. 11. 2013, č. j. 13 C 73/2013-41, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou jako soudu místně příslušnému. Dovodil, že je dána místní příslušnost podle § 88 písm. i) o. s. ř. a že z žaloby i z výpisů z katastru nemovitostí je zřejmé, že všechny předmětné nemovitosti se nacházejí v obci O., tedy v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.
K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. 4. 2014, č. j. 17 Co 99/2014-51, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci je dána výlučná místní příslušnost podle § 88 písm. i) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť řízení se týká zástavního práva k nemovitostem. Protože všechny dotčené nemovitosti se nacházejí v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, soud prvního stupně správně rozhodl o postoupení věci tomuto soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku místní příslušnosti v dané věci. Výlučná příslušnost soudu podle polohy nemovitosti je dána pouze tam, kde v řízení jde o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí, což tvrzený nárok vyplývající ze vzájemného smluvního závazku účastníků bezesporu je. V daném sporu je předmětem ne toliko právo k nemovitostem samotným, ale závazkové právo, kdy jde především o existenci nároku žalobce, který má vyplývat ze zmíněného smluvního vztahu, tj. z jím tvrzené smlouvy o úvěru a k zajištění této pohledávky uzavřené smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem, samotné řízení se týká uspokojení žalobcem tvrzené pohledávky, jejíž existenci dokládá zmíněnými dokumenty. V dané věci nemůže být dána výlučná místní příslušnost, ale místní příslušnost podle § 84 o. s. ř., tedy k řízení je příslušný obecný soud žalovaného, v daném případě Okresní soud v Pardubicích. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [výkladu ustanovení § 88 písm. i) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013], která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal dovoláním napadený výrok usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání zástavního dlužníka není opodstatněné.
Podle ustanovení § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení § 88 písm. i) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmena b).
Výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v ustanovení § 88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití obecné nebo na výběr dané místní příslušnosti je v takovém případě vyloučeno. Soud polohy nemovitosti (forum rei sitae) je výlučně příslušným jen, jestliže se řízení týká práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to pouze tehdy, kdy v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (např. pro řízení o dlužné nájemné). Soud polohy nemovitosti je místně příslušným nejen tehdy, jestliže v řízení jde o práva věcná, ale i v případě práv závazkových, týkají-li se přímo práva k nemovitosti.
Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 152 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2013 dále jen obč. zák. ). Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 157 odst. 1 obč. zák.). Zástavní právo váznoucí na nemovitosti nebrání jejímu dalšímu užívání vlastníkem, vlastník je nadále jejím držitelem, může v ní proto například bydlet nebo podnikat, může z ní čerpat užitky, může ji zcizit a může k ní i zřídit zástavní nebo jiné věcné právo pro jiného zástavního věřitele. Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru (srov. § 164 odst. 1 obč. zák.). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky. (srov. § 165 odst. 1 obč. zák.). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě, nebo soudním prodejem zástavy (srov. § 165a odst. 1 větu první obč. zák.).
Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. v tomto řízení významné.
Z uvedeného vyplývá, že zástavní právo je právem k nemovitosti (srov. např. slova: Zástavní právo k nemovitým věcem ... v ustanovení § 157 odst. 1 obč. zák.) a řízení o soudním prodeji zástavy, tvoří-li zástavu nemovitost, se tak týká práva k takto zatížené nemovitosti (práva zástavního). Výlučně místně příslušným soudem je proto v takovém řízení ve smyslu ustanovení § 88 písm. i) o. s. ř., soud, v jehož obvodu se zastavená nemovitost nachází.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2015

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu