21 Cdo 4767/2016
Datum rozhodnutí: 21.11.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř., § 52 písm. g) předpisu č. 262/2006Sb.



21 Cdo 4767/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně PhDr. Y. P., Ph.D., zastoupené Mgr. Jiřím Koláčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická č. 2006/26, proti žalovanému Vysokému učení technickému v Brně, se sídlem v Brně, Antonínská č. 548/1, IČO 002 16 305, zastoupenému JUDr. Milošem Hejmalou, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského náměstí č. 603/4, o určení neplatnosti výpovědi, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 89/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2016 č.j. 15 Co 282/2015-167, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miloše Hejmaly, advokáta se sídlem v Brně, Malinovského náměstí č. 603/4.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26.4.2016 č.j. 15 Co 282/2015-167 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) právní názory, uvedené např. v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněném pod č. 7-8/1996 v časopise Práce a mzda, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněném pod č. 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 735/2000, který byl uveřejněn v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 198, sv. 2 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.6.2012 sp. zn. 21 Cdo 1479/2011] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci že, jediným důvodem pro výpověď z pracovního poměru bylo přidání bodů ve třech případech písemných testů z anglického jazyka, že odvolací soud nevzal v potaz míru takového porušení ani pohnutky žalobkyně k takovému jednání , že zvýšenou intenzitu porušení povinnosti viděl pouze v počtu porušení (3) a povaze předpisu, k jehož porušení mělo dojít a že žalobkyně nebyla se Studijním a zkušebním řádem VÚT prokazatelně seznámena ani na něj opakovaně upozorňována ], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. listopadu 2016

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu